5 Tdo 992/2024 — Nejvyšší soud

5 Tdo 992/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:4. 12. 2024 Spisová značka:5 Tdo 992/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:5.TDO.992.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Porušení povinnosti v insolvenčním řízení Dotčené předpisy:§ 225 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:3. 2. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 992/2024-499 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. 12. 2024 o dovolání, které podal obviněný Bc. Marek Plachý, bytem Jugoslávská 2739/11, Šumperk, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 1. 7. 2024, sp. zn. 55 To 160/2024, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 5 T 45/2022, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Bc. Marka Plachého odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 6. 3. 2024, sp. zn. 5 T 45/2022, byl obviněný Bc. Marek Plachý uznán vinným přečinem porušení povinnosti v insolvenčním řízení podle § 225 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „tr. zákoník“), za nějž mu byl podle § 225 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 7 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Jen pro úplnost lze dodat, že šlo o druhý rozsudek soudu prvního stupně v dané věci (první odsuzující rozsudek z 11. 1. 2023 byl zrušen usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 8. 2023, sp. zn. 55 To 48/2023). 2. Uvedeného trestného činu se obviněný podle rozsudku soudu prvního stupně dopustil (zjednodušeně uvedeno) tak, že v rámci insolvenčního řízení vedeného ohledně něj jako úpadce u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 25 INS 16519/2015 nejméně v období od dubna do září 2021 bez vážných důvodů nepředložil insolvenční správkyni JUDr. Jarmile Cindrové účetní podklady týkající se fungování zahraniční právnické osoby Scorpion north, s. r. o., se sídlem Karpatské námestie 10A, Bratislava, Slovenská republika (dále jen „Scorpion north“), jejímž byl jediným společníkem a jednatelem, a to ani po opakovaných výzvách insolvenční správkyně i insolvenčního soudu, který za tím účelem nařídil i jednání soudu. Učinil tak, ačkoliv obviněnému jakožto dlužníkovi tato povinnost vůči insolvenční správkyni výslovně vyplývala z § 210 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „insolvenční zákon“ nebo též „IZ“). V důsledku neposkytnutí součinnosti obviněným insolvenční správkyně nemohla za účelem jeho zpeněžení stanovit přesnou hodnotu obchodního podílu zahraniční právnické osoby Scorpion north zahrnutého do majetkové podstaty obviněného a nemohla ani ověřit, zda do majetkové podstaty nespadá také podíl na zisku z účasti v uvedené zahraniční právnické osobě. Výtěžek ze zpeněžení obchodního podílu i podíl na zisku však mohly být použity k uspokojení přihlášených věřitelů. Tímto jednáním obviněný ohrozil rychlé, hospodárné a co nejvyšší uspokojení věřitelů, o čemž musel s ohledem na opakované výzvy insolvenční správkyně a insolvenčního soudu vědět, s tímto následkem byl rovněž srozuměn. 3. Proti uvedenému druhému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci svým usnesením ze dne 1. 7. 2024, sp. zn. 55 To 160/2024, tak, že je jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání obviněného 4. Proti naposledy uvedenému usnesení odvolacího soudu podal obviněný Bc. Marek Plachý prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. 5. Obviněný nejprve namítl, že závěr soudů nižších stupňů ohledně naplnění subjektivní stránky trestného činu podle § 225 tr. zákoníku je v rozporu s obsahem provedených důkazů. V řízení před soudy nižších stupňů totiž bylo prokázáno, že obviněný v průběhu insolvenčního řízení činil mnoho procesních úkonů (žaloba na neplatnost dražby z důvodu nestandardního jednání prvního zajištěného věřitele, žaloba na vrácení daru v podobě ideální poloviny bytu, popření pohledávek zajištěného věřitele, jakož i uhrazení soudem vrácené kauce ve výši 50 000 Kč do majetkové podstaty), které měly jediný cíl, a to navýšit prostředky do majetkové podstaty tak, aby byly uspokojeni všichni věřitelé v co největší možné míře. Tyto skutečnosti však soudy nižších stupňů považovaly za nerelevantní, přestože svědčí o tom, že obviněný nejednal úmyslně. Nadto obviněný vysvětlil, že požadované účetní doklady insolvenční správkyni nepředložil pouze z důvodu existence smlouvy o tichém společenství, která jej vázala povinností mlčenlivosti pod sankcí smluvní pokuty. Nepředložení účetních dokladů tak soudy nižších stupňů hodnotily bez zohlednění jeho snahy získat do majetkové podstaty co nejvíce finančních prostředků, navíc toto jeho mimořádně aktivní jednání v průběhu insolvenčního řízení potvrdila i svědkyně H. Š. zastupující jednoho ze zajištěných věřitelů. 6. Podle obviněného měla insolvenční správkyně možnost získat požadované doklady vlastní činností, avšak po dobu tří let neučinila žádný relevantní krok, kterým by se tyto doklady pokusila získat. Za takové situace pak obviněný nemohl mařit účel insolvenčního řízení. Jeho jednání by bylo možné posoudit jako trestný čin podle § 225 tr. zákoníku pouze tehdy, pokud by se insolvenční správkyně dlouhodobě bezúspěšně dožadovala dokladů, což však v nyní projednávané věci nenastalo. Za snahu o získání těchto dokladů nelze považovat dopisy adresované nepříslušným soudům, nadto insolvenční správkyně nevznesla žádný dotaz slovenským úřadům, ani nevyužila možnosti získat požadované dokumenty cestou mezinárodní justiční spolupráce od slovenských úřadů, jak navrhoval obviněný. Závěr odvolacího soudu, že insolvenční správkyně učinila opakované pokusy k získání dokumentů, je tak ve zjevném rozporu s provedenými důkazy. 7. Obviněný zpochybnil i naplnění znaku objektivní stránky spočívající v ohrožení účelu insolvenčního řízení, jak k tomu dospěly soudy nižších stupňů, když uvedly, že nebylo možné ocenit a následně zpeněžit obchodní podíl v zahraniční právnické osobě Scorpion north, čímž došlo k ohrožení rychlosti insolvenčního řízení. Podle obviněného však insolvenční správkyně nevyčerpala všechny možnosti, jak získat požadované dokumenty. Pokud by tak učinila, pak by požadované doklady mohly být opatřeny bez větší časové prodlevy. Navíc i v případě, že by obviněný doklady doložil, insolvenční řízení by nebylo ukončeno dříve, neboť stále probíhá řízení vedené u Okresního soudu v Šumperku o vrácení daru, jehož hodnota by se promítla do majetkové podstaty. 8. Závěrem obviněný namítl, že vlastníkem požadovaných dokladů je zahraniční právnická osoba Scorpion north, která však insolvenční správkyní k jejich předložení nikdy vyzvána nebyla. Nelze proto dovozovat, že povinnost předložit tyto dokumenty měl obviněný, pouze z důvodu, že je společníkem a jednatelem této zahraniční právnické osoby. Obviněný by měl jako jednatel zahraniční právnické osoby Scorpion north povinnost tyto doklady předložit za tuto zahraniční právnickou osobu, ale pouze v případě, že by této zahraniční právnické osobě nějaká výzva byla doručena. Podle obviněného proto nebyl naplněn ani znak subjektu trestného činu porušení povinnosti v insolvenčním řízení. 9. Obviněný ze všech shora uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. III. Vyjádření k dovolání a replika obviněného 10. Dovolání obviněného bylo zasláno k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci, který se k němu vyjádřil prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. 11. Státní zástupce nejprve stručně shrnul dosavadní průběh řízení a obsah dovolání obviněného. K námitkám podřazeným pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že tomuto dovolacímu důvodu neodpovídají, neboť obviněný jimi pouze zpochybňoval výsledky provedeného dokazování, aniž by uvedl, v čem spočívá rozpor skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů. Dále se proto zabýval pouze námitkami podřazenými pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 12. Státní zástupce se neztotožnil s námitkami obviněného, kterými zpochybňoval naplnění znaků objektivní stránky trestného činu porušení povinnosti v insolvenčním řízení. V řízení provedené důkazy totiž dostatečně odůvodňují závěr