6 Tdo 1490/2016 — Nejvyšší soud

6 Tdo 1490/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:30. 11. 2016 Spisová značka:6 Tdo 1490/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:6.TDO.1490.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Důvod dovolání pro právní vady rozhodnutí Mimořádné opravné prostředky Ultima ratio Dotčené předpisy:čl. § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. čl. § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. čl. § 12 odst. 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:6. 3. 2017 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 28.3.2017II.ÚS 947/17JUDr. Jiří Zemánekodmítnuto18.9.2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 1490/2016-184 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 11. 2016 o dovoláních, která podali obviněný T. T . , a obviněný Ing. I. K . , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 6. 2016, sp. zn. 4 To 15/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 45 T 2/2013, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněného T. T. o d m í t á . Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání obviněného Ing. I. K. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : I. 1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 18. 6. 2015, sp. zn. 45 T 2/2013, byli obvinění T. T. a Ing. I. K. (dále též „obvinění“) uznáni vinnými pokračujícím zvlášť závažným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku spáchaným ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Uvedeného trestného činu se měli dopustit způsobem vymezeným pod bodem I. výroku citovaného rozhodnutí. 2. Za tento trestný čin byl obviněný T. T. odsouzen podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou a obviněný Ing. I. K. byl podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Oběma obviněným byl podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu obchodních společností a družstev na dobu deseti let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byli obvinění společně a nerozdílně zavázáni k povinnosti nahradit ve výroku rozsudku blíže specifikovanou škodu. Podle § 229 odst. 1 a 2 tr. ř. byla část poškozených zcela nebo částečně odkázána s uplatněním jejích nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Týmž rozhodnutím Městského soudu v Praze byli jmenovaní obvinění podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěni obžaloby Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 24. 1. 2013, sp. zn. 1 KZV 45/2011, pro část jednání popsaného pod bodem I. obžaloby, kvalifikovaného jako dílčí útoky pokračujícího zvlášť závažného zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, a obvinění Ing. M. P. a Ing. R. P. byli za jednání vymezené pod bodem II. výroku tohoto rozsudku uznáni vinnými zločinem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 3 tr. zákoníku. 4. Z podnětu odvolání všech obviněných a některých poškozených rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 3. 6. 2016, sp. zn. 4 To 15/2016, pod bodem I. jeho výroku tak, že rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. b), d), f), odst. 2 tr. ř. v celé odsuzující části zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. v rozsahu tohoto zrušení nově rozhodl tak, že obviněné uznal vinnými zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, kterého se dopustili tím, že „obžalovaný T. T. na základě plné moci získané od předsedy představenstva společnosti Business Angels Investment a.s., IČ 278 70 430, se sídlem Václavské náměstí 808/66, Praha 1 (dále jen „BAI“), a to nejprve od obžalovaného Ing. R. P. a později od obžalovaného Ing. M. P., od samého začátku faktické činnosti BAI, a obžalovaný Ing. I. K. nejprve jako faktický spolupracovník BAI a od 14. 3. 2008 jako člen představenstva BAI a od 7. 4. 2008 jako ředitel společnosti BAI, oba v průběhu let 2007, 2008 a 2009, nejpozději do 16. 9. 2009 včetně, na území České republiky, zejména v P., vytvořili a provedli společně plán s úmyslem získat pro sebe finanční prostředky od níže uvedených fyzických osob prostřednictvím BAI a za využití jejích zaměstnanců a osob ze statutárních orgánů BAI, které neseznámili se svým pravým záměrem a cílem, prostřednictvím veřejné nabídky v reklamní kampani určené široké veřejnosti inzerovali především v denících Právo, MF Dnes a Metro a dále na internetových stránkách BAI, možnost vkladů od fyzických osob, označených jako půjčka, za účelem jejich slibovaného zhodnocení společností BAI tím, že tato společnost finance údajně využije v konkrétních projektech, především z oblasti ekologie a energetiky, minimálně v projektech EKO Farma Strážov, recyklace PET lahví Frýdek-Místek, recyklace plastů Stod u Plzně, Solopark Holýšov, FTV Chabařovice a dalších, se slibem zúročení takto poskytnutých finančních prostředků ve výši mezi 5 až 8 procenty ročního úroku v závislosti na době půjčky, nepravdivě uváděli, že tato činnost je pod dozorem České národní banky (dále jen ČNB), ač tomu tak nebylo, prováděli činnost spočívající v přijímání vkladů od veřejnosti, ke které je nutné ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, vydání bankovní licence od ČNB, aniž by o tuto licenci požádali, či měla tato jejich činnost oporu v nějakém jiném právním předpisu jako je např. zákon č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrových družstvech, kdy především v rámci reklamní kampaně, při jednání s klienty a při uzavírání smluv s klienty nepravdivě a zkresleně informovali o poskytovaných službách, fungování a realizaci projektů ve vztahu k tomu, jakým způsobem jsou a budou poskytnuté finanční prostředky využity v jednotlivých projektech BAI, čímž vytvářeli dojem o dovolenosti, správnosti a zákonnosti své činnosti, a takto přesvědčili nejméně níže uvedené fyzické osoby k půjčce finančních prostředků společnosti BAI, přičemž tak činili s vědomím, že takto získané finanční prostředky, mimo těch, které využili ke krytí své činnosti jako bylo např. vyplácení úroků ze získaných finančních prostředků, placení nájmů kanceláří apod., použijí a použili k jinému účelu, než klientům oni sami nebo zaměstnanci BAI na jejich pokyn uváděli, aniž o tom klienty informovali a finanční prostředky si z větší části přisvojili pro svoji potřebu nebo převedli na jiný, dosud neznámý subjekt, od počátku nakládali s finančními prostředky v rozporu s tvrzením uváděným poškozeným, byli si vědomi, že takovéto jednání a nakládání s finančními prostředky povede k neschopnosti BAI dostát sjednaným závazkům, zejména vrácení půjčených peněžních prostředků, čímž způsobí škodu klientům – vkladatelům BAI, přičemž obž. T. T. prováděl toto jednání od samého počátku činnosti BAI především tím, že připravil celou strategii činnosti, včetně její marketingové a reklamní propagace, vytvořil celý způsob činnosti BAI, vybíral v hotovosti finanční částky z účtů BAI, přebíral v hotovosti vybrané finanční částky od klientů od ostatních zaměstnanců BAI a neinvestoval je do projektů BAI, jednal s klienty, řídil ostatní zaměstnance BAI, byl v kontaktu s předsedy představenstva BAI, podílel se na vytváření údajných projektů, zatímco obž. Ing. I. K. především tím, že řídil zaměstnance BAI, předával jim pro jednání s klienty podklady o projektech, o kterých věděl, že nejsou financovány BAI, jednal s klienty, podílel se na vytváření a prezentaci údajných projektů, když tímto způsobem došlo k jednání s níže uvedenými fyzickými osobami – vkladateli BAI, a to: […], přičemž celkem tak způsobili uvedeným 387 poškozeným škodu ve výši 88 046 107,50 Kč.“ 5. Obviněný T. T. byl za tento trestný čin a dále za přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 1 T 158/2010, a za přečin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle § 241 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 2. 2012, sp. zn. 3 T 94/2011, odsouzen podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 274 odst. 1 za použití § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl