6 Tdo 1593/2019 — Nejvyšší soud

6 Tdo 1593/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:9. 1. 2020 Spisová značka:6 Tdo 1593/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:6.TDO.1593.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Ohrožení pod vlivem návykové látky Souběh (konkurence) trestných činů Souhrnný trest Subsidiarita trestní represe Dotčené předpisy:§ 12 odst. 2 tr. zákoníku § 274 odst. 1 tr. zákoníku § 43 odst. 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:31. 3. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 1593/2019-235USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 1. 2020 o dovolání, které podal obviněný O. B., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Bělušice, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. 7. 2019, č. j. 10 To 206/2019-199, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 3 T 14/2019, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami, ze dne 9. 5. 2019, č. j. 3 T 14/2019-185, byl obviněný O. B. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že dne 07.08.2018 v 19:45 hodin vědomě a úmyslně řídil osobní motorové vozidlo tovární značky Škoda Octavia, registrační značky XY a to nejméně od ulice XY přes ulici XY do ulice XY, ze které odbočil do slepé ulice XY v XY, kde ve snaze oklamat hlídku Městské policie Příbram, která za vozidlem jela, na úrovni domu číslo popisné XY předal řízení osobě M. P., narozené XY, která s vozidlem pokračovala do ulice XY v XY, kde na úrovni domu číslo popisné XY bylo vozidlo hlídkou Městské policie Příbram zastaveno a kontrolováno, přičemž obžalovaný O. B. si byl vědom toho, že před jízdou užil návykovou látku metamfetamin zvanou pervitin, která je zařazena do seznamu č. 5 přílohy č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek k zákonu č. 167/1998 Sb. o návykových látkách ve znění pozdější novelizace, když orientační test testerem DrugWipe5s byl pozitivní na látky amfetamin/metamfetamin a odběrem krve téhož dne v 20:50 hodin byla zjištěna hodnota psychotropní látky metamfetamin 200 ng/ml v krvi a jeho metabolitu amfetaminu v koncentraci 20 ng/ml a uvedené vozidlo řídil, ačkoliv věděl, že mu byl rozsudkem Okresního soudu Praha – západ ze dne 05.12.2012 sp. zn. 2 T 16/2012, který nabyl právní moci dne 05.03.2013, uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou roků, který s ohledem na řadu předchozích totožných trestů vykonával v období od 21.09.2017 do 21.09.2019. 2. Obviněný byl za výše uvedené přečiny a dále za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 11. 4. 2019, č. j. 2 T 41/2019-64, který nabyl téhož dne právní moci a kterým byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zároveň zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 11. 4. 2019, č. j. 2 T 41/2019-64, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu. 3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 9. 7. 2019, č. j. 10 To 206/2019-199, jímž ho podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Františka Šaura dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť napadené rozhodnutí podle něj spočívá na nesprávném posouzení dvou otázek hmotného práva. Zaprvé jde o otázku jeho trestní odpovědnosti za přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, zadruhé o otázku nesprávně uloženého souhrnného trestu soudem prvního stupně. 5. Podmínky trestní odpovědnosti nebyly podle obviněného splněny. Hodnota metamfetaminu v jeho krvi byla přesně 200 ng/ml, která je podle odborných dokumentů -znalecký posudek Psychiatrické nemocnice Bohnice (dále jen „posudek ústavu“), soudem prvního stupně citovaný odborný článek MUDr. Jiřího Švarce - nejvyšší možnou hodnotou, o které lze hovořit, že ještě řidič není ve stavu vylučujícím způsobilost k řízení motorových vozidel a nelze jej tak stíhat trestně, ale toliko přestupkově. Podle uvedených odborných dokumentů je trestní stíhání možné pouze při hodnotě překračující 200 ng/ml krve, nikoliv při hodnotě právě 200 ng/ml krve. Dílčí závěr soudu, že obviněný byl ve stavu vylučujícím způsobilost řídit motorové vozidlo, není možné opřít ani o znalecký posudek MUDr. Kubeje. Ten totiž o obviněném hovořil jako o osobě zcela nezpůsobilé k řízení z důvodu, že trpí smíšenou poruchou struktury osobnosti. Pokud zmínil intoxikaci, tak zároveň uvedl, že nedokáže odlišit, do jaké míry se na jeho stavu podílela intoxikace návykovou látkou a do jaké míry ona porucha struktury osobnosti. Z hlediska trestní odpovědnosti obviněného je relevantní pouze nezpůsobilost řídit v důsledku intoxikace návykovou látkou, nikoliv v důsledku smíšené poruchy osobnosti. Jeho stav nelze posuzovat ani z výpovědi zasahujících policistů, resp. ostatních svědků, kdy nikdo z nich neuvedl, že by se obviněný jako řidič choval jakkoliv nestandardně, ve smyslu ovlivnění návykovou látkou. Podle jeho mínění je proto třeba postupovat stejně jako v případě projednávaném Nejvyšším soudem pod sp. zn. 8 Tdo 1281/2018 a neposuzovat skutek jako přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku. Ve věci měl soud k dispozici dva znalecké posudky, které dospívají k opačným závěrům, je proto nutno postupovat v jeho prospěch a vycházet spíše ze závěrů posudku ústavu. 6. Dovolatel dále zmínil, že mu soud prvního stupně uložil za jednání, které se mělo odehrát dne 7. 8. 2018, souhrnný trest pouze k rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 11. 4. 2019, sp. zn. 2 T 41/2019. Podle jeho názoru však měl tento trest ukládat také k rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 8. 10. 2018, sp. zn. 2 T 65/2018. Skutek projednávaný Okresním soudem v Příbrami se stal dne 7. 8. 2018, tedy ještě před vyhlášením rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 8. 10. 2018, sp. zn. 2 T 65/2018. Oním rozhodným datem tudíž není ve vztahu k projednávanému případu datum 13. 6. 2018, ale až 8. 10. 2018. Skutky spáchané přede dnem 8. 10. 2018 jsou v souběhu a je nutno je řešit souhrnným trestem, nikoliv trestem samostatným. Nemohlo tak jít o recidivu, neboť 7. 8. 2018 neexistovalo vůči obviněnému žádné pravomocné rozhodnutí. To se stalo až 12. 9. 2018, kdy nabylo právní moci rozhodnutí odvolacího soudu ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Berouně sp. zn. 8 T 39/2018. 7. Závěrem proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. 7. 2019, č. j. 10 To 206/2019-199, postupem podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil a podle § 265m odst. 1 tr. ř. ve věci sám rozhodl tak, že jej uzná vinným pouze přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a uloží mu souhrnný trest k rozsudkům Okresního soudu v Berouně ze dne 11. 4. 2019, sp. zn. 2 T 41/2019, a Okresního soudu v Berouně ze dne 8. 10. 2018, sp. zn. 2 T 65/2018, které současně zruší. Obviněný vyjádřil souhlas s tím, aby o jeho dovolání rozhodl Nejvyšší soud v neveřejném zasedání. 8. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který po shrnutí dosavadního řízení a podmínek použití zvoleného dovolacího důvodu uvedl, že dovolací námitky, kterými dovolatel namítá absenci objektivního zákonného znaku trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku spočívajícího ve „stavu vylučujícím způsobilost“ a nedodržení podmínek pro ukládání souhrnného trestu, lze v podstatě pod uvedený dovolací důvod podřadit. Tyto námitky však nepovažuje za důvodné. 9. Státní zástupce v obecné rovině uvedl, že v případech ovlivnění ř