6 Tdo 466/2010 — Nejvyšší soud

6 Tdo 466/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst. 1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:26. 5. 2010 Spisová značka:6 Tdo 466/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.466.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Veřejný činitel Dotčené předpisy:§ 162 tr. zák. § 158 tr. zák. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:1. 1. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 466/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. května 2010 o dovolání nejvyšší státní zástupkyně podaném v neprospěch obviněného pplk. PČR Bc. J. R. ,proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2010, sp. zn. 6 To 396/2009, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 1 T 119/2008, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání nejvyšší státní zástupkyně o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2010, sp. zn. 6 To 396/2009, byl z podnětu odvolání obviněného podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušen v celém rozsahu rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 22. 6. 2009, č. j. 1 T 119/2008-272, kterým byl obviněný J. R. uznán vinným v bodě 1) trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. v jednočinném souběhu s trestným činem nepřímého úplatkářství podle § 162 odst. 1 tr. zák. a pod bodem 2) pokusem trestného činu zneužívání pravomoci podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák., v jednočinném souběhu s trestným činem nepřímého úplatkářství podle § 162 odst. 1 tr. zák. a za uvedené jednání byl obviněnému uložen podle § 158 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, když jeho výkon mu byl odložen na zkušební dobu v trvání tří let a dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu služebního poměru příslušníka Policie ČR, Bezpečnostní informační služby, Vojenské policie, Armády ČR a pracovního poměru příslušníka obecní policie na dobu pěti let a nově, podle § 259 odst. 3 tr. ř., bylo soudem druhého stupně (Městský soud v Praze) rozhodnuto tak, že se obviněný podle § 226 písm. a) tr. ř. zprošťuje obžaloby Městského státního zastupitelství v Praze pro skutky spočívající v tom, že 1) na náklady vietnamského podnikatele T. A. alias L., v podobě poskytnutí letenky do Vietnamu a zpět v ceně 31.500,- Kč, uskutečnil ve dnech 22. ledna až 27. ledna 2006 návštěvu Vietnamu, kde na jeho žádost v hlavním městě Hanoi kontaktoval pracovnici konzulárního oddělení Zastupitelského úřadu České republiky, I. J., které se prokázal jako příslušník Policie ČR ve funkci vedoucího oddělení cíleného pátrání, odboru pátrání SKPV Policejního prezidia ČR a požadoval po ní, aby předběžně zkontrolovala kompletnost 12 žádostí vietnamských žadatelů o vízum do České republiky, zajistila pro ně individuální termín přijetí žádostí, urychlila vyřízení těchto žádostí a při jejich posuzování zohlednila skutečnost, že žadatelé budou pracovat ve firmě TNZ Asia, přičemž na základě této intervence I. J. jeho požadavku vyhověla, čímž jednal v rozporu s ustanovením § 6 odst. 1 zák. č. 283/1991 Sb. o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů, v čemž byl obžalobou spatřován trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. v jednočinném souběhu s trestným činem nepřímého úplatkářství podle § 162 odst. 1 tr. zák., 2) na náklady vietnamského podnikatele N. H.T. alias R., v podobě poskytnutí letenky do Vietnamu a zpět v ceně 37.000,- Kč, uskutečnil ve dnech 15. února až 1. března 2007 návštěvu Vietnamu s příslibem, že v době svého pobytu navštíví konzulku I. J., kterou před cestou kontaktoval e-mailem, využije svého postavení policisty a opětovně ovlivní jednání I. J. ve prospěch žadatelů o vízum do České republiky, kteří se na Zastupitelský úřad ČR v Hanoi dostavili dne 27. února 2007 se žádostí o udělení víza z důvodu zaměstnání ve firmě TNZ Asia, jejímž majitelem je T. A., alias L., konzulku J. pod záminkou převzetí služebních listin, zaslaných mu jeho podřízeným z ČR, skutečně 27. února 2007 navštívil, avšak pro její komisní přístup k němu svoji intervenci ve prospěch žadatelů o vízum do České republiky nevyslovil, čímž jednal v rozporu s ustanovením § 6 odst. 1 zák. č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů, v čemž byl obžalobou spatřován pokus trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. a trestný čin nepřímého úplatkářství podle § 162 odst. 1 tr. zák., neboť nebylo prokázáno, že se staly skutky, pro které je obžalovaný stíhán. Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2010, sp. zn. 6 To 396/2009, a to konkrétně proti bodu 1) jeho výroku, jímž byl obviněný podle § 226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek, v němž byl obžalobou Městského státního zastupitelství v Praze spatřován trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. v jednočinném souběhu s trestným činem nepřímého úplatkářství podle § 162 odst. 1 tr. zák., podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněného dovolání s odkazem na naplnění dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V reakci na uplatněný dovolací důvod poukázala na to, že se nelze v plném rozsahu ztotožnit s argumenty Městského soudu v Praze. V odůvodnění dále uvádí, že v případě jednání, které bylo obžalobou hodnoceno jako trestný čin nepřímého úplatkářství podle § 162 odst. 1 tr. zák. postupoval soud v souladu se zásadou in dubio pro reo a tudíž naznačené skutkové zjištění není možné v dovolacím řízení zpochybnit. Je však toho názoru, že odvolací soud ve vztahu k právní kvalifikaci podle § 158 tr. zák. v podstatných rysech skutkový stav nezměnil a závěr o tom, že se obviněný nedopustil trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele popsaného v citovaném usnesení, dovodil především na základě jiného právního posouzení. V návaznosti na tuto argumentaci má za významné zejména to, že obviněný kontaktoval zastupitelský úřad, resp. konkrétně svědkyni I. J. a přitom se prokázal svojí příslušností k Policii ČR a následně požádal tuto svědkyni o kontrolu žádostí o vízum a o jejich přednostní přijetí, což bylo následně velvyslancem JUDr. I. Ž. akceptováno. S ohledem na uvedené skutečnosti je dovolatelka přesvědčena, že skutkový děj je třeba hodnotit tak, že obviněný jednal jako veřejný činitel, neboť se prokázal svojí příslušností k Policii ČR a na podporu této své úvahy poukazuje na to, že nemůže obstát tvrzení odvolacího soudu, podle něhož obviněný nejednal jako veřejný činitel, neboť byl ve Vietnamu na dovolené. Tento závěr dovolatelka opírá např. o to, že obviněný evidentně postupoval v úmyslu zajistit nestandardní přístup velvyslanectví ke skupině žadatelů o vízum, pro takový přístup nebyl dán žádný podstatný důvod. Dále v podaném dovolání uvádí, že obviněný neměl žádné legální zmocnění intervenovat jménem Policie ČR ve prospěch určité skupiny žadatelů o vízum, nebyl oprávněn k žádným policejním úkonům na území Vietnamu, přičemž ani jeho pomoc, kterou poskytl, zřejmě nebyla v souladu s pravidly a pokud takto jednal, evidentně v návaznosti či ve spojení se svým postavením příslušníka policie překročil svoji pravomoc, která mu byla dána a je třeba jeho jednání posoudit jako trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. b) tr. zák., přičemž byl naplněn i materiální znak uvedeného trestného činu. Závěrem podaného dovolání nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud v rozsahu podaného dovolání zrušil rozsudek Městského soudu v Praze, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a Městskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno nejvyšší státní zástupkyní, tj. osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda vznesené námitky naplňují uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutk