5 Tz 85/2022 — Nejvyšší soud

5 Tz 85/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 7. 2022 Spisová značka:5 Tz 85/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:5.TZ.85.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Náboženství Nebezpečnost činu pro společnost Nenastoupení služby v ozbrojených silách Dotčené předpisy:§ 3 odst. 1 tr. zák. § 269 odst. 1 tr. zák. Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:10. 12. 2022 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 2985/22 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tz 85/2022- USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 7. 2022 o stížnosti pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného M. N., nar. XY, trvale bytem XY, okr. XY, proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Olomouci ze dne 19. 1. 1994, sp. zn. 31 T 56/94, t a k t o : Podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost pro porušení zákona zamítá. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Trestním příkazem Okresního soudu v Olomouci ze dne 19. 1. 1994, sp. zn. 31 T 56/94, byl obviněný M. N. uznán vinným trestným činem nenastoupení služby v ozbrojených silách podle § 269 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, v tehdejším znění (dále jen ve zkratce „tr. zák.“). Za to mu byl podle § 269 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 písm. a) a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roků. 2. Této trestné činnosti se podle soudu prvního stupně měl obviněný dopustit tím, že ač dne 15. 6. 1993 převzal povolávací rozkaz č. XY, vydaný Okresní vojenskou správou v Opavě, který mu přikazoval nastoupit dne 1. 7. 1993 vojenskou základní službu u vojenského útvaru XY, takto neučinil ani do 24 hodin po termínu stanoveném v povolávacím rozkaze. Výše specifikovaný trestní příkaz nabyl právní moci dne 29. 1. 1994, když proti němu nebyl podán odpor. 3. Usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 24. 2. 1995, sp. zn. 31 T 56/94, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 13. 3. 1995, sp. zn. 2 To 131/95, bylo vysloveno, že obviněný se neosvědčil a že vykoná trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců uložený mu trestním příkazem Okresního soudu v Olomouci ze dne 19. 1. 1994, sp. zn. 31 T 56/94, a pro jeho výkon se zařazuje do věznice s dohledem. 4. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 1995, sp. zn. 2 Tzn 14/95, byla podle § 268 odst. 1 tr. ř. per analogiam zamítnuta stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 13. 3. 1995, sp. zn. 2 To 131/95, s tím, že toto usnesení již bylo zrušeno rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 1996, sp. zn. 2 Tzn 12/95. Tímto rozsudkem Nejvyššího soudu bylo zrušeno také usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 24. 2. 1995, sp. zn. 31 T 56/94. Dále jím byl zrušen rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 18. 10. 1994, sp. zn. 32 T 179/94, a usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Přerově ze dne 29. 11. 1994, sp. zn. 1 To 41/94, kterými byl obviněný uznán vinným trestným činem nenastoupení služby v ozbrojených silách podle § 269 odst. 1 tr. zák., jehož se měl dopustit tím, že ač dne 15. 6. 1994 převzal od Okresní vojenské správy v Opavě povolávací rozkaz č. XY, který mu stanovil povinnost nastoupit dne 7. 7. 1994 vojenskou základní službu u vojenského útvaru XY, přesto tak neučinil ani do 24 hodin po termínu stanoveném v povolávacím rozkaze. Okresnímu soudu v Olomouci pak bylo přikázáno, aby věc znovu projednal a rozhodl o ní. 5. Okresní soud v Olomouci ve svém rozsudku ze dne 20. 12. 1996, sp. zn. 7 T 95/96, opětovně uznal obviněného vinným trestným činem nenastoupení služby v ozbrojených silách podle § 269 odst. 1 tr. zák., jehož se měl dopustit tím, že nenastoupil vojenskou základní službu u vojenského útvaru XY, za což mu byl podle § 269 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců a jeho výkon byl podle § 58 odst. 1 písm. a) a § 59 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 a 1/2 roku. Následně bylo toto rozhodnutí na základě odvolání státního zástupce zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 3. 3. 1997, sp. zn. 2 To 124/97, kterým byl podle § 258 odst. 1 písm. e) tr. ř. zrušen výrok o trestu a obviněnému by uložen podle § 269 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců nepodmíněně a podle § 39a odst. 3 tr. zák. byl obviněný zařazen pro výkon uloženého trestu do věznice s dohledem. 6. Obviněný pak podal ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci, ze dne 3. 3. 1997, sp. zn. 2 To 124/97, a proti rozsudku Nejvyššího soudu, ze dne 21. 2. 1995, sp. zn. 2 Tzn 12/95. Ústavní soud nálezem ze dne 28. 8. 1997, sp. zn. IV. ÚS 82/97, zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 3. 3. 1997, sp. zn. 2 To 124/97. Ve zbytku pak byla ústavní stížnost odmítnuta, ve vztahu k citovanému rozsudku Nejvyššího soudu jednak z důvodu uplynutí lhůty podle § 72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu a jednak z důvodu, že ústavní stížnost napadala pouze odůvodnění tohoto rozhodnutí. II. Stížnost pro porušení zákona 7. Proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Olomouci ze dne 19. 1. 1994, sp. zn. 31 T 56/94, podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného M. N. Ministr spravedlnosti shledal, že tímto trestním příkazem byl porušen zákon v ustanovení § 269 odst. 1 tr. zák., protože byl vydán v rozporu s ustanovením § 3 odst. 1 tr. zák. 8. Podle názoru ministra spravedlnosti jednání obviněného nelze hodnotit jako společensky nebezpečné, neboť vychází z jeho práva na svobodu náboženského svědomí a přesvědčení, které je garantováno Ústavou. Proto byl obviněný podle ministra spravedlnosti odsouzen v rozporu s Listinou základních práv a svobod v tehdejším znění. 9. Stěžovatel na základě těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu v Olomouci ze dne 19. 1. 1994, sp. zn. 31 T 56/94, byl porušen zákon v neprospěch obviněného M. N. v ustanovení § 269 odst. 1 tr. zák. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil citovaný trestní příkaz v celém rozsahu, jakož i další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde zrušením, pozbydou podkladu, a aby podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal věc Okresnímu soudu v Olomouci znovu projednat a rozhodnout, případně aby postupoval podle § 271 odst. 1 tr. ř. III. Vyjádření ke stížnosti pro porušení zákona 10. Opis stížnosti pro porušení zákona byl zaslán Nejvyššímu státnímu zastupitelství a obviněnému k vyjádření. Svého oprávnění využila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, která souhlasí s podanou stížností pro porušení zákona. Podle jejího názoru je napadený trestní příkaz zatížen vadou nezákonnosti, neboť jednání obviněného, které se stalo podkladem výroku o jeho vině, postrádá společenskou nebezpečnost, a nemůže tak být považováno za trestný čin, protože spočívalo ve výkonu svobody náboženského svědomí a přesvědčení, které jsou zaručeny Listinou základních práv a svobod. 11. Státní zástupkyně dále navrhla, aby bylo vysloveno porušení zákona kromě ustanovení § 269 odst. 1 tr. zák. i v ustanovení § 3 odst. 1 tr. zák., aby byla zrušena i další obsahově navazující rozhodnutí „týkající se otázky osvědčení podmíněně odsouzeného“ a aby Nejvyšší soud v rámci postupu podle § 271 odst. 1 tr. ř. vydal zprošťující výrok podle § 226 písm. b) tr. ř. 12. Obviněný prostřednictvím svého obhájce rovněž vyjádřil souhlas s podanou stížností pro porušení zákona i s argumenty ministra spravedlnosti. Dále ve svém vyjádření zmínil nedůslednost tehdejší právní úpravy, která dostatečně nezajistila realizaci práva na odepření vojenské služby z důvodu svědomí či náboženského vyznání podle čl. 15 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Pro upřesnění také uvedl, že nálezem Ústavního soudu ze dne 2. 6. 1999, sp. zn. Pl. ÚS 18/98, bylo zrušeno ustanovení § 2 odst. 2 zákona č. 18/1992 Sb., neboť jeho užití vedlo k porušení práva na odepření vojenské služby, jak jej garantuje Listina základních práv a svobod. Obviněný považuje také za důležité přihlédnout k rozsudkům Evropského soudu pro lidská práva, které se zabývají odmítnutím výkonu vojenské služby ve vztahu k čl. 9 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod a jimiž bylo shledáno, že kriminalizace posuzovaného jednání je v rozporu s tímto článkem. 13. Závěrem obhájce obviněného uvedl, že souhlasí s návrhem ministra spravedlnosti s tím, aby Nejvyšší s