5 Tz 32/2022 — Nejvyšší soud

5 Tz 32/2022 citace  Právní věta:Proti usnesení, jímž soud prvního stupně neschválil dohodu o vině a trestu podle § 206b odst. 3 tr. ř., není přípustná stížnost. Ustanovení § 314r odst. 2 věty druhé a třetí tr. ř. se nepoužije. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 4. 2022 Spisová značka:5 Tz 32/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:5.TZ.32.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dohoda o vině a trestu Stížnost Dotčené předpisy:§ 206b odst. 3 tr. ř. § 206b odst. 4 tr. ř. § 314q odst. 3 tr. ř. § 314q odst. 4 tr. ř. § 314q odst. 5 tr. ř. § 314r odst. 2 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:31. 8. 2022 Publikováno ve sbírce pod číslem:44 / 2022 Anotace:Příslušný vrchní soud jako stížnostní svým usnesením podle § 148 odst. 1 písm. a) tr. ř. zamítl stížnost obviněného proti usnesení příslušného krajského soudu, kterým tento soud neschválil dohodu o vině a trestu uzavřenou v budově příslušného vrchního státního zastupitelství mezi státním zástupcem tohoto vrchního státního zastupitelství a obviněným, zastoupeným obhájcem a předloženou v průběhu hlavního líčení. Zmíněný krajský soud v tomto (tj. neschvalovacím) usnesení přiznal obviněnému právo stížnosti proti citovanému usnesení, včetně jejího odkladného účinku. Obviněný využil práva stížnosti v zákonné lhůtě a soudu prvního stupně (tj. příslušnému krajskému soudu) předložil věc s podanou stížností k rozhodnutí stížnostnímu soudu, a to jmenovanému vrchnímu soudu, který ve svém rozhodnutí dospěl k závěru, že proti napadenému usnesení příslušného prvostupňového krajského soudu, které bylo vyhlášeno až ve stadiu řízení před soudem v rámci hlavního líčení, zákon nepřipouští možnost opravného prostředku, proto stížnost podanou obviněným zamítl podle § 148 odst. 1 písm. a) tr. ř. Podle názoru stížnostního soudu v dané věci nelze užít ustanovení § 314r odst. 2 věty druhé a věty třetí tr. ř., neboť to se vztahuje pouze na rozhodování o schválení dohody o vině a trestu za situace, že návrh na schválení této dohody předložil státní zástupce ještě v přípravném řízení. Pokud by byla připuštěna možnost opravného prostředku proti rozhodnutí soudu prvního stupně včetně toho, že stížnostní soud by mohl změnit usnesení soudu prvního stupně ve smyslu § 149 odst. 1 tr. ř., znamenalo by to výrazný zásah stížnostního soudu do řízení před soudem prvního stupně. Proti usnesení příslušného vrchního soudu jako stížnostního podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného. Podle ministra spravedlnosti tento vrchní soud tím, že odepřel obviněnému právo stížnosti proti shora uvedenému usnesení příslušného prvostupňového krajského soudu, porušil ustanovení § 148 odst. 1 písm. a) tr. ř. a § 314r odst. 2 tr. ř. ve spojení s ustanovením § 206b odst. 3 tr. ř. v neprospěch obviněného. Nejvyšší soud jako rozhodující o této stížnosti, se proto ve svém rozhodnutí zabýval otázkami, zda proti usnesení, jímž soud prvního stupně v hlavním líčení neschválil dohodu o vině a trestu podle § 206b odst. 3 tr. ř., není přípustná stížnost a zda se nepoužije ustanovení § 314r odst. 2 věty druhé a třetí tr. ř. Na obě dal odpověď zápornou, tj., že taková stížnost přípustná není, a že naposledy citované zákonné ustanovení se nepoužije. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tz 32/2022-17 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 4. 2022 o stížnosti pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného R. Š., nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 7. 2021, sp. zn. 4 To 33/2021, jímž byla zamítnuta stížnost obviněného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 24. 5. 2021, sp. zn. 29 T 15/2019, t a k t o: Podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost pro porušení zákona zamítá. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 15. 7. 2021, sp. zn. 4 To 33/2021, podle § 148 odst. 1 písm. a) tr. ř. zamítl stížnost obviněného R. Š. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 24. 5. 2021, sp. zn. 29 T 15/2019, kterým tento soud neschválil dohodu o vině a trestu uzavřenou dne 9. 4. 2021 v budově Vrchního státního zastupitelství v Olomouci mezi státním zástupcem Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a obviněným R. Š., zastoupeným obhájcem JUDr. Radkem Hudečkem a předloženou v průběhu hlavního líčení. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci v tomto usnesení přiznal obviněnému právo stížnosti proti citovanému usnesení, včetně jejího odkladného účinku. Obviněný využil práva stížnosti v zákonné lhůtě a soud prvního stupně předložil věc s podanou stížností k rozhodnutí stížnostnímu soudu, a to Vrchnímu soudu v Olomouci, který ve svém rozhodnutí dospěl k závěru, že proti napadenému usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci, které bylo vyhlášeno až ve stadiu řízení před soudem v rámci hlavního líčení dne 24. 5. 2021, zákon nepřipouští možnost opravného prostředku, proto stížnost podanou obviněným zamítl podle § 148 odst. 1 písm. a) tr. ř. Podle názoru stížnostního soudu totiž v dané věci nelze užít ustanovení § 314r odst. 2 věty druhé a věty třetí tr. ř., neboť to se vztahuje pouze na rozhodování o schválení dohody o vině a trestu za situace, že návrh na schválení této dohody předložil státní zástupce ještě v přípravném řízení. Pokud by byla připuštěna možnost opravného prostředku proti rozhodnutí soudu prvního stupně včetně toho, že stížnostní soud by mohl změnit usnesení soudu prvního stupně ve smyslu § 149 odst. 1 tr. ř., znamenalo by to výrazný zásah stížnostního soudu do řízení před soudem prvního stupně. Ostatně z tohoto důvodu ustanovení § 206b odst. 3 tr. ř. předpokládá jen přiměřený postup soudu prvního stupně podle § 314q odst. 3 až 5 a § 314r tr. ř. po přednesení návrhu na schválení sjednané dohody o vině a trestu státním zástupcem. II. Stížnost pro porušení zákona 2. Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 7. 2021, sp. zn. 4 To 33/2021, podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného R. Š. 3. Podle ministra spravedlnosti Vrchní soud v Olomouci tím, že odepřel obviněnému právo stížnosti proti shora uvedenému usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci, porušil ustanovení § 148 odst. 1 písm. a) tr. ř. a § 314r odst. 2 tr. ř. ve spojení s ustanovením § 206b odst. 3 tr. ř. v neprospěch obviněného. Ministr spravedlnosti připomněl dosavadní průběh řízení ve věci obviněného a dalších stíhaných osob a zdůraznil, že již v přípravném řízení se obviněný zcela doznal k trestné činnosti, pro kterou je stíhán, a požádal o status spolupracujícího obviněného ve smyslu § 178a tr. ř., který mu nebyl přiznán. Obviněný zopakoval své doznání i u hlavního líčení, přičemž ostatní obvinění zpochybnili jeho doznání nebo pouze částečně potvrdili skutkový děj, ale odmítli, že by jejich cílem byl tisk padělaných bankovek. Za této situace došlo dne 9. 4. 2021 mezi státním zástupcem Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a obviněným R. Š. k uzavření dohody o vině a trestu podle § 175a tr. ř. a byl o tom vyhotoven protokol. Následně státní zástupce dne 16. 4. 2021 předložil soudu prvního stupně návrh na schválení této uzavřené dohody o vině a trestu, jímž se soud prvního stupně zabýval v rámci hlavního líčení konaného dne 24. 5. 2021. Ze strany soudu prvního stupně došlo k jednání nad rámec rozhodování o návrhu na schválení dohody o vině a trestu ve smyslu § 314r tr. ř., přičemž soud projednal podaný návrh v hlavním líčení za účasti i dalších obviněných a v rámci závěrečného návrhu dal jejich obhájcům prostor k tomu, aby se vyjádřili k návrhu podanému státním zástupcem. Poté soud prvního stupně rozhodl svým usnesením, jímž neschválil předloženou dohodu o vině a trestu. 4. Ministr spravedlnosti dále odkázal na ustanovení § 148 odst. 1 písm. a), § 206b odst. 1, 3 a 4 a § 314r odst. 2 tr. ř. a dovodil z nich nezákonnost napadeného rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, který dospěl k závěru, že stížnost proti výše zmíněnému usnesení soudu prvního stupně nelze připustit. Právní názor zaujatý v rozhodnutí stížnostního soudu podle ministra spravedlnosti nevyplývá z citované právní úpravy a není ani argumentačně podložen, neboť podle § 175a odst. 1 tr. ř. je předpokladem pro zahájení jednání o dohodě o vině a trestu skutečnost, že výsledky vyšetřování dostatečně prokazují, že se skutek stal a že je trestným činem. Zákonodárce přitom neomezil možnost uzavření dohody o vině a trestu jen na fázi přípravného řízení, což potvrzuje i ustanovení § 206b tr. ř. 5. Podle názoru ministra spravedlnosti nelze ustanovení § 314r odst. 2 tr. ř. vn