6 Tdo 1691/2016 — Nejvyšší soud

6 Tdo 1691/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:18. 1. 2017 Spisová značka:6 Tdo 1691/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:6.TDO.1691.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Křivé obvinění Dotčené předpisy:§ 345 odst. 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:5. 4. 2017 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 12.5.2017III.ÚS 1472/17JUDr. Pavel Rychetskýodmítnuto5.9.2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 1691/2016-26 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. ledna 2017 o dovolání, které podal obviněný Z. S., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2016, č. j. 4 To 106/2016-324, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 214/2015, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání obviněného o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 23. 11. 2015, č. j. 5 T 214/2015-266, byl obviněný Z. S. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem křivého obvinění podle § 345 odst. 2 tr. zákoníku, jehož se dopustil podle jeho skutkových zjištění tím, že dne 24. 9. 2013 sepsal podání nazvané „Oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu“, které bylo dne 25. 9. 2013 doručeno Policii České republiky, Městské ředitelství Brno, Cejl 4/6, ve kterém vědomě nepravdivě uvedl, že Ing. D. L., jeho bývalý věřitel po něm na základě částečně padělané smlouvy o půjčce ze dne 28. 11. 2011, požaduje vrácení částky 300.000,- Kč, ačkoliv si v měsíci listopadu roku 2011 od Ing. D. L. půjčil ve skutečnosti pouze 200.000,- Kč, kdy navíc uvedenou částku Ing. D. L. v srpnu roku 2012 vrátil, tyto nepravdivé údaje následně Policii České republiky sdělil i při svém podání vysvětlení podle § 158 odst. 6 tr. řádu dne 7. 11. 2013, to vše činil s úmyslem vyhnout se vrácení finančních prostředků Ing. D. L., přičemž věděl, že jsou jeho nepravdivé tvrzení způsobilá Ing. D. L. přivodit trestní stíhání. 2. Obviněný byl odsouzen za tento přečin a sbíhající se přečin neoprávněného užívání cizí věci podle § 207 odst. 1 alinea první tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 13. 4. 2015, sp. zn. 91 T 6/2015, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 20. 8. 2015, sp. zn. 9 To 256/2015, podle § 345 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Současně došlo ke zrušení výroku o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 13. 4. 2015, sp. zn. 91 T 6/2015, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 20. 8. 2015, sp. zn. 9 To 256/2015, jakož i všech dalších rozhodnutí na zrušenou část obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. 3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 31. 5. 2016, č. j. 4 To 106/2016-324, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o souhrnném trestu a podle § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. znovu rozhodl tak, že mu uložil podle § 345 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, jehož výkon mu podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou let. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Citovaný rozsudek Krajského soudu v Brně napadl obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. Josefa Michlovského dovoláním, jež opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku namítá jednak vadnost právního posouzení skutku, jednak existenci extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými a právními závěry soudů. 5. Obviněný po rekapitulaci obsahu rozhodnutí soudů vyjadřuje své přesvědčení, že je „pro závěr ohledně spáchání trestného činu křivého obvinění obžalovaným irelevantní skutečnost, zda Ing. L. obviněnému půjčil 200 nebo 300 tis. Kč, zda Ing. L. zfalšoval smlouvu o půjčce nebo nikoli anebo zda byly půjčené finance Ing. L. vráceny“. Zdůrazňuje, že se soud nevěnoval otázce, zda skutek popsaný v oznámení je trestným činem a zda obviněný byl schopen tímto jednáním spáchat trestný čin křivého obvinění. Cituje judikaturu Nejvyššího soudu, podle které trestným činem křivého obvinění není lživé obvinění jiného z jednání, které nezakládá zákonné znaky některého trestného činu. Rozebírá znaky trestného činu podvodu a uvádí, že ze strany Ing. L. nemohlo dojít k naplnění skutkové podstaty podvodu, neboť absentuje naplnění znaku uvedení poškozeného v omyl. Jestliže věřitel požaduje po dlužníkovi větší částku, než jakou mu skutečně půjčil, a za tímto účelem dokonce falšuje listinu, nemůže být dlužník uveden v omyl, jelikož on sám zná okolnosti, za kterých mu byly peníze půjčeny a případně zda a v jaké výši byly vráceny. Věřitel tedy nemůže spáchat vůči dlužníkovi podvod, pokud mu v otázce existence nebo výše pohledávky uvede nepravdivé informace, případně pokud se rozhodne na základě zfalšovaného titulu prokazujícího poskytnutí půjčky takový nárok uplatnit u soudu. V této souvislosti cituje dovolatel závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 4 Tz 2/2010, podle kterých soud není osobou, která by mohla být jednáním pachatele uvedena v omyl. Jelikož se Ing. L. vůči dovolateli nedopustil trestného činu, nemohl ani obviněný spáchat trestný čin, pokud učinil oznámení o skutku, který bez ohledu na jeho pravdivost není trestným činem. 6. Zjištěný skutkový stav je podle dovolatele v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Soud jej nemohl uznat vinným trestným činem křivého obvinění, pokud se nevypořádal s jeho námitkou, že smlouva byla falšována. Za svévolný a učiněný v rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů označuje dovolatel závěr soudů, že Ing. L. peníze nevrátil. V této souvislosti cituje některé závěry z odůvodnění soudních rozhodnutí a na základě vlastního hodnocení důkazů je označuje za nepřijatelné. Cituje též závěry nálezu Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 3622/10 a uzavírá, že závažnost vad v hodnocení skutkového stavu je natolik intenzivní, že nesplňuje kritéria spravedlivého procesu. 7. V návaznosti na uvedené se obviněný domáhá toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů. 8. Nejvyšší státní zástupce se k podanému dovolání vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Úvodem svého vyjádření státní zástupce sděluje, že přes neúplnost návrhu dovolatele na rozhodnutí dovolacího soudu neshledává podmínky k tomu, aby o tomto dovolání bylo rozhodnuto formou jeho odmítnutí podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř. 9. V návaznosti na připomenutí obsahového vymezení dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. činí státní zástupce závěr, že pokud jde o námitky, jimiž obviněný polemizuje se závěrem soudů o tom, že vypůjčené peníze Ing. D. L. nevrátil, pak tyto směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění a formálně deklarovanému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají. Pokud se týká tvrzení dovolatele o falšování smlouvy o půjčce, pak odvolací soud uvedl, že o pravosti písemného vyhotovení smlouvy o půjčce není důvodu pochybovat (str. 5 rozhodnutí odvolacího soudu); nejde tedy o to, že by se soud se skutkovými tvrzeními dovolatele nevypořádal, ale o to, že podatel se závěry soudu nesouhlasí. Z námitek dovolatele nelze dovodit ani existenci tzv. extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními učiněnými soudy a provedenými důkazy. Takový rozpor by byl dán pouze v případě, že by soud vyvodil z provedených důkazů závěry, které by z nich nevyplývaly při žádném v úvahu přicházejícím logicky přípustném způsobu jejich hodnocení. Takovouto vadou však soudní rozhodnutí v předmětné věci netrpí a dovolatel se v podstatě domáhá jen toho, aby soud důkazy hodnotil jiným, jeho představám odpovídajícím způsobem. 10. Deklarovanému dovolacímu důvodu podle státního zástupce odpovídá námitka, podle které jednání, z něhož dovolatel Ing. L. lživě obvinil, nebylo trestným činem. Dovolateli v obecné rovině přisvědčuje v tom směru, že lživé obvinění ve smyslu § 345 odst. 2 tr. zákoníku se musí týkat jen trestného činu, tedy činu, který má znaky přečinu nebo zločinu; nepostačuje lživé obvinění z jednání, které je protiprávní, znaky trestného činu však nevykazuje. V návaznosti na skutková zjištění soudů a vymezení trestného činu podvodu usuzuje, ž