6 Tdo 223/2025 — Nejvyšší soud

6 Tdo 223/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:23. 7. 2025 Spisová značka:6 Tdo 223/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:6.TDO.223.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zpronevěra Dotčené předpisy:§ 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:14. 10. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 13.11.2025I.ÚS 3349/25 Kateřina Ronovská Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 223/2025-1166 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 7. 2025 o dovolání, které podal obviněný M. H. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 6. 2024, č. j. 11 To 153/2024-1002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 3 T 33/2021, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové (dále též „soud prvního stupně“ nebo jen „soud“) ze dne 5. 4. 2024, č. j. 3 T 33/2021-951, byl obviněný M. H. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že v přesně nezjištěné době v měsíci květnu 2016 v XY, na XY XY, v místě bydliště V. V., narozeného XY, od tohoto po vzájemné domluvě z důvodu zabezpečení převzal do úschovy na dobu neurčitou s tím, že si ho V. V. vyzvedne v době, až ho bude ve stáří potřebovat, neprůhledně zabalený balík, o kterém mu V. V. sdělil, že obsahuje zlaté slitky, kdy tento balík obsahoval investiční zlaté slitky o celkové hmotnosti 1 117,6 gramů a o ryzosti 999.9, a to 16 kusů, každý o hmotnosti 1 OZ (trojská unce o hmotnosti 31 103 gramů) označených identifikačními čísly XY – XY, XY – XY a XY, 2 kusy po 100 gramech označené identifikačními čísly XY a XY, 8 kusů po 50 gramech označených identifikačními čísly XY – XY, XY, XY a XY a 1 kus o hmotnosti 20 gramů označený identifikačním číslem XY, které náležely do společného jmění manželů V. V., narozeného XY, a M. V., narozené XY, přičemž poté, co byl dne 3. 6. 2019 v advokátní kanceláři JUDr. Jiřího Pavlíka v Chlumci nad Cidlinou vyzván, aby mu zlaté slitky vrátil zpět, tak do současné doby neučinil, naložil s nimi blíže nezjištěným způsobem, a odmítá o tom jakkoliv komunikovat, čímž V. V., narozenému XY, způsobil škodu ve výši 731 524,67 Kč a A. N., narozené XY, škodu ve výši 182 881,17 Kč, odpovídající jejich podílům z hodnoty zlatých slitků, připadajícím na ně podle vypořádání společného jmění manželů V. a vypořádání dědictví po M. V., která zemřela dne XY. 2. Obviněný byl podle § 206 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku a § 48 odst. 4 písm. i) tr. zákoníku mu byla uložena povinnost uhradit poškozeným ve zkušební době podmíněného odsouzení způsobenou škodu. Zároveň bylo podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř. rozhodnuto o jeho povinnosti uhradit poškozeným škodu. 3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Hradci Králové (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 25. 6. 2024, č. j. 11 To 153/2024-1002, jímž ho podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Kamila Podroužka dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), m), l) tr. ř. Nad rámec tohoto ustanovení uplatnil též čl. 36 odst. 1, 2, čl. 37 odst. 3, čl. 39 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Začátkem svého dovolání poskytl obsáhlý teoretický úvod a shrnutí dosavadního řízení včetně argumentace soudů obou stupňů. 5. Následně namítl absenci subjektivní a objektivní stránky skutkové podstaty. Argumentoval, že z žádných důkazů (vyjma tvrzení poškozeného stojícího proti jeho tvrzení) nevyplývá jejich vzájemná domluva a že předmětem důkazního řízení nebyla jeho vědomost o obsahu údajně předaného neprůhledně zabaleného balíku. V odůvodnění není uvedeno, jakým způsobem se zlatem naložil, jaký měl motiv ke spáchání skutku a kdy a zda vůbec pojal úmysl si věc přisvojit, tedy subjektivní stránka. Zároveň není naplněna ani objektivní stránka, tedy přisvojení si, neboť ze skutkové věty ani odůvodnění není zřejmé, na základě jakých skutkových zjištění k tomuto závěru soud dospěl. Žádný důkaz neprokazuje, že bylo zlato uvedené ve výrokové části předáno. Zjištění, že poškozený zlato zakoupil, nelze zaměňovat s domněnkou, že právě toto zlato bylo obsahem údajně předaného balíčku. Nadto když mu poškozený podle svých slov nesdělil, co je jeho obsahem. 6. Za podstatnou vadu též považuje část popisu skutku uvádějící, že s věcmi naložil blíže nezjištěným způsobem. Způsob naložení s cizí věcí je přitom podstatnou skutečností, která musí být pro závěr o vině pachatele trestným činem zpronevěry zjištěna. Rozsudek proto nenaplňuje zákonné a judikaturní požadavky na popis skutku. Dodal, že podstatný je nejen úmysl svěřenou cizí věc si přisvojit, ale rovněž úmysl způsobit takovým jednáním minimálně nikoli nepatrnou škodu. Přisvojení si cizí věci ve smyslu § 206 tr. zákoníku je zároveň podstatným diferenciačním znakem oproti trestnému činu (úmyslného) porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 tr. zákoníku. Pokud tedy není prokázáno, že pachatel způsobil na cizím majetku, jehož opatrování nebo správa mu byla svěřena, úmyslně škodu tím, že si jej přisvojil, přichází v úvahu posouzení jeho jednání podle tohoto ustanovení. 7. Dále obviněný namítl, že soudy nehodnotily důkazy (za důkazní situace tvrzení proti tvrzení) v souladu s § 2 odst. 4, 5, 6 tr. ř. a postupovaly v rozporu s čl. 36 odst. 1, čl. 39 a čl. 40 odst. 2 Listiny a došlo k extrémním rozporům závěrů soudů a skutkových zjištění vyplývajících z důkazů. Soudy dále opomenuly časovou souslednost, pohnutku, motiv a postup poškozeného při podání trestního oznámení. Z podnětu jeho manželky došlo ke znovuotevření dědického řízení a v přímé návaznosti a úzké časové souslednosti na to došlo k podání trestního oznámení. Poškozený nikdy neučinil výzvu k vydání údajně předaného zlata z úschovy a nevyužil civilněprávních prostředků (vindikační žaloby). Trestní řízení proto není na místě s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe. Považuje za nepřijatelné vynesení odsuzujícího rozsudku za důkazní situace, která by v civilním řízení nebyla dostačující. Poukázal také na to, že navzdory vysoké hodnotě předaného zlata a jejich podnikatelským zkušenostem spolu s poškozeným nevyhotovili žádné písemné potvrzení o předání, resp. převzetí do úschovy. Dodal, že svědci byli před podáním svých výpovědí seznámeni s výpověďmi ostatních svědků a poškozený svědky před jejich výslechy kontaktoval a sděloval jim podstatné informace o řízení. Upozornil též na nutnost aplikace zásady in dubio pro reo. 8. Obviněný dále namítl, že soud prvního stupně hodnotil důkazy pouze parciálně a účelově k odůvodnění viny. Naopak rozpory jednotlivých výpovědí opomenul a nikterak se s nimi nevypořádává. Dopustil se též deformace důkazů, např. výpovědi svědka JUDr. Jiřího. Pavlíka. Soudem uvedená fráze, že se obviněný odmítl o zlatu bavit, totiž v jeho výpovědi vůbec nezazněla. Soudy při výkladu obsahu důkazů jak v jeho prospěch, tak v neprospěch vždy bez dalšího odůvodnění inklinovaly k výkladu v jeho neprospěch. Důkazy svědčící v jeho prospěch soudy buď opomenuly nebo relativizovaly. Například nijak nehodnotily protokoly o namátkových kontrolách PČR a nebyl proveden důkaz domovní prohlídkou. 9. Následně předložil rozbor zásadních vývodů z jednotlivých výpovědí, s nimiž se soudy nevypořádaly. Soustředily se totiž na tu část věnující se informacím z doslechu a pominuly autentické pasáže. Navázal citací rozporů ve výpovědi poškozeného a poškozené. Namítl, že soud prvního stupně pouze vyjmenoval provedené listinné důkazy, aniž by uvedl, jaké z nich učinil závěry. S odkazem na obsah výpovědí svědků a zjištění finanční analýzy zpochybnil závěry znaleckého posudku k poškozené. 10. Výhrady formuloval též proti výroku o náhradě škody. Její vznik, výše ani existence nebyly prokázány a soudy své rozhodnutí neodůvodnily. Nadto dědické řízení nebylo dosud skončeno. Výše přiznané náhrady škody neodpovídá podílům dědiců. Následně odkázal na argumentaci obsaženou v jeho dal