6 Tdo 1039/2024 — Nejvyšší soud

6 Tdo 1039/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:10. 12. 2024 Spisová značka:6 Tdo 1039/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:6.TDO.1039.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Pokus trestného činu Těžké ublížení na zdraví úmyslné Trest Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. § 21 odst. 1, § 145 odsr. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:5. 2. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 1039/2024-381 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 12. 2024 o dovolání, které podal obviněný J. M., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Jiřice, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 7. 2024, č. j. 13 To 173/2024-328, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 2 T 17/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku (dále též „soud prvního stupně“ nebo jen „okresní soud“) ze dne 22. 5. 2024, č. j. 2 T 17/2024-248, byl obviněný J. M. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil dne 28. 6. 2023 fyzickým napadením poškozeného J. J. způsobem popsaným ve výroku rozsudku. Za to mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 42 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl zavázán nahradit škodu poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ve výši 12 387,50 Kč s úrokem z prodlení. 2. O odvolání obviněného proti výroku o trestu rozhodl Krajský soud v Praze (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 16. 7. 2024, č. j. 13 To 173/2024-328, jímž ho zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 3. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h) a m) tr. ř. 4. Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. spatřuje v uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, který označuje za nepřiměřeně přísný. Soudům vytýká, že při jeho uložení nezohlednily vývojové stadium jeho jednání (pokus), jakož i hlediska § 38 a § 39 odst. 1 tr. zákoníku. Uvedená sankce mu byla uložena toliko s přihlédnutím k povaze a závažnosti spáchaného činu, aniž by byly zohledněny jeho osobní, rodinné a majetkové poměry, které odůvodňovaly uložení alternativního trestu, nespojeného s trestem odnětí svobody. Dostatečně nebyly zohledněny též polehčující okolnosti. Trest má za následek ztrátu jeho zaměstnání, dotčeny jím budou i manželka a dcera AAAAA (pseudonym), které jsou na něm finančně závislé. Na podporu tohoto tvrzení předkládá tabulku s přehledem příjmů a výdajů své rodiny a dovozuje, že v případě výkonu nepodmíněného trestu dovolatelem klesnou příjmy rodiny pod částky životního minima. Vytýká, že odvolací soud se touto tabulkou vůbec nezabýval a neprovedl k těmto okolnostem výslech jeho manželky. 5. Podle dovolatele soudy porušily konstantní judikaturu týkající se nutnosti zohlednění nejlepšího zájmu dítěte v případě uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody jednomu z rodičů a vůbec se dopadem trestní sankce na dceru dovolatele ve svých rozhodnutích nezabývaly. Poukazuje též na špatný psychický stav své manželky. 6. Opakovaně uvádí, že uložený nepodmíněný trest odnětí svobody je v rozporu s nejlepším zájmem dítěte a na podporu tohoto tvrzení obsáhle cituje judikaturu Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva. Uložený trest představuje nepřiměřený zásah do jeho rodinného života se silně negativním dopadem na jeho nezletilou dceru. Její nejlepší zájem soudy nevzaly v potaz a vůbec jej nehodnotily. 7. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je podle obviněného dán vzhledem k důvodnosti dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 8. Závěrem svého dovolání obviněný alternativně navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 7. 2024, č. j. 13 To 173/2024-328, a rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 22. 5. 2024, č. j. 2 T 17/2024-248, ve výroku o trestu a a) podle § 265m odst. 1 tr. ř. sám rozhodl a uložil obviněnému tříletý trest s podmíněným odkladem na dobu 5 let se stanovením dohledu, případě „předběžná opatření ve smyslu ust. § 88c trestního řádu“, nebo b) podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Mělníku, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 9. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který po rekapitulaci dovolacích námitek obviněného a vyložení obsahového zaměření jím vznesených dovolacích důvodů uvedl, že námitky obviněného obsahově neodpovídají dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ani jinému dovolacímu důvodu. Trestní zákon samozřejmě připouští uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody za zločin těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku, resp. za jeho pokus, přičemž trest byl dovolateli vyměřen blízko spodní hranice sazby trestu odnětí svobody uvedené v § 145 odst. 1 tr. zákoníku a činící tři až deset let. 10. Zásah dovolacího soudu do výroku o trestu z důvodů jeho nepřiměřenosti není zcela vyloučen, přicházel by však v úvahu pouze v případě, že by šlo o trest natolik extrémně přísný a nespravedlivý, že by se dostával do rozporu s ústavně garantovanou zásadou proporcionality trestní represe. O takovéto extrémní přísnosti uloženého trestu však nelze v předmětné trestní věci hovořit. Soudy obou stupňů v tomto směru správně poukázaly na vysoký stupeň společenské škodlivosti činu, který vylučoval uložení jiného trestu nežli nepodmíněného trestu odnětí svobody. Nešlo o trestný čin spáchaný v afektu, což jinak bývá u trestných činů proti životu a zdraví poměrně běžné. Dovolatel provedení trestného činu předem plánoval a trestný čin spáchal s rozmyslem, když do místa bydliště obviněného cestoval ze svého bydliště v jiném městě, předem se ozbrojil kladivem a lstí vylákal poškozeného z jeho bytu. Společenskou škodlivost činu nijak nesnižuje ani motiv útoku na poškozeného, kterým byla pomsta za příkoří, kterých se měl poškozený (tchán dovolatele) dopouštět v poměrně vzdálené minulosti vůči své rodině. V podrobnostech lze v tomto směru odkázat na argumentaci obsaženou v bodě 18. odůvodnění rozhodnutí okresního soudu a v bodě 6. rozhodnutí soudu odvolacího. Odvolací soud též vyložil, proč nelze přeceňovat některé polehčující okolnosti. K dopadům na rodinu dovolatele spočívajícím ve ztrátě jeho příjmu odvolací soud přiléhavě uvedl, že zájmy svých blízkých měl mít na mysli především sám obviněný a spáchání trestné činnosti se vyvarovat. 11. Uložení nepodmíněného trestu pachateli, který osobně pečuje u nezletilé dítě, bude mít na takové dítě prakticky vždy větší či menší negativní dopad, což však neznamená, že by takovému pachateli nebylo v odůvodněných případech možno nepodmíněný trest odnětí svobody uložit. Nutnost zohlednit při ukládání trestu nejlepší zájem nezletilých dětí však nelze vykládat tak široce, aby tento zájem stál nad všemi ostatními hledisky relevantními pro ukládání trestu. 12. Vzhledem k závažnosti spáchané trestné činnosti nelze nepodmíněný trest odnětí svobody vyměřený dovolateli mírně nad spodní hranicí zákonné trestní sazby považovat za trest nepřiměřený, nebo dokonce extrémně přísný, který by byl trestem protiústavním. Námitku protiústavnosti uloženého trestu dovolatel ostatně v jinak obsáhlém dovolání výslovně nevznáší, když v textu dovolání pouze cituje závěry nálezu Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 2027/17, ve kterém byla ústavněprávní povaha proporcionality trestní sankce deklarována. 13. Námitky dovolatele jsou podle státního zástupce z hlediska formálně deklarovaného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. řádu irelevantní. Za této situace nemůže být relevantně uplatněn ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., v jehož rámci podatel na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. odkazuje. 14. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265 tr. ř. Zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jím navrženého rozhodnutí