6 Tdo 1113/2024 – Nejvyšší soud

6 Tdo 1113/2024-269 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 1. 2025 o dovolání, které podal obviněný J. P., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Horní Slavkov, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2024, č. j. 67 To 173/2024-228, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 3 T 102/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 (dále též „soud prvního stupně“) ze dne 11. 4. 2024, č. j. 3 T 102/2023-197, byl obviněný J. P. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem opilství podle § 360 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že od blíže nezjištěné doby do 18. 4. 2023 masivně konzumoval drogu pervitin, kdy naposledy před činem tak učinil dne 18. 4. 2023 ve večerních hodinách, kdy užil pervitin v množství cca 0,02 g formou šňupání, přičemž jeho schopnost zdržet se užití pervitinu nebyla zcela vymizelá, následkem opakovaného užití drogy pervitin se u obviněného rozvinula toxická psychóza, ačkoliv byl obviněný tuto skutečnost schopen předvídat, tak svou dlouhodobou intoxikací se do tohoto stavu uvedl vědomě a sám, a to i přesto, že byl v době před skutkem opakovaně hospitalizován v Psychiatrické nemocnici Bohnice v Praze, kde byl o drogové problematice kompletně edukován, a to včetně rizika rozvoje toxické psychózy při nedodržování abstinence, obviněný však doporučení lékařů nerespektoval, léky přestal užívat, do psychiatrické ambulance nechodil a vrátil se k užívání drog, což vedlo k rozvoji výše uvedené toxické psychózy, tedy duševní poruchy, v jejímž důsledku vymizely jeho schopnosti rozpoznat protiprávnost činu a ovládat své jednání, a v takovém stavu se dopustil jednání majícího znaky přečinu vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle § 326 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku tím, že: dne 19. 4. 2023 v čase cca od 07:13 hodin do 07:23 hodin v Praze XY – XY, XY XY, poté, co se na místo dostavili příslušníci Policie České republiky, konkrétně poškození J. J., T. P., O. L. (Pohotovostní motorizovaná jednotka), T. Š. a N. Š. (Oddělení hlídkové služby Obvodního ředitelství policie Praha XY), a to na základě zavolání D. K., nar. XY, na tísňovou linku 158, za účelem prověření oznámení možného protiprávního jednání, že se na místě nachází muž v civilu, později ztotožněný jako obviněný, který se představoval jako příslušník policie a uváděl, že ulice je uzavřená, a že má u sebe v tašce přes rameno uloženou nabitou zbraň, následně se obviněný snažil dostat do chodby domu za oznamovatelem K., čemuž tento zabránil zavřením dveří a následně z důvodu obavy o život a zdraví zavolal na tísňovou linku, obviněný poté neuposlechl opakovaných výzev uniformovaných zasahujících policistů jménem zákona k odložení příruční tašky, ve které měl ruku a opakovaně uváděl, že v této tašce má zbraň, přičemž své tvrzení podpořil pohybem pravé ruky, kterým imitoval nabití střelné zbraně natažením jejího závěru, obviněný přitom svou levou rukou po dobu cca 15–20 sekund mířil proti zasahujícím policistům a rozešel se směrem k nim, policisté proto proti němu použili donucovací prostředky podle § 52 písm. n) a d) zákona o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů – hrozba namířenou střelnou zbraní a taser, přičemž tyto donucovací prostředky se ukázaly jako neúčinné, a když se obviněný pokusil z místa utéct, byl zasahujícími policisty dostižen a zpacifikován, z důvodu reálnosti výhružek obviněného byli zasahující policisté Pohotovostní motorizované jednotky pro svou ochranu vybaveni i plnou balistickou ochranou, včetně balistického štítu, tedy obviněný tímto svým jednáním vzbudil v zasahujících policistech obavu o jejich život a zdraví, neboť jednání obviněného působilo reálně tak, že drží skrytě střelnou zbraň, kterou může zasahujícím policistům způsobit případně střelné poranění. 2. Obviněný byl za tento přečin odsouzen podle § 326 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře osmnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 99 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku mu bylo uloženo ochranné protitoxikomanické léčení v ústavní formě. 3. O odvolání obviněného a státního zástupce proti tomuto rozsudku rozhodl Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 20. 6. 2024, č. j. 67 T 173/2024-228, jímž podle § 258 odst. 1 písm. d), e) odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil pouze ve výroku o trestu a ve výroku o uložení ochranného opatření. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. při nezměněném výroku o vině trestným činem opilství podle § 360 odst. 1 tr. zákoníku znovu rozhodl tak, že obviněného odsoudil podle § 360 odst. 1 tr. zákoníku, věta za středníkem, za použití § 326 odst. 1 tr. zákoníku, k trestu odnětí svobody ve výměře jednoho roku, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 99 odst. 2 písm. b), odst. 3, 4 tr. zákoníku mu uložil ochranné léčení psychiatrické a protitoxikomanické v ústavní formě. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání opřené o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), k) tr. ř. Popírá, že by se dopustil jednání, jímž byl uznán vinným. Jednání je ve skutkové větě nesprávně popsáno, což uznal i odvolací soud. Ten se nezabýval námitkou, že ohledně údajného imitování natažení závěru zbraně, jde o natolik subjektivní hodnocení jeho jednání, že je nepochybně v rozporu s principem in dubio pro reo. Z žádného z provedených důkazů, včetně kamerových záznamů, nevyplynulo dostatečně zřetelně, jaký konkrétní pohyb měl učinit a zda mohl být takový pohyb hodnocen jako imitace natažení závěru zbraně. Popis skutku ve skutkové větě rozhodnutí soudu prvního stupně neodpovídá provedeným důkazům. Z rozsudku uvedeného soudu neplyne, na základě jakých důkazů dospěl k závěru, že od blíže nezjištěné doby do 18. 4. 2023 masivně konzumoval drogu pervitin, kdy naposled před činem tak učinil dne 18. 4. 2023 ve večerních hodinách užitím pervitinu v množství asi 0,02 g formou šňupání, přičemž jeho schopnost zdržet se užití pervitinu nebyla zcela vymizelá. Odvolací soud v tomto směru vycházel výhradně ze znaleckého posudku MUDr. Léblové, který však výše uvedené skutečnosti neprokazuje. Pokud odvolací soud na srozumění se vznikem stavu nepříčetnosti usuzuje z toho, že nepodnikl žádné kroky k tomu, aby vzniku tohoto stavu zabránil, je tak zjevné, že postupuje v rozporu se zásadou in dubio pro reo. Tato skutečnost stejně tak může prokazovat, že o možném vzniku toxické psychózy nevěděl. Podle dovolatele nebylo prokázáno, že by jeho schopnost zdržet se užívání pervitinu nebyla zcela vymizelá. 5. Podle obviněného nebyly splněny podmínky pro uložení ochranného léčení psychiatrického a protitoxikomanického ve formě ústavní, neboť byl před nástupem výkonu trestu odnětí svobody hospitalizován v Psychiatrické nemocnici Bohnice od 27. 6. 2023. Dne 13. 10. 2023 byl přeložen na pavilon č. 17, kde se nacházejí pacienti vykonávající ochranná léčení. Souhlas s hospitalizací podepsal dne 11. 3. 2024 a od května 2024 plnil režim psychiatrického i protitoxikomanického léčení. Obviněný k důkazu navrhuje lékařskou zprávu MUDr. Dany Bakešové, lékařky PN Bohnice, ze dne 15. 7. 2024. 6. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil podle § 265k odst. 1 tr. ř. rozsudek odvolacího soudu a podle § 265l odst. 1 tr. ř. odvolacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 7. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Podle jejího hodnocení je mimořádný opravný prostředek obviněného vystavěn na doslovném opakování námitek prolínajících se víceméně celým trestním řízením, s nimiž se oba soudy vypořádaly. Na případ, kdy dovolatel uplatňuje obsahově shodné námitky, pamatuje kupříkladu rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, podle něhož „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky vytýkané v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu ustanovení § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu“. 8. Výhrady dovolatele lze podle státní zástupkyně pod uplatněné dovolací důvody s jistou dávkou tolerance podřadit, jsou však zjevně neopodstatněné. Obvodní soud realizoval v podstatě komplexní a bezvadné dokazování, a to nejen pokud jde o jeho rozsah, ale rovněž co do problematiky navazujícího formování skutkových závěrů. Svým povinnostem dostál i odvolací soud, který podané odvolání řádně přezkoumal a s uplatněnými námitkami se přiléhavě vypořádal. Lze se ztotožnit s jeho názorem, že ze znaleckého posudku