6 Tdo 10/2026 – Nejvyšší soud

6 Tdo 10/2026- USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. 2. 2026 o dovolání, které podal obviněný Z. R., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 9. 2025, č. j. 20 To 16/2025-1570, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 53 T 10/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci (dále též „soud prvního stupně“ nebo jen „soud“) ze dne 24. 1. 2025, č. j. 53 T 10/2024-1364, byl obviněný Z. R. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, jehož se dopustil způsobem specifikovaným ve výroku rozsudku. Za tento přečin byl obviněný odsouzen podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Podle § 226 písm. b) tr. ř. byl naopak zproštěn obžaloby pro skutek, v němž obžaloba shledávala jednak přípravu zločinu zbavení osobní svobody podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku, § 170 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku a jednak přípravu zločinu vydírání podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku, § 175 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, neboť soud dospěl k závěru, že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. 2. Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného V. N., jehož věc již Nejvyšší soud v řízení o dovolání, jímž napadl dále uvedené usnesení soudu druhého stupně, rozhodl usnesením ze dne 11. 12. 2025, č. j. 6 Tdo 995/2025-1664. 3. O odvoláních obou obviněných proti tomto rozsudku rozhodl Vrchní soud v Praze (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 15. 5. 2025, č. j. 20 To 10/2025-1449, jímž podle § 258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil, a to ve výroku, kterým byl obviněný Z. R. podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby, a podle § 259 odst. 1 tr. ř. v rozsahu zrušení věc vrátil soudu prvního stupně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odvolání obviněného V. N. odvolací soud zamítl podle § 256 tr. ř. 4. Po novém projednání věci byl obviněný rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 10. 7. 2025, č. j. 53 T 10/2024-1523, uznán vinným jednak přípravou zločinu zbavení osobní svobody podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku, § 170 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku a jednak přípravou zločinu vydírání podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku, § 175 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, jichž se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že poté, co pro již odsouzeného V. N. dne 21. 4. 2023 na pobočce Air Bank a.s. v Brně, ul. XY XY, založil běžný účet č. XY a vkladový účet č. XY, dne 26. 4. 2023 na pobočce Fio banka, a.s., v XY, ul. XY XY, založil běžný účet č. XY a dne 26. 4. 2023 na pobočce UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a.s., v XY, ul. XY XY, založil další dva běžné účty č. XY a č. XY a smlouvy dokládající jejich založení zaslal V. N. do místa jeho tehdejšího bydliště v penzionu pro seniory XY, ul. XY XY v Liberci, a V. N. posléze seznámil obžalovaného Z. R. se svým plánem spočívajícím v únosu movité osoby žijící ve Středočeském kraji na neznámé místo, jeho časově neomezeného držení v uzavřeném prostoru do okamžiku, než jej přinutí k vyplacení výkupného ve výši šedesáti až osmdesáti milionů korun na obžalovaným založené účty, a na základě pokynu V. N., aby obžalovaný po obdržení SMS zprávy z uvedených bankovních účtů získané finanční prostředky vybral, odvezl na předem určené místo a předal je V. N., jenž by z nich rozdělil odměnu i mezi další osoby, které by se na únosu poškozeného podílely, obžalovaný Z. R. se nejméně od 1. 3. 2024 do 18. 3. 2024 během častých telefonických hovorů V. N. nebo textovými zprávami dotazoval na stav realizace akce, dožadoval se, kdy již přijdou peníze na založené účty, deklaroval svou připravenost provést výběry, aktivně nabízel tipy na další vhodné osoby především z řad kriminálně závadových osob, resp. bývalých spoluvězňů, které by mohly V. N. pomoci s odchytem a zbavení osobní svobody poškozeného a jeho donucení k převodu finančních prostředků, a konzultoval s ním možná místa provedení činu jakož i vhodná místa k výběru a předání peněz. 5. Obviněný byl za uvedené trestné činy v souběhu s přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 24. 1. 2025, č. j 53 T 10/2024-1364, odsouzen podle § 170 odst. 3 tr. zákoníku s užitím § 43 odst. 2 tr. zákoníku a § 58 odst. 6 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 24. 1. 2025, č. j 53 T 10/2024-1364, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. 6. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 3. 9. 2025, č. j. 20 To 16/2025-1570, jímž ho podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 7. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Vladislava Šintáka dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 8. Předně namítl, že prvním rozsudkem soudu prvního stupně byl odsouzen pro přečin maření výkonu rozhodnutí a vykázání, přičemž uznal svoji vinu, uvedl důvody vedoucí ho k jeho spáchání a přijal i udělený trest. Ten mu byl vyměřen v délce jednoho roku s podmíněným odkladem na zkušební dobu v délce dvou let. Avšak druhým rozsudkem soudu prvního stupně mu byl uložen souhrnný trest v trvání šesti let. Původně uložený podmíněný trest tak byl zahrnut do trestu nově uloženého. S ohledem na minimální a částečně i odůvodněný rozsah provinění, jakož i rozsah spáchání i případnou společenskou závadnost jednání má za to, že trest v takové výši je nepřiměřený. 9. Pokud jde o jeho uznání vinným přípravou zločinu zbavení osobní svobody podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku, § 170 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku a jednak přípravou zločinu vydírání podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku, § 175 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, opakovaně poukazuje na to, že se žádného protiprávního jednání nedopustil. Nic takového mu nebylo v trestním řízení prokázáno, ani v tomto směru nebyly provedeny žádné průkazné a nepochybné důkazy. 10. Nelze podle něj akceptovat, že ho soud prvního stupně nejprve po podrobném a důsledném dokazování zprostí obžaloby, aby následně po zrušení rozhodnutí odvolacím soudem, aniž by byly provedeny nové důkazy či prokázány nové skutečnosti, ho za stejné důkazní situace uzná vinným. Dovozuje si z toho, že soud prvního stupě rozhodoval pod tlakem daným rozsudkem odvolacího soudu, byť ten ve svém rozhodnutí nevydal žádný imperativ, ani žádné závazné stanovisko pro rozhodování soudu prvního stupně. Již ze samotného rozporu v závěrech soudu prvního stupně v jeho prvním a druhém rozsudku je zřejmé, že zde jsou značné rozpory v posouzení všech skutků a jednání zainteresovaných osob. Je tedy zřejmé, že o jeho vině jsou zjevné pochybnosti. 11. Za zavádějící považuje odůvodnění rozsudku, podle něhož se opakovaně ptal obviněného N., kdy peníze přijdou na účet a poskytoval mu psychickou podporu. U dotazů na platby soud nesprávně dovozuje, že urgoval platby z uvažované trestné činnosti. Pro to však není podpora v provedených důkazech. V tu dobu již obviněný věděl, že k trestné činnosti nedošlo a zřejmě ani nedojde. Jeho dotazy směřovaly k platbám, které mu od založení účtu obviněný N. avizoval, a to od jeho dlužníků. K druhému tvrzení uvedl, že je iluzorní hovořit o tom, že takový člověk (jako obviněný N.) potřebuje nějakou psychickou pomoc. Naopak lze z celého řízení dovodit, že se po dlouhou dobu chystal a připravoval svůj záměr, a to včetně zřejmě uvažované následné likvidace jeho osoby. Obviněný N. vytrvale a bez jakékoli aktivní účasti dovolatele činil kroky podle své úvahy a bez součinnosti a pomoci dovolatele. Jaké kroky obviněný N. chystá, se dovolatel dozvěděl až na konci a do žádných kroků směřujících k případné realizaci jeho záměrů se nijak aktivně nezapojil. 12. Obviněný dále poukázal na rozdílný postup OČTŘ ve vztahu k němu a ostatním ve věci zainteresovaným osobám. V jeho případě nebylo nijak dovozeno, že by s N. aktivně jednal o provedení jím uvažovaných činů. Naopak Č. a H. takové jednání vedli a byli seznámeni s tím, co obviněný N. zamýšlí. Vše bylo z jejich strany oznámeno, až když b