6 Tdo 357/2011 — Nejvyšší soud

6 Tdo 357/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1c Datum rozhodnutí:30. 3. 2011 Spisová značka:6 Tdo 357/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:6.TDO.357.2011.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Opravné prostředky Dotčené předpisy:§ 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:27. 6. 2011 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 22.7.2011II.ÚS 2142/11JUDr. Dagmar Lastoveckázrušeno8.8.2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 357/2011 - 14 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. března 2011 o dovolání, které podal obviněný Z.E., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 7. 2010, sp. zn. 9 To 263/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 1 T 12/2009, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 24. 3. 2009, sp. zn. 1 T 12/2009, byl obviněný Z. E. (dále jen „obviněný“) uznán vinným trestným činem zatajení věci podle § 254 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zák.“), kterého se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že „dne 20. 1. 2009 v B. na ulici K. v obchodním domě Kaufland poté, co mu A.Š. u pultu Oddělení informací a uložení věcí omylem vydala batoh poškozeného M. K. v hodnotě 1.000,- Kč obsahující finanční hotovost ve výši 8.300,- Kč, navigaci Tom Tom s nabíječkou v hodnotě 6.500,- Kč, USB flash disc s kapacitou 2 GB v hodnotě 500,- Kč, dvěma nabíječkami k mobilnímu telefonu Nokia v hodnotě 600,- Kč, oblečení a věci osobní hygieny v hodnotě 2.000,- Kč, holící elektrický strojek značky Philips v hodnotě 1.000,- Kč, knihu v hodnotě 450,- Kč, dva svazky klíčů, občanský, řidičský a zbrojní průkazy na jméno poškozeného, doklady ke zbrani, doklady k vozidlu, tankovací kartu, magnetickou kartou k vjezdu do areálu Kaufland, platební kartou Maestro ČS, písemnostmi a průkazem k bankovnímu účtu, čímž způsobil poškozenému M.K. celkovou škodu ve výši 20.350,- Kč“. Za tento trestný čin byl odsouzen podle § 254 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená společnost KAUFLAND ČR, v. o. s. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 21. 5. 2009, sp. zn. 7 To 159/2009, jímž toto odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný dovolání. Usnesením ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. 6 Tdo 1248/2009, Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 24. 3. 2009, sp. zn. 1 T 12/2009, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 5. 2009, sp. zn. 7 To 159/2009, zrušil, současně zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. Městskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí dospěl k závěru, že v dané trestní věci došlo k pochybení orgánů činných v trestním řízení ve stadiu zkráceného přípravného řízení. Státní zástupkyně totiž za situace, kdy bylo zřejmé, že obviněný nebude ze zadržení propuštěn, ale bude později (ve lhůtě 48 hodin) předán s návrhem na potrestání soudu k provedení zjednodušeného řízení, a kdy si obviněný sám obhájce v přiměřené lhůtě nezvolil, nepostupovala podle § 179b odst. 2 tr. ř. a neučinila žádný úkon směřující k tomu, aby obviněnému po dobu provádění úkonů ve zkráceném přípravném řízení a posléze i samosoudcem ve zjednodušeném řízení před soudem obhájce zajistila, resp. Městský soud v Brně pak po podání návrhu na potrestání obviněného dne 25. 1. 2009 provedl výslech obviněného, t. č. zadrženého, aniž by se v tomto směru zabýval otázkou nutné obhajoby a náležitého zajištění práv obviněného. V konečném důsledku se potom popsané pochybení orgánů činných v trestním řízení promítlo i v dalším řízení, neboť důkaz získaný při výslechu obviněného dne 25. 1. 2009 v podobě výpovědi obsahující jeho jediné doznání k předmětnému skutku, byl podle § 207 odst. 2 tr. ř. přečten v hlavním líčení konaném dne 3. 3. 2009 a soudy nižších stupňů zmíněnou výpovědí v odůvodnění svých rozhodnutí argumentovaly. Ve věci tedy znovu rozhodoval Městský soud v Brně, který rozsudkem ze dne 15. 5. 2010, sp. zn. 1 T 12/2009, obviněného uznal vinným trestným činem zatajení věci podle § 254 odst. 1 tr. zák., neboť podle skutkových zjištění jmenovaného soudu „dne 20. 1. 2009 v B. na ulici K. v obchodním domě Kaufland poté, co mu A. Š. u pultu Oddělení informací a uložení věcí omylem vydala batoh poškozeného M.K., v hodnotě 1.000,- Kč obsahující finanční hotovost ve výši 8.300,- Kč, navigaci Tom Tom s nabíječkou v hodnotě 6.500,- Kč, USB flash disc s kapacitou 2 GB v hodnotě 500,- Kč, dvěma nabíječkami k mobilnímu telefonu Nokia v hodnotě 600,- Kč, oblečení a věci osobní hygieny v hodnotě 2.000,- Kč, holící elektrický strojek značky Philips v hodnotě 1.000,- Kč, knihu v hodnotě 450,- Kč, dva svazky klíčů, občanský, řidičský a zbrojní průkazy na jméno poškozeného, doklady ke zbrani, doklady k vozidlu, tankovací kartu, magnetickou kartou k vjezdu do areálu Kaufland, platební kartou Maestro ČS, písemnostmi a průkazem k bankovnímu účtu, si tento ponechal přesto, že věděl, že mu nepatří a s batohem i věcmi odešel, čímž způsobil poškozenému M. K. celkovou škodu ve výši 20.350,- Kč“. Za tento trestný čin ho podle § 254 odst. 1 tr. zák. odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. poškozenou společnost KAUFLAND ČR, v. o. s. odkázal s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 29. 7. 2010, sp. zn. 9 To 263/2010, jímž toto odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl. Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku nejprve zopakoval argumentaci uvedenou v jeho dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 5. 2009, sp. zn. 7 To 159/2009, a stručně připomněl i závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. 6 Tdo 1248/2009. Následně poznamenal, že v řízení konaném po vydání citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sice již obhájce měl, avšak že i v této fázi řízení se promítly nedostatky mající původ v řízení předcházejícím, jež jsou přímým důsledkem porušení jeho práva na to, aby měl k dispozici obhájce. Prohlásil, že je zjevné, že nalézací soud zcela rigidně zachoval svůj dřívější závěr vystavěný na jeho původním doznání z přípravného řízení. Soudu prvního stupně vytkl, že v rozporu s výrokem usnesení Nejvyššího soudu, kterým mu bylo přikázáno věc v potřebném rozsahu projednat, neprovedl znovu žádné jiné dokazování, o čemž mj. svědčí i písemné vyhotovení rozsudku ze dne 15. 5. 2010, jež se oproti rozsudku původnímu změnilo pouze v rámci jediného odstavce odůvodnění. Podle jeho názoru je rozhodnutí nalézacího soudu na hranici přezkoumatelnosti. Shledal, že de facto není akcentována naprosto změněná důkazní situace, kdy jediným důkazem proti jeho osobě je nyní výpověď svědkyně Š. (původně nalézací pracoval se situací odlišnou viz odůvodnění původního rozsudku „výpověď svědkyně Š. navíc koresponduje s původním doznáním obžalovaného z přípravného řízení“). Akcentoval, že tato svědkyně je zaměstnankyní poškozeného, kterou v případě pochybení tíží odpovědnost zaměstnance za škodu, popř. možnost výpovědi pracovní smlouvy, a proto je nutno klást na věrohodnost její výpovědi mimořádné nároky. Konstatoval, že napadené usnesení je dalším zjevným důsledkem porušení jeho práva na obhajobu a že je pro nedostatek odůvodnění nepřezkoumatelné. Uzavřel, že se soud druhého stupně nezabýval podaným odvoláním a jednotlivými námitkami v něm uvedenými a znovu rigidně přejal svůj dřívější závěr vystavěný na jeho původním přiznání. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Brně ze