6 Tdo 174/2025 – Nejvyšší soud

6 Tdo 174/2025-955 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 4. 2025 o dovolání, které podal obviněný Ing. Peter Vlk, trvale bytem Březník 276, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 10. 2024, sp. zn. 7 To 179/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 90 T 93/2023, takto: I. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 10. 2024, sp. zn. 7 To 179/2024, v části, ve které bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného. II. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. III. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Brně přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 12. 3. 2024, sp. zn. 90 T 93/2023, uznal obviněného Ing. Petera Vlka vinným přečinem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 1 tr. zákoníku na skutkovém základě, podle kterého (zestručněně) dne 7. 3. 2020 v XY jako znalec jmenovaný předsedou Krajského soudu v Brně na základě žádosti obhájce vypracoval znalecký posudek č. 393-12/2020 z oboru doprava, odvětví doprava silniční, doprava městská se specializací pro technické posudky o příčinách dopravních nehod, který mu následně předal, a ten jej předložil v Brně na ulici Polní 39 jako důkaz v trestním řízení u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 101/2020 v trestní věci obviněného M. V. Následně dne 16. 9. 2020 v budově Městského soudu v Brně při hlavním líčení v této trestní věci, které se konalo v čase od 13:00 hod do 15:30 hod, a po poučení podle § 106 tr. ř. a připomenutí znaleckého slibu, přednesl závěry tohoto svého znaleckého posudku a tento znalecký posudek zde obhajoval. V tomto svém znaleckém posudku uvedl nesprávné údaje o příčině a průběhu dopravní nehody, ke které došlo dne 13. 10. 2019 v čase 20:27 hod. v Brně na ulici XY ve směru jízdy od ulice XY směrem k ulici XY, při které došlo k usmrcení chodkyně L. C. Konkrétně nesprávně stanovil rychlost vozidla M. V., kterou se pohybovalo k místu dopravní nehody, na hodnotu 40 km/hod., a nesprávně vyhodnotil, že poté, co při střetu vozidla a chodkyně došlo nejprve k podražení jejích nohou, pak k nahození jejího těla levou stranou na kapotu a k nárazu hlavy do čelního skla, byla chodkyně vezena na kapotě vozidla a řidič začal na danou situaci reagovat brzděním, čímž došlo ke sklouznutí těla chodkyně z kapoty na komunikaci vedle tohoto ještě jedoucího vozidla, přičemž svoje závěry uvedené v tomto znaleckém posudku formuloval za použití k tomu, s ohledem na konkrétní zajištěné stopy a posuzovaný kontext dopravní nehody, profesně za daných okolností nepřípadných a nepřiléhavých metod znaleckého zkoumání, a to tzv. metody odhození střepů a tzv. metody navinutí, ačkoliv věděl a byl co do myslitelné alternativy srozuměn s tím, že by tyto závěry znaleckého posudku mohly pomoci obhajobě M. V., že na uvedené dopravní nehodě nenese žádné zavinění, případně že jeho míra zavinění je nižší. M. V. byl následně rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 19. 4. 2021, č. j. 3 T 101/2020-569, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 30. 6. 2021, č. j. 5 To 142/2021-654, uznán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1 tr. zákoníku. 2. Za tento a za sbíhající se přečin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 24. 3. 2021, č. j. 2 T 53/2020-178, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 18. 11. 2021, č. j. 9 To 247/2021-228, byl obviněnému uložen souhrnný peněžitý trest ve výměře 100 denních sazeb po 1 000 Kč a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu znalecké činnosti v oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady motorových vozidel, strojírenství všeobecně se specializací opravárenství a technický stav motorových vozidel, doprava silniční městská se specializací pro technické posudky o příčinách dopravních nehod v trvání třiceti šesti měsíců. Výrok o trestu z citovaného rozsudku byl podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen. Pro další skutek byl obviněný podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby. 3. Odvolání obviněného Krajský soud v Brně usnesením ze dne 3. 10. 2024, sp. zn. 7 To 179/2024, podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný v celém rozsahu dovoláním, v němž odkázal na ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., slovně však citoval dovolací důvod § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který také odpovídá povaze dále vyjádřených námitek a lze tak mít za to, že jej chtěl obviněný uplatnit. Namítl, že se odvolací soud vůbec nezabýval jeho argumentací (resp. jeho precizně odůvodněnými důkazními návrhy), kterou ani navíc v plné šíři nepojmul do svého rozhodnutí. Ohledně argumentace odvolacího soudu týkající se jeho omezené možnosti zasahovat do skutkových zjištění soudu prvního stupně odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2022, sp. zn. 7 Tdo 850/2022. Odvolací soud podle něj porušil jeho právo na spravedlivý proces. Podle obviněného je právem znalce vybrat si ke zpracování posudku vědecké metody, na základě nichž dojde k závěrům, které dají odpovědi na položenou otázku. Všichni tři znalci, kteří předkládali posudky v primárním sporu, dospěli k závěru, že technickou příčinou dopravní nehody byl náhlý vstup chodkyně do jízdní dráhy vozidla. Řidič přitom neměl žádnou možnost střetu zabránit. Volba metody navinutí tedy neměla žádný vliv na rozhodnutí soudu v případě řidiče. Chodkyně vstoupila do jízdní dráhy vozidla 0,85 sekundy před střetem. Řidič tedy nemohl na situaci reagovat, neboť průměrná reakční doba je jedna sekunda. Doc. Aleš Vémola uvedl, že řidič by střetu nezabránil ani při rychlosti 50 km/h. Chybně však tvrdil, že by tomu tak bylo při rychlosti 37 km/h. Řidič by střetu nezabránil při žádné rychlosti, neboť chodkyně do vozovky vstoupila v době kratší, než je reakční doba řidiče. Pro zastavení při rychlosti 37–40 km/h potřebuje řidič přibližně 2,2 sekundy. V kritickém okamžiku byla chodkyně na lávce, tedy ji řidič nemohl vidět. Podle obviněného existuje evidentní rozpor mezi dvěma provedenými důkazy, a to jeho posudkem a posudkem Ing. Jiřího Meduny, který uvedl, že řidič jel rychlostí 50 km/h. Soud podle obviněného v rozsudku vypustil kritickou část sdělení doc. Pavla Kohůta, který na podporu obviněným aplikované metody navinutí uvedl, že tato metoda je plně použitelná, má určité rozpětí a své limity, ale to platí o každé metodě. Obviněný má za to, že podle soudů ostatní metody limity nemají. 5. Zásadní rozpor obviněný spatřuje mezi tvrzením doc. Aleše Vémoly, že metoda navinutí je zastaralá, nepoužívá se a nebyla na ni provedena studie, a provedenými důkazy ve formě odborné literatury. Metoda je vyučována na vysokých školách, byla precizována odborníky v Německu v roce 2005, jde tak o jednu z nejmodernějších metod. Soudy se podle obviněného nevypořádaly s „hromadou literatury“. V další části dovolání pak uvedl, že se metodou zabývá mimo jiné publikace doc. Ing. Marka Semely Analýza silničních nehod I, vydaná v r. 2012 (která byla obviněným v odvolání uvedena „k důkazu“ a přiložena), a několik dalších starších publikací z let 1985–2009. 6. Podle obviněného znalci Meduna i Vémola použili tzv. všeobecný graf určení přesné střetové rychlosti v závislosti na délce odhození, který je pouze orientační. Je třeba aplikovat tzv. ověřený graf, ve kterém jsou dány vstupní hodnoty jako typ vozidla, jeho příď, výška chodce a zda bylo brzděno či nikoli. Znalci ke svým posudkům nepřiložili video výstup dané simulace, jejich posudky jsou tak nepřezkoumatelné. Způsob, jakým soudy hodnotily posudky, se vymyká komentářové literatuře. Znalec Ing. Jiří Meduna např. chybně uvedl, že hlava poškozené nebyla v kontaktu s čelním sklem, což je v rozporu s fotodokumentací nehody. Při Ing. Jiřím Medunou uváděné rychlosti vozidla (podle obviněného) 64 km/h by poškozená neskončila na vozovce za vozidlem, ale zcela mimo vozovku vpravo za svodidly. Na to měl Ing. Jiřího Medunu upozornit výstup z programu PC Crash. To je také podle obviněného zjevně důvodem, proč video výstup z programu není součástí spisu. Doc. Aleš Vémola podle obviněného úmyslně ignoroval stopy zajištěné Policií České republiky, která je z procesního hlediska jediná, která tak může činit. Doc. Aleš Vémola však nevycházel z protokolu, ale z fotografie. Sám přitom uvedl, že čmouha mohla a nemusela vzniknout pohybem chodkyně. Současně však dovozoval, že poškozená přeletěla přes střechu vozidla. Tento závěr je v příkrém rozporu s protokolem z dopravní nehody. Daná nečistota je navíc podle obviněného zcela mimo případnou dráhu letu. V další části dovolání pak obviněný namítá, že doc. Aleš Vémola při svém výslechu v hlavním líčení uvedl, že z