6 Tdo 151/2015 — Nejvyšší soud

6 Tdo 151/2015 citace  Právní věta:K trestní odpovědnosti pachatele za trestný čin, jehož skutková podstata je vymezena tzv. normativním znakem, z hlediska subjektivní stránky dostačuje, věděl-li o rozhodných skutkových okolnostech naplňujících tento znak. Závěr o jeho vině není podmíněn zjištěním, že v době činu znal přesný právní význam tohoto normativního znaku (např. u trestného činu organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle § 340 tr. zákoníku znaku „státní hranice“). Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:19. 5. 2015 Spisová značka:6 Tdo 151/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:6.TDO.151.2015.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Normativní znaky skutkové podstaty Organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice Dotčené předpisy:§ 340 odst. 1 tr. zákoník Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:10. 8. 2015 Publikováno ve sbírce pod číslem:8 / 2016 Anotace:V označeném rozhodnutí se Nejvyšší soud zabýval také námitkou obviněné proti posouzení subjektivní stránky skutkové podstaty, kterou tvoří tzv. normativní znak. K tomu dovolací soud konstatoval, že ze znění skutkové podstaty trestného činu organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle § 340 tr. zákoníku, kterým byla obviněná uznána vinnou, nelze dovozovat, že by odkazovala na nějakou normu či více norem určitého druhu. Tato skutková podstata užívá při vymezení znaků objektivní stránky tzv. normativní znak, kterým se podle dosavadní trestní teorie rozumí znak vyjádřený právním pojmem, vztahem či institutem jiného, tj. mimotrestního právního odvětví, aniž by se trestní zákon mimotrestního právního předpisu dovolával (srov. Kratochvíl, V. a kol. Trestní právo hmotné, Obecná část. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2012. s. 283). Pokud jde tedy o zavinění a trestní odpovědnost za citovaný trestný čin, nevyžaduje se, aby pachatel znal přesný obsah pojmu státní hranice podle příslušných právních předpisů. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 151/2015-141 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. května 2015 o dovolání, které podala obviněná Ing. H. P. N., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 2. 2014, č. j. 7 To 434/2013-6302, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 3 T 82/2012, t a k t o : I. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 2. 2014, č. j. 7 To 434/2013-6302, č á s t e č n ě z r u š u j e ve výrocích o vině a trestech ohledně obviněné Ing. H. P. N. (v bodě I/1-3) a za přiměřeného použití § 261 tr. ř. i ohledně obviněných T. H. N., (v bodě I/1-3), a T. H. L., (v bodě I/1-3), přičemž se současně z r u š u j í i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. II. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se věc ve zrušené části p ř i k a z u j e Krajskému soudu v Ostravě, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : I.Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. 10. 2013, č. j. 3 T 82/2012-6042, byla obviněná Ing. H. P. N. (dále jen „dovolatelka“ nebo „obviněná“) uznána vinnou jednak zločinem účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), jednak přečinem organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle § 340 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku. Uvedených trestných činů se podle zjištění okresního soudu dopustila společně s dalšími spoluobviněnými (konkrétně T. H. N. a T. H. L.) jednáním popsaným ve výroku tohoto rozsudku. Obviněná byla odsouzena podle § 361 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazena do věznice s dozorem. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku jí byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu tlumočnické činnosti jako tlumočnice zapsané do seznamu tlumočníků u místně příslušného krajského soudu v trvání tří roků. Zároveň bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných T. H. N., T. H. L., T. P., I. K. a P. V. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podali všichni obvinění, ve prospěch dovolatelky též její manžel doc. Ing. V. N., Ph.D. a v neprospěch obviněných T. H. N., T. H. L. a dovolatelky státní zástupkyně, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 21. 2. 2014, č. j. 7 To 434/2013-6302. Napadený rozsudek ohledně všech obviněných podle § 258 odst. 1, písm. b), d) tr. ř. a v případě obviněné I. K. také podle § 258 odst. 1 písm. e) tr. ř. v celém rozsahu zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. o jejich vině nově rozhodl, v případě dovolatelky tak, že ji uznal vinnou ad I/1) – 3) zločinem organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle § 340 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustila tím, že I. obžalovaní T. H. N., T. H. L., H. P. N. v období nejméně od měsíce ledna roku 2010 do 26. 6. 2011 na území České republiky, Vietnamské socialistické republiky, a na území jiných států – Polské republiky a Spolkové republiky Německo, po předchozí dohodě, s vědomím vlastního postavení a postavení a úloh ostatních spoluobžalovaných, vyplývajících z rozdělení jejich úkolů, se záměrem dosáhnout neoprávněného majetkového prospěchu pácháním trestné činnosti související s organizováním nedovoleného překročení státní hranice České republiky osobami vietnamské národnosti pod záminkou studijního pobytu v České republice, v součinnosti s blíže neustanovenou osobou vystupující pod jménem D., zdržujícím se ve Vietnamské socialistické republice, zajišťovali v rámci činnosti této organizované skupiny komunikaci se zájemci o vycestování z Vietnamské socialistické republiky a s jejich rodinnými příslušníky, včetně obstarávání dokladů potřebných k vyřízení víz a žádostí o udělení pobytu za účelem studia osob v České republice, přebírání instrukcí, přípravy žadatelů o vycestování na pohovory na Velvyslanectví České republiky v H., organizování jejich vycestování z Vietnamské socialistické republiky do České republiky a příjem úplaty od těchto osob za služby jimi poskytnuté v částkách pohybujících se ve výši 10.000 USD až 13.000 USD, a dále v období nejméně od měsíce ledna 2010 do měsíce května 2010 v součinnosti s Mgr. M. S., advokátem se sídlem B., P. …, a v období od května 2010 do 26. 6. 2011 pak v součinnosti s Mgr. R. S., advokátem se sídlem B., P. …, poskytujícími právní služby jak v České republice, tak i ve Vietnamské socialistické republice, kdy Mgr. M. S. a poté Mgr. R. S. jako zmocněnci žadatelů o pobyt jednali před správními orgány a Mgr. R. S. též pro žadatele o udělení pobytu zajistil formální ubytování pouze pro účely správního řízení na ubytovně v B. – S., Z., ul. F. č. …, u provozovatele Y. H., a vystavení potvrzení o studiu na Vysokém učení technickém v Brně, institut celoživotního vzdělávání Brno, a uvedení advokáti jednali s obžalovanými T. H. N. a T. H. L. přímo anebo prostřednictvím obžalované H. P. N., která v uvedeném období vykonávala funkci tlumočnice pro jazyk vietnamský a současně mimo rámec svých povinností z titulu funkce tlumočnice upravené zák. č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, zprostředkovávala kontakt mezi uvedenými advokáty a spoluobžalovanými, ověřovala platby došlé na účet za vyřízení povolení k pobytu, komunikovala se žadateli nebo jejich příbuznými a tyto informovala o stavu řízení o žádostech o udělení pobytu, společně s advokátem se pak účastnila i pohovorů na Velvyslanectví České republiky v H. a současně s obžalovanými T. H. N. a T. H. L. korigovala další postup v rámci již podaných žádostí, ve vztahu k zajištění potvrzení o studiu, placení záloh za studium, plateb advokátům a jmenovaným obžalovaným též sdělovala informace o postupu advokátů, přičemž obžalovaní T. H. N. a T. H. L. byli v kontaktu se žadateli nebo s jejich příbuznými a činili kroky ke zdárnému dosažení smluveného záměru a zajišťovali služby pro žadatele přicestovavší do České republiky, jako například přepravu po území České republiky, ubytování, součinnost při vyřizování pobytu na pracovišti MV ČR, a osoby, kterým bylo takto uděleno povolení k pobytu v České republice, se na uvedených adresách trvalého pobytu vůbec nezdržovaly a studium nenastoupily, a takto konkrétně 1. od přesně nezjištěného dne v měsíci září roku 2010 do 28. 1. 2011 se záměrem dosáhnout takto neoprávněného majetkového prospěchu, s