6 Tdo 1039/2021 — Nejvyšší soud

6 Tdo 1039/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:25. 10. 2021 Spisová značka:6 Tdo 1039/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:6.TDO.1039.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Krádež Nouzový stav Dotčené předpisy:§ 205 odst. 1a, 2, 4b tr. zákoníku § 358 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:5. 1. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 1039/2021-942USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 10. 2021 o dovolání obviněného J. B., nar. XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Horní Slavkov, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2021, č. j. 11 To 121/2021-865, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. 40 T 94/2020, t a k t o : I. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2021, č. j. 11 To 121/2021-865, a to v části, v níž byl k odvolání podaném v neprospěch obviněného státním zástupcem podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. částečně zrušen rozsudek Okresního soudu Praha – západ ze dne 23. 3. 2021, č. j. 40 T 94/2020-801, a to pouze ve výroku o vině v bodě I.), ve výroku o trestu a náhradě škody, a podle § 259 odst. 3 tr. ř. byl obviněný uznán vinným zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, dále ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody. Současně se zrušují také další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. II. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. III. Podle § 265l odst. 4 tr. ř. se obviněný J. B. bere do vazby z důvodu uvedeného v § 67 písm. c) tr. ř. O d ů v o d n ě n í : 1. Obviněný J. B. (dále zpravidla jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) byl rozsudkem Okresního soudu Praha – západ ze dne 23. 3. 2021, č. j. 40 T 94/2020-801, uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku (bod I. výroku rozsudku) a dvěma přečiny maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (body II. a III. výroku rozsudku). Za tato jednání popsaná ve výrokové části citovaného rozsudku byl podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Týmž rozsudkem byla poškozená společnost s celým nárokem na náhradu škody odkázána podle § 229 odst. 1 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Proti shora uvedenému rozsudku Okresního soudu Praha – západ ze dne 23. 3. 2021, č. j. 40 T 94/2020-801, podali obviněný a státní zástupce Okresního státního zastupitelství Praha – západ [v neprospěch obviněného do výroku o vině pod bodem 1) výroku rozsudku soudu prvního stupně, kdy se domáhá také kvalifikace jednání obviněného podle odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a v důsledku toho také do výroku o trestu, který s ohledem na navrhovanou kvalifikaci považuje za nepřiměřeně mírný] odvolání, přičemž na základě odvolání státního zástupce Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 5. 2021, č. j. 11 To 121/2021-865, rozsudek Okresního soudu Praha – západ ze dne 23. 3. 2021, č. j. 40 T 94/2020-801, podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil, a to ve výroku o vině v bodě I.) tohoto rozsudku, ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody a podle § 259 odst. 3 tr. ř. při nezměněném výroku o vině přečiny maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku popsanými v bodech II.) a III.) výroku o vině rozsudku Okresního soudu Praha – západ ze dne 23. 3. 2021, č. j. 40 T 94/2020-801, sám rozhodl tak, že obviněného uznal vinným zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Za tento zločin a za přečiny maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku popsané v bodech II.) a III.) výroku o vině, ohledně kterých zůstal napadený rozsudek nedotčen, uložil obviněnému podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 40 měsíců, pro jehož výkon zařadil obviněného podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Týmž rozsudkem odkázal poškozenou společnost s celým nárokem na náhradu škody podle § 229 odst. 1 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních a odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl. I. Dovolání a vyjádření k němu 3. Obviněný podal prostřednictvím své obhájkyně proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Praze dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Ve svém mimořádném opravném prostředku dovolatel zdůraznil, že závěry soudů jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. V této souvislosti především zrekapituloval některé svědecké výpovědi, k nimž připojil vlastní hodnocení. Podle názoru dovolatele se v jeho případě rovněž nemohlo jednat o spolupachatelství, neboť osoba, s níž měl předmětný skutek spáchat (T. L.), se nacházela pravděpodobně v bezvědomí a do daného objektu nevstoupila. Obviněný dále namítl, že v posuzovaném případě mu bylo kladeno k tíži, že se trestné činnosti dopustil za trvání nouzového stavu, přičemž soudy nezjistily žádnou skutečnost, ze které by vyplývalo, že by využil či jinak zneužil aktuálně vyhlášeného nouzového stavu spojeného s pandemií koronaviru. Z tohoto důvodu považuje zvolenou právní kvalifikaci týkající se zločinu krádeže ze strany Krajského soudu v Praze za nesprávnou. Závěrem podaného dovolání proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2021, č. j. 11 To 121/2021-865, částečně zrušil, a to ve výroku o vině a trestu za skutek popsaný v bodě I.) uvedeného rozsudku Okresního soudu Praha – západ a v tomto rozsahu jej zprostil obžaloby. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil výrok o trestu a za skutky popsané v bodech II.) a III.) zmíněného rozsudku Okresního soudu Praha – západ mu uložil trest při spodní hranici trestní sazby. 4. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství se ke dni konání neveřejného zasedání k podanému dovolání nevyjádřil. II. Přípustnost dovolání 5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. 6. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. 7. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [v případě, že odvolání obviněného je zamítnuto podle § 256 tr. ř., pak je nutno zmíněný dovolací důvod uplatnit prostřednictvím dovolacího důvodu § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě, k čemuž v tomto případě došlo] lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsled