6 Tdo 1083/2016 — Nejvyšší soud

6 Tdo 1083/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:27. 9. 2016 Spisová značka:6 Tdo 1083/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:6.TDO.1083.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Důležitá povinnost uložená podle zákona Krajní nouze Usmrcení z nedbalosti Dotčené předpisy:§ 28 tr. zákoníku § 143 odst. 1, 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:23. 12. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 1083/2016-36 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. září 2016 o dovolání, které podal obviněný P. R . , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 10. 5. 2016, č. j. 13 To 132/2016-463, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 2 T 355/2015, t a k t o : I. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. s e z r u š u j í usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 10. 5. 2016, č. j. 13 To 132/2016-463, jemu předcházející rozsudek Okresního soudu ve Svitavách ze dne 29. 2. 2016, č. j. 2 T 355/2015-428, jakož i všechna rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. II. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. s e Okresnímu soudu ve Svitavách p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.O d ů v o d n ě n í :I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 29. 2. 2016, č. j. 2 T 355/2015-428 byl obviněný P. R. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že dne 14. 11. 2014 asi od 22:18 hodin do 22:26 hodin na okrese S. jako řidič vlastního nákladního automobilu tov. zn. VOLVO FH FHF3C, reg. zn. ..., bez naloženého nákladu, v rozporu s § 34 odst. 6 zákona č. 361/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů vlekl na tažné tyči po silnici II. třídy č. ... ve směru od S. na L. plně naloženou soupravu (o celkové hmotnosti cca 34523 kg) složenou z nákladního automobilu tov. zn. MAN 24.413 FNLLC/N TGA, rz. ... a za ním připojeného přívěsu Schwarzmüller, reg. zn. ..., kterou v rámci plnění pracovních povinností pro obžalovaného podnikajícího jako fyzická osoba řídil V. H., bytem V. ..., přičemž v katastru obce M. před pravotočivou zatáčkou z kopce se vozidlo Volvo s na tyči taženou těžkou soupravou vozidla tov. zn. MAN 24.413 FNLLC/N TGA, rz. ... a přívěsu tov. zn. Schwarzmüller, reg. zn. ..., rozjelo na rychlost asi 68 km/h, přičemž poté před zatáčkou zpomalilo na rychlost asi 54 km/h, kdy přiměřená rychlost byla podle znaleckého zkoumání do 50 km/h, avšak řidič V. H. při řízení vlečné soupravy výrazněji neovlivnil směr ani rychlost, což vedlo k tomu, že v prostoru sjezdu k silnici první třídy č. ... souprava s automobilem MAN vzhledem k hmotnosti a tlaku vzduchu z automobilu Volvo zpomalovala méně než automobil Volvo před sebou a tím v pravotočivé zatáčce došlo k tzv. zalomení mezi automobilem Volvo a soupravou automobilu MAN a připojeného přívěsu Schwarzmüller, kdy vlivem vzájemného propojení tažnou tyčí byla souprava s automobilem MAN tlačena směrem vlevo a došlo ke ztržení části do zadní části automobilu Volvo, a následnému ulomení oka zavěšení tažné tyče na automobilu MAN a tím k rozpojení vlečného automobilu Volvo a vlečného automobilu MAN s přívěsem, které v důsledku nasměrování vlevo vyjelo vlevo mimo komunikaci, kde nejdříve při rychlosti jízdy asi 50 km/h (47 až 53 km/h) se kabina tzv. otřela o první pilíř podjezdu a následně při rychlosti jízdy asi 44 km/h (42 až 46 km/h) kabinou v místě řidiče narazila do druhého pilíře podjezdu, což vedlo k těžkému zranění V. H., který na následky zhmoždění mozku, krvácení do mozkových komor a tříštivých zlomenin lební spodiny v rámci polytraumatu na místě zemřel. 2. Obviněný byl za tento skutek odsouzen podle § 143 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu tří let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla dále uložena povinnost nahradit Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, regionální pobočka v H. K., škodu ve výši 3.649 Kč. Poškození V. H., R. H., M. H., Mi. H., R. H., B. H. a J. K. byli podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázáni s uplatněnými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 10. 5. 2016, č. j. 13 To 132/2016-463, jímž je podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím obhájkyně JUDr. Hany Riedlové dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. 5. Obviněný s připomenutím závěrů soudu prvního stupně, resp. i soudu odvolacího, namítl, že soudy porušily § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a jejich závěry se ocitají „v extrémním nesouladu s provedenými důkazy“. Od počátku trestního řízení poukazuje na svůj motiv, který ho vedl k porušení § 34 odst. 6 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu (dále jen „zákon o silničním provozu“). Protože byl vnitřně přesvědčen, že na autobusové zastávce odstavené vozidlo zn. MAN s přívěsem tvoří nebezpečnou překážku v provozu, situaci subjektivně vnímal jako krajní nouzi. Přesvědčení o nutnosti přemístění vozidla v něm utvrdil i Ma. H., jenž sám 8 km vzdálenou čerpací stanici určil jako místo odtahu. Vzhledem k tomu, že neměl důvod k pochybnostem o jím navrženém řešení, postupovali podle § 34 odst. 5 zákona o silničním provozu. Má za to, že pro úmysl zabránit reálně hrozící újmě na zdraví či majetku jednal v krajní nouzi. 6. Dovolatel tvrdí, že do zatáčky vjížděl v rychlosti cca 54 km/h, nebrzdil, protože se mu podařilo snížit rychlost. V důsledku toho, že vozidlo MAN nebrzdilo, byl nucen pokusit se o přibrzdění. Není mu známo, proč V. H. nekorigoval ani rychlost, ani jízdní dráhu, když brzdné systémy byly v pořádku. Poukazuje na závěry znaleckého posudku zpracovaného Ing. Krejsou, o jehož závěry se opírala obžaloba, a znalecký posudek zpracovaný společností ANEXIS, s. r. o. předložený obhajobou, který znalecké závěry Ing. Krejsy částečně vyvrací. 7. Obviněný zpochybňuje závěry soudů, které odmítly argument o jeho jednání v krajní nouzi jako spekulativní. Tvrdí, že závažnost dopravní situace bagatelizovaly. Možnosti, kterými podle názoru soudů mohl řešit předmětnou dopravní situaci, nepovažuje za dostatečné (umístění výstražného trojúhelníku), resp. za reálné (přivolání policie k součinnosti). Porušení § 34 odst. 6 zákona o silničním provozu s ohledem na újmu, která hrozila (střet s vozidlem hromadné dopravy), se mu za daných okolností jevilo jako proporcionální. Soudy nedůvodně vycházely z fakticky způsobeného následku, aniž by zohlednily, jak se situace jevila v době činu, což by odpovídalo výrazu „zřejmě“ užitého v § 28 tr. zákoníku. Vytýká, že se soudy – i přes závěr, že určité riziko střetu existovalo – nezabývaly otázkou putativní krajní nouze a tím, zda mu lze eventuálně přičítat nevědomou nedbalost, a že přes závěr, že k jednání došlo při odvracení nebezpečí, nezohlednily tuto skutečnost jako polehčující okolnost podle § 41 písm. g) tr. zákoníku. 8. Nesprávné právní posouzení spatřuje v posouzení otázky, zda mezi jeho jednáním a následkem existovala právně relevantní příčinná souvislost. Rozporuje závěr soudů, které adekvátní příčinnou souvislost dovodily z porušení § 34 odst. 6 zákona o silničním provozu. Má za to, že pouhé vlečení soupravy nebylo bezprostřední a nejzávažnější příčinou smrti poškozeného. Pokud soudy takový závěr dovodily ze znaleckých posudků, zakládají takové úvahy extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními. Ani skutková věta výroku o vině příčinný vztah mezi porušením § 34 odst. 6 zákona o silničním provozu a úmrtím poškozeného přesvědčivě nevyjadřuje. 9. Dovolatel tvrdí, že pro rozvinutí nehodového děje byla rozhodující nečinnost poškozeného, čímž rozporuje i závěry učiněné ve znaleckém posudku Ing. Krejsou. V tomto směru poukazuje na odchylné závěry plynoucí ze znaleckého posudku společnosti ANEXIS, s. r. o. Namítá, že provedené důkazy nasvědčují tomu, že poškozený vozidlo aktivně nepřibrzďoval. Nic nenasvědčuje ani tomu, že se pokoušel kopíro