6 Tdo 153/2021 — Nejvyšší soud

6 Tdo 153/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:24. 2. 2021 Spisová značka:6 Tdo 153/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:6.TDO.153.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Důvod dovolání pro právní vady rozhodnutí Dotčené předpisy:§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:8. 6. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 153/2021-528 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 2. 2021 o dovolání, které podal obviněný A. C., nar. XY v XY, státní občan Slovenské republiky, trvale bytem XY, XY, Slovenská republika, t. č. ve výkonu trestu ve Věznici Příbram, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 10. 2020, č. j. 3 To 325/2020-476, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 90 T 43/2020, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 3. 9. 2020, č. j. 90 T 43/2020-426, byl obviněný A. C. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku [bod 1)] a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku [bod 2)], jichž se podle jeho skutkových zjištění dopustil způsobem specifikovaným ve výroku rozsudku. 2. Obviněný byl za tyto trestné činy odsouzen podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest vyhoštění ve výměře deseti let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit poškozené společnosti E., škodu ve výši 801.920 Kč. 3. O odvolání obviněného a státního zástupce proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 22. 10. 2020, č. j. 3 To 325/2020-476, jímž ho podle § 258 odst. 1 písm. d), e) tr. ř. zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 2, 4 písm. d) tr. zákoníku [bod 1)] a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku [bod 2)], jichž se obviněný dopustil tím, že přestože byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 29. 4. 2011, sp. zn. 5 T 28/2011, který nabyl právní moci dne 12. 7. 2011, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 12. 7. 2011, sp. zn. 8 To 257/2011, odsouzen za spáchání trestného činu podvodu dle § 250 odstavec 1, odstavec 3 písmeno b) trestního zákona č. 140/1961 Sb., trestného činu podvodu dle § 250 odstavec 1, 2 trestního zákona č. 140/1961 Sb. spáchaného ve formě spolupachatelství dle § 9 odstavec 2 trestního zákona č. 140/1961 Sb., a zločinu podvodu dle § 209 odstavec 1, odstavec 4 písmeno d) trestního zákoníku, spáchaného dílem ve stádiu pokusu dle § 21 odstavec 1 trestního zákoníku a dílem ve spolupachatelství dle § 23 trestního zákoníku, k trestu odnětí svobody v trvání 6,5 roku se zařazením do věznice s ostrahou, kdy trest vykonával ve věznici v České republice do 2. 1. 2013, a poté trest vykonával ve věznici ve Slovenské republice, odkud byl dne 6. 4. 2016 podmíněně propuštěn na svobodu, a dále k trestu vyhoštění z území České republiky na dobu deseti roků, který je účinný od 2. 1. 2013 do 2. 1. 2023, tak 1) vydávaje se za majitele společnosti L., L. D. si dne 21. 2. 2020 v 09:43 hod. emailem z adresy XY podvodně objednal u společnosti E., IČO: XY, celkem 8 400 ks stravenek v nominální hodnotě jedné stravenky 131 Kč, následně vedl se zaměstnankyněmi společnosti E., telefonický hovor, ve kterém se stále vydával za majitele společnosti L., pana D., kdy tvrdil, že na stravenky spěchá, a proto se domluvili, že ještě téhož dne 21. 2. 2020 se pro stravenky dostaví do brněnské pobočky společnosti E., na ul. XY v Brně, 1. patro, jeho (takto údajná) zaměstnankyně, kdy za tímto účelem na ulici oslovil H. L., nar. XY, které se představil jako majitel společnosti L., L. D. s legendou, že nabírá další zaměstnance, a H. L. v této souvislosti pověřil, aby mu vyzvedla objednané stravenky, přičemž H. L. mu uvěřila a dne 21. 2. 2020 ve 14:41 hodin se do uvedené pobočky společnosti E., dostavila a zde od zaměstnankyně společnosti E., převzala 8 400 ks stravenek v nominální hodnotě 100 Kč za kus a 8 400 ks stravenek v nominální hodnotě 30 Kč za kus a tyto poté všechny H. L. předala obžalovanému, poté společnost E., vystavila fakturu odběrateli společnosti L., na částku 1.105.213,20 Kč, sestávající z částky hodnoty stravenek 1.092.000 Kč a provize ve výši 13.213,20 Kč, následně ale bylo zjištěno, že společnost L., si stravenky neobjednala, ani nepřevzala, a faktura tak nebyla ze strany této společnosti akceptována, obžalovaný část stravenek v hodnotě 280.990 Kč prodal majiteli bistra panu V. S. P., nar. XY, a to za přesně nezjištěnou částku, přičemž jak naložil s ostatními stravenkami nebylo prozatím zjištěno, čímž poškozené společnosti E., IČO: XY, se sídlem XY, způsobil škodu ve výši 1.105.213,20 Kč, 2) se minimálně ve dnech 20. 2., 21. 2. a 25. 2. 2020 zdržoval na území České republiky, kdy byl dne 25. 2. 2020 kolem 21:40 hod. v Brně na ulici XY před domem č. XY kontrolován hlídkou policie. 4. Odvolacím soudem byl za tyto trestné činy odsouzen podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest vyhoštění na dobu neurčitou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit poškozené společnosti E., škodu ve výši 801.920 Kč. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti citovanému rozsudku krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Ing. Pavla Knoppa dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 6. Obviněný namítl, že odvolací soud výrazným způsobem zasáhl do jeho práva na spravedlivý proces a na obhajobu, když sám rozhodl tak, že ho nově uznal vinným trestným činem podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 2, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, ačkoli soud prvního stupně jej uznal vinným „jen“ z trestného činu podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Odvolací soud ho tak uznal vinným těžším trestným činem, než jakým ho mohl v napadeném rozsudku uznat vinným soud prvního stupně, přičemž tento postup je výslovně zakázán ustanovením § 259 odst. 5 písm. b) tr. ř. 7. Dále namítl, že soud prvního stupně nezískal dokazováním v dané věci spolehlivý podklad pro rozhodnutí. Vyjádřil nesouhlas s názorem odvolacího soudu, že by měl navrhovat pouze důkazy, které by byly způsobilé jej vyvinit z trestného jednání. Je totiž přesvědčen, že jím navrhované důkazy jsou přinejmenším způsobilé vyvolat důvodné pochybnosti o tom, zda je skutečně nade vši pochybnost jisté, že skutek tak, jak je popsán ve výroku I. napadeného rozsudku, skutečně spáchal. Poukázal dále na skutečnost, že odvolací soud za nadbytečné považoval nikoli samotné důkazy, ale tvrzení obhajoby, k jejichž prokázání jsou důkazy navrhovány. 8. Odvolacímu soudu taktéž vytknul, že se nikterak nevypořádal s argumentací uvedenou v čl. II jeho odůvodnění odvolání (stran vztahu mezi svědky H. L. a R. L. a rozpory mezi výpověďmi svědka V. S. P. a svědka T. A. P.). Namítl, že soudy z provedeného dokazování dovodily pouze závěry svědčící ve prospěch obžaloby a nijak se nezabývaly rozpory v těchto výpovědích ani úvahami předestřenými obhajobou. Je přesvědčen, že ze shora uvedeného lze dovodit tzv. extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právními závěry. 9. Obviněný rovněž namítl, že v průběhu hlavního líčení konaného dne 29. 5. 2020 došlo ze strany soudu prvního stupně k závažnému procesnímu pochybení, když předseda senátu opustil soudní síň a bez účasti odsouzeného komunikoval se svědkyní L. a svědkyní T., čímž bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Projevil přitom nesouhlas se způsobem, jakým se s touto námitkou vypořádal odvolací soud. Dodal, že procesní postup předsedy senátu soudu prvního stupně není upraven žádným ustanovením trestního řádu, čímž došlo k porušení § 2 odst. 1 tr. ř. 10. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Krajského soudu v Brně v celém rozsahu zrušil a věc přikázal odvolacímu soudu s tím, aby věc znovu projednal a rozh