6 Tdo 192/2024 — Nejvyšší soud

6 Tdo 192/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:26. 3. 2024 Spisová značka:6 Tdo 192/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:6.TDO.192.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Hodnocení důkazů Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání Trest zákazu činnosti Dotčené předpisy:§ 2 odst. 6 tr. ř. § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:28. 5. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 12.08.2024III.ÚS 2266/24 Jiří Přibáň odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost11. 9. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 192/2024-861 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 3. 2024 o dovolání, které podal obviněný Radek Vitner,trvale bytem Přívozní 1600/2 Praha 7-Holešovice, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2023, sp. zn. 11 To 220/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 40 T 82/2022, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní soud Praha-západ rozsudkem ze dne 14. 2. 2023, sp. zn. 40 T 82/2022, uznal obviněného Radka Vitnera vinným ze spáchání pokračujícího přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku na skutkovém základě, podle kterého (zestručněně) „1) v době nejméně od 21. 6. 2019 do 3. 7. 2020 jednal ve všech věcech na základě generální plné moci ze dne 21. 12. 2018 za obchodní společnost Inu Creative s. r. o., zabývající se stavební činností, přičemž za společnost vystupoval jako její statutární orgán, když zejména jménem společnosti jako dodavatele stavebních prací a s tím souvisejících činností uzavíral smlouvy o dílo a kompletně stavební zakázky zajištoval, ačkoliv byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 12. 12. 2012, sp. zn. 11T 74/2012, mimo jiné k trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu nebo prokuristy obchodní společnosti nebo družstva s předmětem činnosti provádění staveb, jejich změn a odstraňování a výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona a dále v zákazu výkonu podnikání se stejnými předměty činnosti na dobu sedmi let, a následujícím rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 2. 10. 2019, sp. zn. 4 T 142/2016, mimo jiné k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu funkce statutárního zástupce obchodní společnosti, jakož i ve výkonu činnosti prokuristy obchodního závodu, popřípadě pobočky, na dobu pěti let, 2) v době nejméně od 29. 6. 2020 do 4. 5. 2021 jednal ve všech věcech na základě generální plné moci ze dne 1. 6. 2020 za obchodní společnost IC Holding s.r.o., zabývající se stavební činností, přičemž za společnost vystupoval jako její statutární orgán, když zejména jménem společnosti jako dodavatele stavebních prací a s tím souvisejících činností uzavíral smlouvy o dílo a kompletně stavební zakázky zajištoval, ačkoliv byl odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 2. 10. 2019, sp. zn. 4 T 142/2016, mimo jiné k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu funkce statutárního zástupce obchodní společnosti, jakož i ve výkonu činnosti prokuristy obchodního závodu, popřípadě pobočky, na dobu pěti let“. 2. Za to jej podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon podle § 84 tr. zákoníku a § 85 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu tří let za současného vyslovení dohledu nad obviněným. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku obviněnému dále uložil peněžitý trest ve výši 30 000 Kč, stanovený ve 30 denních sazbách s výší jedné sazby 1 000 Kč. Tímtéž rozsudkem rozhodl o vině a trestu obviněné právnické osoby IC Holding s.r.o. 3. O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Praze usnesením ze dne 31. 8. 2023, sp. zn. 11 To 220/2023, jímž je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 31. 8. 2023 [§ 139 odst. 1 písm. b) cc) tr. ř.]. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Shora citované usnesení odvolacího soudu napadl obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. Radka Vachtla dovoláním, v němž namítl nepřezkoumatelnost napadeného usnesení a odkázal na důvod dovolání „podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení“. 5. Obviněný namítl, že soudy obou stupňů nerespektovaly zákonné požadavky na odůvodnění rozhodnutí zakotvené v § 125 odst. 1 tr. ř. a § 134 odst. 2 tr. ř. Odvolací soud se nezabýval uplatněnými odvolacími námitkami. Odůvodnění napadeného rozhodnutí označil obviněný za paušální, nepřesvědčivé, nelogické a ve světle vymezených odvolacích námitek neúplné. Odvolací soud rozhodl na základě skutkových zjištění, která nemají oporu v provedeném dokazování a jsou s ním někdy v přímém rozporu. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně nelze zjistit reálný obsah výpovědí svědků Oldřicha Klímy, Viktora Vitvera a Z. H. Přestože tato svědkyně ve své výpovědi popsala, že v rámci pracovního poměru na základě udělené plné moci podepisovala za společnosti IC Holding s.r.o. i smlouvy a změnové listy, chodila po stavbách, jednala se zúčastněnými stranami a podepisovala stavební deníky, nalézací soud uzavřel, že na základě plné moci nečinila žádné úkony. Nalézací soud sice konstatoval provedené listinné důkazy, ale není vůbec jasné, zda je skutečně hodnotil a na základě jakých úvah. Soudy při hodnocení důkazů podle obviněného nedostály zásadám podle § 2 odst. 2, 5, 6 tr. ř. a zasáhly do jeho práva na spravedlivý proces. 6. Obviněný dále namítl, že veškeré činnosti popsané ve výroku odsuzujícího rozsudku vykonával jako zaměstnanec stavební firmy a týkaly se výlučně samotných realizací jednotlivých zakázek. Žádná z uvedených činností není vyhrazena statutárnímu orgánu. Pokud jde o trest zákazu činnosti uložený mu v roce 2012, obviněný odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2021, sp. zn. 6 Tdo 356/2021, s tím, že soudy nezjišťovaly, zda činnost vykonával v postavení prokuristy či zaměstnance. V roce 2019 mu soud uložil trest zákazu výkonu funkce „statutárního zástupce“, tedy funkce, kterou platný právní řád nezná. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2009, sp. zn. 5 Tdo 637/2009, se proto domnívá, že takový zákaz nemohl porušit. Soudy rozhodující v této věci nemohly vykládat obsah trestu uloženého jiným soudem a byly povinny vycházet doslova z uloženého trestu zákazu činnosti. Nemohly dávat dříve uloženému trestu zákazu činnosti vlastní význam, ale měly dojít k závěru, že takový zákaz činnosti nemohl porušit. Obviněný rovněž poukázal na to, že v obdobných případech je standardně ukládán i zákaz jednání za obchodní společnost na základě plné moci, a to v případech, měl-li soud v úmyslu vymezit zákaz činnosti šířeji než pouze ve vztahu k výkonu funkce statutárního orgánu či prokuristy v obchodních společnostech (citoval usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 6 Tdo 1228/2020, ze dne 28. 7. 2021, sp. zn. 6 Tdo 356/2021, a ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. 8 Tdo 489/2021). V jeho věci však ani jeden z ukládaných zákazů činnosti nebyl rozšířen o zastupování obchodních společností na základě plné moci, nebo o smluvní zastoupení. Byl-li mu uložen zákaz výkonu funkce, mohl jej porušit pouze výkonem této funkce, nikoliv výkonem činností, které v rámci této funkce mohou být vykonávány, avšak současně také mohou být vykonávány pouhým zaměstnancem nebo zmocněncem bez toho, aby byl do funkce jmenován. Nalézací soud navíc nebyl schopen rozlišit, které činnosti vykonával na základě plné moci a které v rozsahu zákonného zastoupení společnosti zaměstnancem, ani kdy šlo o jednání za společnost navenek a kdy o interní jednání v rámci společnosti. Také odvolací soud nesprávně právně posoudil otázku charakteru vykonávané činnosti, která podle názoru obviněného není podřaditelná ani pod jeden z uložených trestů zákazů činnosti. 7. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2023, č. j. 11 To 220/2023-799, a rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 14. 2. 2023, č. j. 40 T 82/2022-749, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu Praha-západ, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 8. Opis dovolání obviněného byl samosoudkyní soudu prvního stupn