6 Tdo 1109/2022 — Nejvyšší soud

6 Tdo 1109/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:6. 12. 2022 Spisová značka:6 Tdo 1109/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.1109.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Hodnocení důkazů Těžké ublížení na zdraví z nedbalosti Dotčené předpisy:§ 147 odst. 1,2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:27. 2. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 1109/2022-302 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. 12. 2022 o dovolání, které podal obviněný L. S., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 6. 2022, č. j. 3 To 67/2022-267, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 6 T 119/2021, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 12. 2021, č. j. 6 T 119/2021-238, byl obviněný (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku, kterého se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že dne 6. 7. 2020 v době kolem 09.50 hodin u domu na adrese XY č. p. XY, v obci XY, okres České Budějovice, řádně nezabezpečil svého psa plemene kříženec německého ovčáka aridgebacka, slyšícího na jméno „Bobeš“, ač měl jako majitel tohoto psa podle § 2900 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, prevenční povinnost, podle níž má každý povinnost počínat si tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na zdraví, a podle § 13 odst. 1 zákona č. 246/1992 Sb., o ochraně zvířat proti týrání, měl povinnost učinit opatření proti úniku zvířete, svého psa nechal volně pobíhat bez vodítka a nasazeného náhubku na neoploceném pozemku bez možnosti psa ovládat a reagovat na případně vzniklou nenadálou situaci, šel se do domu převléct, přičemž tento jeho pes následně bezdůvodně zaútočil na psa plemene křížence staforda a pitbulla, slyšícího na jméno „Rocky“, se kterým na místě byli jeho majitelé V. P., nar. XY, a P. P., nar. XY, kteří se snažili oba psy od sebe odtrhnout, přičemž pes majitele L. S. zaútočil na V. P., povalil ji na zem a pokousal ji na rukách a nohách, čímž utrpěla zranění spočívající ve zlomenině velkého hrbolu levé pažní kosti s roztržením rotátorové manžety, což je ze soudně lékařského hlediska klasifikováno jako poranění těžké s dobou léčení 4 až 6 měsíců, dále utrpěla tržné ranky prstů obou rukou, levého předloktí, obou stehen a bérců, škrábance na levém předloktí způsobené drápy psa a pokousáním a poté se pes vrhl na P. P., kterému způsobil rány kousnutím v oblasti levého kolena, na pravém bérci a hřbetu pravého zápěstí, což si vyžádalo ošetření a hospitalizaci v nemocnici od 8. 7. 2020 do 13. 7. 2020 kvůli počínající flegmóně pravého bérce, kdy mu byla podávána infúzní antibiotická léčba, později u něho došlo ke zhoršení kožních projevů předchozí vyrážky postupně až do obrazu bulózního pemfigoidu, pro který byl od 10. 8. 2020 do 27. 8. 2020 hospitalizován v nemocnici na kožnímoddělení, přičemž uvedené poranění je ze soudně lékařského hlediska považováno za poranění lehké s obvyklou dobou léčení okolo 3 týdnů. 2. Obviněný byl odsouzen podle § 147 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu dva a půl roku. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl zavázán zaplatit na náhradě škody poškozeným V. P. částku ve výši 145.598,75 Kč, P. P. ve výši 9.828 Kč, manželům V. a P. P. částku ve výši 9.060,48 Kč a Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, regionální pobočka Plzeň, pobočka pro Jihočeský, Karlovarský a Plzeňský kraj částku ve výši 58.750 Kč. 3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 8. 6. 2022, č. j. 3 To 67/2022-267, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil ve výroku, jímž byl obviněný zavázán zaplatit manželům P. na náhradě škody částku 9.060,48 Kč a podle § 229 odst. 2 tr. ř. tyto poškozené se zbytkem uplatněného nároku v uvedené výši odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Petra Smejkala dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť podle něj napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. 5. Obviněný soudům vytýká, že nevyhověly jeho důkazním návrhům na výslech svědkyně G., provedení rekonstrukce a vyhotovení odborného vyjádření ohledně psa poškozených, jež by podle něj mohly přispět k odstranění rozporů mezi jeho výpovědí a výpověďmi poškozených a svědků. Mohly by též přispět k přesnější lokalizaci místa činu, ke zjištění, zda měli poškození svého psa na vodítku, či k vyhodnocení věrohodnosti poškozených či jejich vlastního zavinění. Nevyhovění důkazním návrhům má podle dovolatele za následek nedostatečné objasnění skutkovém stavu a přetrvávající důvodné pochybnosti. V konečném důsledku se soudy nevypořádaly s jeho tvrzením, podle něhož poškozené nenapadl jeho pes, nýbrž jejich vlastní pes. 6. Dovolatel s oporou o citovaná rozhodnuti Ústavního a Nejvyššího soudu tvrdí, že oběma soudy opomenuté důkazy jsou významnou procesní vadou, která zakládá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí a současně též porušení pravidel spravedlivého procesu. 7. Závěrem svého dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 6. 2022, č. j. 3 To 67/2022-267, a rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 12. 2021, č. j. 6 T 119/29021-238, a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Obviněný vyjádřil souhlas s projednání jeho dovolání v neveřejném zasedání. 8. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), podle něhož obviněný soudům výslovně vytýká dvě skupiny pochybení, jednak to, že „nedostatečně vypořádaly s navrženými důkazy ze strany obhajoby“, jednak „existenci extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci“. 9. Výhrady, jejichž prostřednictvím obviněný fakticky namítá především vadu opomenutých důkazů, lze podle státního zástupce formálně podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nejedná se však o výhrady opodstatněné. Dokazování v trestním řízení není bezbřehé, neohraničené. Je limitováno zjištěním skutkového stavu, o kterém neexistují důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, jenž je pro rozhodnutí nezbytný (srov. § 2 odst. 5 tr. ř.). Soud není povinen realizovat veškeré důkazní návrhy, které strany učiní. Ne každý návrh má totiž potenciál naplnit právě zmíněný princip, neboť nikoliv každý podnět k doplnění dokazování může přispět k objasnění nezbytných okolností. Neexistuje tedy právní povinnost soudu důkaznímu návrhu vyhovět. Jde naopak o předmět úvahy soudu. Nicméně s ohledem na zákaz libovůle a potřebu transparentnosti v rozhodování je nutné, aby soud v odůvodnění rozhodnutí řádně vysvětlil, proč tomu či onomu důkaznímu návrhu eventuálně nevyhověl. Pakliže by návrh bez jakékoliv přiměřené reakce ignoroval či přehlédl, jednalo by se o nepřípustný projev svévole, současně by to mohlo značit nepřezkoumatelnost rozhodnutí. 10. Státní zástupce připomenul, že Ústavní soud ve své judikatuře týkající se zamítnutí důkazního návrhu zdůraznil, že jeho neakceptování lze založit toliko třemi důvody. Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno (viz nález ze dne 27. 8. 2001 sp. zn. IV. ÚS 463/2000, usnesení ze dne 24. 9. 2015 sp. zn. III. ÚS 2021/15). 11. Popsaná východiska podle něj soudy ve věci činné respektovaly (bod 17 a násl. usnesení krajského soudu a bod 19 rozsudku okresního soudu), neboť reagovaly na důkazní návrhy obviněného, jež shledaly nadbytečnými, resp. konstatovaly objektivní nemožnost realizace d