6 Tdo 1182/2018 — Nejvyšší soud

6 Tdo 1182/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:31. 10. 2018 Spisová značka:6 Tdo 1182/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:6.TDO.1182.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Řízení o dovolání Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:12. 2. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 1182/2018-22 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 10. 2018 o dovolání, které podal obviněný M. H. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 4. 2018, sp. zn. 3 To 53/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 19 T 8/2017, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. H. odmítá. O d ů v o d n ě n í : I. 1. Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 19 T 8/2017, byl obviněný M. H. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že „dne 16. 1. 2017 v O., na ulici R., kolem 22.15 hodin řídil osobní vozidlo zn. VW Passat přesto, že mu byl rozhodnutím Magistrátu města Opavy, Odboru dopravy, Oddělením dopravních přestupků č. j. MMOP 137145/2016 dne 5. 12. 2016, které nabylo právní moci dne 4. 1. 2017, uložen zákaz činnosti, spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 12 měsíců, přičemž o výkonu této sankce byl osobně informován při předchozí silniční kontrole dne 14. 1. 2017 příslušníkem policie.“ 2. Za uvedený přečin byl odsouzen podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku a šesti měsíců. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou let. 3. Odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 4. 2018, sp. zn. 3 To 53/2018, podle § 256 tr. ř. zamítnuto. II. 4. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě podal obviněný dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 5. Ve svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že soudy chybně vyhodnotily naplnění zákonných znaků skutkové podstaty, a to zejména pokud jde o subjektivní stránku trestného činu. Po skutkové stránce bylo prokázáno, že řídil motorové vozidlo, ačkoliv mu byl rozhodnutím Magistrátu města Opavy uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel. Příslušné rozhodnutí správního orgánu mu bylo doručeno tzv. fikcí doručení a on se o uloženém trestu fakticky nedozvěděl. Zásilka obsahující rozhodnutí správního orgánu nebyla podle něj po neúspěšném pokusu o doručení v rozporu s pokynem na ní vložena do schránky, která pro tento účel byla na ohlašovně zřízena. V rámci odvolacího řízení doložil soudu důkazy, že oznámení o uložení předmětné zásilky nebylo vyvěšeno ani na elektronické úřední desce obce. Soudy založily svá rozhodnutí na tom, že k naplnění subjektivní stránky došlo v důsledku informace, kterou mu podal policista u silniční kontroly dne 14. 1. 2017, kdy jej informoval pouze o tom, že má zákaz řízení. 6. V návaznosti na to vznesl dovolatel otázku, zda ústně podaná informace o zákazu řízení, aniž by obsahovala další podrobnosti, je dostatečná k tomu, aby umožnila učinit závěr o jeho úmyslném zavinění ve vztahu k přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí. Aby získal vědomost o uloženém zákazu řízení motorových vozidel, musela by taková ústní informace obsahovat všechny náležitosti, které zákon vyžaduje u příslušného rozhodnutí (tj. § 77 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích), jinak taková ústní informace nemůže svými účinky nahrazovat doručení správního rozhodnutí. Ústně podaná informace mohla podle něj představovat pouze podnět k tomu, aby si existenci zákazu řízení ověřil a rozhodnutí převzal. Připustil, že pokud i přes obdrženou informaci neučinil kroky k převzetí správního rozhodnutí, mohl jednat v nepřímém úmyslu mařit výkon úředního rozhodnutí. Takový závěr však podle něj nelze učinit v situaci, kdy měl na ověření existence rozhodnutí a jeho převzetí jeden pracovní den. 7. Dále obviněný uvedl, že odvolací soud závěr o jeho zavinění učinil také na základě výpovědi svědkyně L. P., jak byla učiněna před Krajským soudem v Ostravě v řízení sp. zn. 20 A 5/2017, přičemž tuto výpověď interpretoval tak, že svědkyně měla obviněného třikrát informovat o uložení zásilky obsahující rozhodnutí správního orgánu, kterým byl uložen trest zákazu činnosti. Takový závěr však podle dovolatele z výpovědi svědkyně vůbec nevyplývá, neboť mluvila o zásilce v obecné rovině a zmíněné informace o zásilce podávala obviněnému v roce 2017. Inkriminované rozhodnutí správního orgánu ze dne 5. 12. 2016 však bylo obviněnému doručováno dne 7. 12. 2016 a po uplynutí úložní doby vráceno správnímu orgánu dne 21. 12. 2016. Pokud jej jmenovaná svědkyně informovala o doručení nějaké zásilky, nemohlo se tedy jednat o zásilku obsahující rozhodnutí Magistrátu města Opavy ze dne 5. 12. 2016. V tomto směru odvolací soud vyvodil z provedeného dokazování nesprávné skutkové závěry. Zde obviněný namítl existenci tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Dodal, že soud druhého stupně mu přičetl k tíži, že se dříve zúčastnil několika jiných přestupkových řízení a musel předpokládat, že proti němu bude vedeno přestupkové řízení i v tomto případě. Jedná se o nesprávnou úvahu. Obviněný měl trvalý pobyt hlášen na ohlašovně ve všech správních řízeních proti němu vedených a korespondence mu byla vždy řádně doručena. Tuto si přebíral na adrese ohlašovny buď na základě informace o uložení zásilky na internetových stránkách obce, nebo na základě telefonické informace od pracovnice obecního úřadu. Proto předpokládal, že bude vyrozuměn i v tomto případě, avšak nestalo se tak. Nelze mu klást k tíži, že správnímu orgánu nesdělil adresu pro doručování. Pokud mu nebylo doručeno vyrozumění o zahájení přestupkového řízení, neměl kam takovou adresu sdělit. 8. Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 4. 2018, sp. zn. 3 To 53/2018, a přikázal tomuto soudu věc k novému projednání a rozhodnutí. 9. K podanému dovolání zaslal sdělení státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který uvedl, že nevyužívá svého oprávnění a nebude se věcně vyjadřovat. Současně vyslovil svůj souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. III. 10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům. 11. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 4. 2018, sp. zn. 3 To 53/2018, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením. 12. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněný) důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení. 13. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného prá