6 Tdo 124/2025 – Nejvyšší soud

6 Tdo 124/2025-804 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 7. 2025 o dovolání, které podal obviněný D. S. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2024, č. j. 10 To 198/2024-719, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 16 T 43/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ (dále též „soud prvního stupně“ nebo jen „soud“) ze dne 22. 4. 2024, č. j. 16 T 43/2023-672, byl obviněný D. S. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že 20. září 2021 v 01:30 hodin na km 12,2 dálnice D1, v katastru obce XY, ve směru jízdy na Brno, okres Praha-XY, řídil osobní automobil Mazda RX8, RZ XY, přičemž porušil povinnosti vyplývající z ustanovení § 4 písm. a), písm. b) a § 5 odst. 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, tím, že vozidlo řídil vědomě poté, co před jízdou požil větší přesně nezjištěné množství alkoholických nápojů a rozborem jeho krve odebrané téhož dne v 03:01 hodin byla stanovena hodnota 1,80 ‰ alkoholu v krvi, tedy řídil vozidlo s vědomím toho, že se nachází ve stavu, ve kterém není schopen zvládnout bezpečné řízení motorového vozidla a že jeho případné řidičské selhání na dálnici, kde se vozidla pohybují ve vysokých rychlostech, může způsobit závažné následky na majetku či zdraví jiných osob, nedbal potřebné opatrnosti, vjel vpravo na krajnici, kde narazil do krajových ocelových svodidel, následně do betonových svodidel a započal levotočivý smyk vozidla, které se otočilo a zůstalo stát přední částí vozidla proti směru jízdy v prostředním jízdním pruhu dálnice, vytvořil tak na dálnici za tmy pro ostatní účastníky silničního provozu neosvětlenou překážku, do které narazil osobní automobil Škoda Superb, RZ XY, jež v prostředním jízdním pruhu řídil J. K., narozený XY, rychlostí 129-143 km/h, který ve vozidle nebyl připoután bezpečnostním pásem, kteréžto skutečnosti přispěly významnou měrou k tomu, že při nárazu vozidel poškozený utrpěl mj. mnohočetné zlomeniny kostí lebky a obličeje, mnohočetné zlomeniny žeber, poranění krční páteře, otevřenou zlomeninu dolního konce holenní kosti s následnou infekcí a amputací nohy ve stehně, srdeční zástavu s úspěšnou resuscitací, mechanické a hypoxické poškození mozku a ochrnutí na všechny čtyři končetiny, v důsledku čehož do současné doby nenabyl vědomí a nachází se ve stavu těžkého bezvědomí typu vigilní kóma, dále došlo k usmrcení fenky výmarského ohaře převážené ve vozidle Mazda RX8, jejímž majitelem byl J. H., narozený XY, a ke vzniku škody poškozením svodidel na dálnici společnosti Ředitelství silnic a dálnic ČR, IČO 659 93 390, ve výši 129 712 Kč a škody na vozidle Škoda Superb ve výši 55 000 Kč společnosti DGW s.r.o., IČO 014 49 109. 2. Obviněný byl za tyto přečiny odsouzen podle § 274 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Dále mu byl podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání pěti let. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli poškození odkázáni se svými nároky na náhradu škody a nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. O odvoláních obviněného a poškozeného J. K. proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Praze (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 27. 8. 2024, č. j. 10 To 198/2024-719, jímž je obě zamítl jako nedůvodná podle § 256 tr. ř. 4. Z hlediska úplnosti je vhodné dodat, že označená rozhodnutí jsou v pořadí druhými rozhodnutími soudů nižších stupňů, neboť jejich vydání předcházel rozsudek Okresního soudu Praha-východ ze dne 24. 4. 2023, č. j. 16 T 43/2023-360, kterým byl obviněný shledán vinným přečiny ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku, jenž byl na podkladě odvolání obviněného a poškozené Oborové zdravotní pojišťovny zrušen usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 22. 8. 2023, č. j. 10 To 175/2023-525, s tím, že věc byla vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Vratislava Vlčka dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. Namítl, že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, napadené usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. 6. Obviněný předně obšírně zopakoval obsah rozhodnutí soudů obou stupňů a svého řádného opravného prostředku. Následně k dovolacímu důvodu podle písm. g) uvedl, že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nalézacím ani odvolacím soudem nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, a to vypracování znaleckého posudku z oboru kriminalistika, odvětví kriminalistická biomechanika, za účelem zjištění, zda by poškozenému v případě, že by byl připoután bezpečnostním pásem, vůbec vznikla těžká újma na zdraví. 7. Dovolatel připomenul, že znalci přibraní soudem prvního stupně předmětnou otázku nezodpověděli s tvrzením, že spadá do působnosti znalce v daném oboru. Zároveň připustili, že pokud by byl poškozený ve vozidle připoután, bylo by nanejvýše možno uvažovat o zlomenině dolní končetiny. Potom zůstává otázka, zda by k takovéto zlomenině došlo při nižší rychlosti vozidla poškozeného. Podle obviněného proto nelze vyloučit, že připoutaný řidič by v případě nárazu v nižší rychlosti nutně nemusel utrpět ani těžkou újmu na zdraví. Soud prvního stupně přesto dospěl k závěru, že vyjádření znalců postačuje, a zamítl návrh obhajoby na doplnění dokazování. Obviněný proto namítá, že ani po doplněném dokazování (pozn. soudem prvního stupně při novém projednání po zrušení prvního odsuzujícího rozsudku odvolacím soudem) nebyl zjištěn skutkový stav věci v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř. bez důvodných pochybností a v rozsahu potřebném pro závěr soudu o tom, že způsobení těžké újmy na zdraví poškozeného lze přičítat též obviněnému a nikoli výlučně poškozenému z důvodu hrubého porušení povinností. 8. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle písm. h) dovolatel shledává nesprávné právní posouzení jednání jako jediného skutku, jímž byly naplněny znaky skutkových podstat dvou trestných činů. Nesprávná je podle něj úvaha odvolacího soudu, že obviněný zaviněně vytvořil nečekanou a obtížně zpozorovatelnou překážku na dálnici a toto jeho jednání bylo zásadní příčinou toho, že poškozený do odstaveného vozidla narazil. 9. O jednočinný souběh, resp. jediný skutek, by se podle obviněného jednalo, pokud by v důsledku jeho jízdy motorovým vozidlem ve stavu vylučujícím způsobilost došlo k jedné či více dopravním nehodám, které by spolu bezprostředně souvisely (např. vozidlo obviněného by narazilo do jiného vozidla nebo jiného předmětu a v důsledku nekontrolovaného pohybu by narazilo do vozidla poškozeného nebo by mu případně vytvořilo bezprostřední překážku, do které by vozidlo poškozeného narazilo), a to při jediném nehodovém ději. V posuzovaném případě byl ovšem nehodový děj, který vyvolal obviněný vlivem své opilosti, ukončen tím, že vozidlo MAZDA zůstalo stát v prostředním pruhu dálnice, kde jej objelo několik vozidel, a následně do něho s odstupem necelé minuty narazilo vozidlo řízené poškozeným. 10. Objektem přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky není zájem na ochraně jiných účastníků silničního provozu, kteří sami porušují pravidla silničního provozu. Následek v podobě těžké újmy na zdraví tedy nelze spatřovat v porušení objektu přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky, ale pouze (v daném případě) v současném porušení objektu přečinu ublížení na zdraví z nedbalosti. K porušení těchto individuálních objektů pak musí dojít jednáním pachatele popsaným ve skutkové podstatě toho kterého přečinu. Jednání obviněného, které by naplňovalo znaky skutkové podstaty přečinu těžkého ublížení na zdraví podle § 147 odst. 1 tr. zákoníku však zcela chybí. I kdyby však takové relevantní jednání ze strany obviněného mělo být shledáno, mezi ním a následkem v podobě těžké újmy na zdraví poškozeného není dána příčinná souvislost, protože ke zra