Z rozhodnutí: Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. září 2015 o dovolání obviněného Ing. P. V. , a nejvyššího státního zástupce, které podal v neprospěch obviněného, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 5. 2015, sp. zn. 10 To 108/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 3 T 219/2014, t a k t o :…
6 Tdo 1014/2015-33
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. září 2015 o dovolání obviněného Ing. P. V. , a nejvyššího státního zástupce, které podal v neprospěch obviněného, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 5. 2015, sp. zn. 10 To 108/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 3 T 219/2014, t a k t o :
I. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .
II. Podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. s e z r u š u j e rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 5. 2015, sp. zn. 10 To 108/2015, jakož i další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. s e věc p ř i k a z u j e Krajskému soudu v Hradci Králové, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
O d ů v o d n ě n í :
Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 24. 3. 2015, č. j. 3 T 219/2014-78 byl Ing. P. V. uznán vinným přečiny zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil dne 26. 8. 2014, kdy v rozporu s ustanovením § 14 odst. 1 písm. e) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, na pozemku parc. č. ..... v katastrálním území H. v menší vzdálenosti než 200 metrů od nejbližší trvale obydlené nemovitosti zastřelil psa rasy německého ovčáka, přičemž nástřel psa byl zjištěn ve vzdálenosti 123,7 m od posledního obydleného domu a usmrcením psa způsobil P. M. škodu ve výši 10.000,-Kč. V podrobnostech popisu skutku je třeba odkázat na předmětné rozhodnutí soudu prvého stupně. Za toto jednání byl jmenovanému uložen peněžitý trest ve výměře 250 denních sazeb po 100,-Kč, tedy v souhrnu 25 tisíc Kč, a pro případ jeho nevykonání ve stanovené lhůtě byl uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání 5 měsíců. Současně byl obviněnému uložen podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu činnosti výkonu funkce člena myslivecké stráže na dobu 3 let. V důsledku odvolání obviněného bylo nově rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové dne 21. 5. 2015 pod č. j. 10 To 108/2015-100, a to tak, že napadené rozhodnutí bylo podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušeno a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným toliko přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. V rámci popisu skutku došlo oproti rozhodnutí soudu prvého stupně k doplnění, že obviněný se jednání dopustil jako myslivecká stráž, ustanovený MěÚ v Broumově rozhodnutím ze dne 11. 9. 2013, č. j.14904/2013 OŽP-Hv-4, kdy jednal v rozporu s ustanovením § 14 odst. 1 písm. c) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti. Jmenovanému byl v souvislosti s tím uložen peněžitý trest ve výměře 240 denních sazeb po 100,-Kč, tedy v souhrnu 24 tisíc Kč a pro případ jeho nevykonání ve stanovené lhůtě byl uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání 4 měsíců. Trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu činnosti výkonu funkce člena myslivecké stráže na dobu 3 let zůstal nezměněn.
Obviněný, jakož i státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství nyní napadají toto rozhodnutí dovoláním.
Obviněný ve svém dovolání uplatnil důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný namítal, že nižší soudy opomenuly zaobírat se jeho jednáním, jako projevem krajní nouze, kdy obviněný měl za to, že střílí na toulavého (bezcenného) psa, který pronásledoval srnce a hrozil jeho stržením a zadávením. V důsledku okolností tak byly naplněny podmínky subsidiarity a proporcionality, neboť nebezpečí nebylo možno v danou chvíli odvrátit jiným způsobem, přičemž byla doložena také hodnota srnce (15.900 Kč dle ceníku v roce 2010, byť lze připočíst rovněž chovnost srnce či očekávanou trofej), kterou je třeba porovnávat s hodnotou psa, ať již toulavého, a pokud ne, pak takového, jehož cena je dána prodejními možnostmi a nikoli náklady na nákup štěněte a jeho následný chov. V daném případě také nemá vliv vzdálenost, na kterou došlo k nástřelu psa i fakt, že se jednalo o ovčácké plemeno. Soudy porušily při hodnocení důkazů princip presumpce neviny, pokud ztotožnily místo nástřelu s místem nálezu první barvy, když je třeba vzít v potaz, že zvíře s delší srstí muže začít barvit (krvácet) ve vzdálenosti až několika set metrů od nástřelu. Obviněnému tak nemůže být pro shora uvedené přičítáno úmyslné zavinění, ale toliko zavinění nedbalostní, které pro jeho trestnost nepřichází v úvahu. Rovněž by tak nepřipadalo v úvahu posouzení jednání v intencích zákona o přestupcích. S danými skutečnostmi se krajský soud nikterak nezaobíral, stejně jako se nepřiměřeně zabýval vztahem zákona na ochranu zvířat proti týrání (z. č. 246/1992 Sb.) k zákonu o myslivosti, neboť došlo k nepochopení účelu této normy. Obviněný argumentoval tím, že usmrcení toulavého psa není výkonem práva myslivosti, ale pakliže zákon k tomuto mysliveckou stráž opravňuje, činí tak z důvodu ochrany myslivosti. Při naplnění podmínek uvedených v § 14 odst. 1 písm. e) zákona o myslivosti se jedná o oprávněné použití zbraně ze strany myslivecké stráže. Naopak při naplnění podmínek jednání v krajní nouzi tak může činit každý občan, přičemž není limitován omezeními v § 14 odst. 1 písm. e) zákona o myslivosti (tedy rasou psa či vzdáleností nejbližšího obydlí). Stejně tak došlo k pochybení při posouzení povinnosti obviněného, coby myslivecké stráže, stran ohlášení usmrcení psa, která se pojí vůči mysliveckému hospodáři, jímž byl rovněž obviněný. Státnímu orgánu není třeba hlásit ničeho a rovněž nedošlo k porušení povinnosti vůči majiteli psa, který ho sám našel. V neposlední řadě se obviněný zaobíral mylným výkladem krajského soudu vůči přečinu poškození cizí věci, kdy došlo k vypuštění dané trestné činnosti s odůvodněním, že živé zvíře není věcí. S tímto hodnocením – obiter dictum – obviněný rovněž nesouhlasí, neboť úmyslem zákonodárce jistě nebylo oslabit ochranu zvířat či jejich vlastníků. Závěrem proto dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové a poté, aby sám podle § 265m tr. ř. zprostil Ing. P. V. obžaloby v souladu s § 226 písm. b) tr. ř.
Dovolání bylo k Nejvyššímu soudu adresováno rovněž ze strany nejvyššího státního zástupce, a to také z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ten předně považuje závěr o vině obviněného přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku za správný, řádně prokázaný a odůvodněný. V dovolání však namítá chybný postup krajského soudu v případě vypuštění právní kvalifikace sbíhající se tr. činností v podobě přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku tak, jak postupoval v prvním stupni okresní soud. Pokud soud odvolací odůvodnil svůj závěr tím, že podle nyní účinného § 494 zákona č. 86/2012 Sb. (občanský zákoník, dále též jen NOZ) není zvíře věcí, je mu vytýkáno, že nereflektuje stávající právní úpravu § 134 tr. zákoníku, která uvádí, že ustanovení o věcech se vztahují i na živá zvířata, jakož i ustálenou judikaturu, které nejsou ve vztahu k NOZ v kolizi. Vzhledem k výši škody, která byla v rámci dokazování zjištěna ve výši 10 tisíc Kč, tak bylo na místě, aby též krajský soud vyhodnotil protiprávní jednání obviněného ve smyslu přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku. Dovolatel proto navrhuje, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc vrácena Krajskému soudu v Hradci Králové k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání jsou přípustná [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], byla podána osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.) a splňuje obsahové náležitosti, ať již obecné (§ 53 odst. 3 tr. ř.), tak specificky vyžadované pro tento mimořádný opravný prostředek (§ 265f odst. 1 tr. ř.).
Jelikož dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda vznesené námitky naplňují dovolateli uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vychází z předpokladu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně kvalifikován jako trestný čin, třebaže o tento nejde, anebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předchá