6 Tdo 525/2025 – Nejvyšší soud

6 Tdo 525/2025-709 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 8. 2025 o dovolání, které podala obviněná H. Š. proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 11. 2024, č. j. 4 To 380/2024-665, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 6 T 134/2022, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem (dále též „soud prvního stupně“ nebo jen „soud“) ze dne 18. 7. 2024, č. j. 6 T 134/2022-639, byla obviněná H. Š. (dále „obviněná“, příp. „dovolatelka“) uznána vinnou přečinem křivého obvinění podle § 345 odst. 2 tr. zákoníku a přečinem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, kterých se podle jeho skutkových zjištění dopustila tím, že nejprve dne 18. 7. 2019 po 21:00 hodin poté, co na základě hovoru poškozeného T. V., narozeného XY, na linku 158, kam nahlásil, že mu obžalovaná odcizila kočku a odmítá ji vydat, dorazila hlídka Policie České republiky na adresu XY XY, Ústí nad Labem, načež obžalovaná s policií nespolupracovala a odmítla poškozeným i policistům vydat kočku, neboť poškození byli přesvědčeni, že se jedná o jejich kočku, která se měla nacházet v bytě jejího syna, načež před přítomnými policisty lživě obvinila poškozeného T. V. a jeho ženu E. V., narozenou XY, že ji fyzicky napadli, což zopakovala v různých variantách v rámci podaných vysvětlení dne 19. 7. 2019, 22. 7. 2019, 22. 10. 2019 a 15. 7. 2020, v úmyslu přivodit trestní stíhání poškozených, k čemuž skutečně došlo na základě usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Územního odboru Ústí nad Labem, 2. oddělení obecné kriminality ze dne 22. 7. 2020, č. j. KRPU-130824-47/TČ-2019-041072-RA, které nabylo právní moci dne 18. 8. 2020, pro skutek spočívající v tom, že: „si dne 18. 07. 2019 okolo 21:00 hodin v ulici XY čp. XY v Ústí and Labem T. V., nar. XY, a E. V., nar. XY, společně počkali na H. Š., nar. XY, až půjde ze svého bydliště v ulici XY čp. XY v Ústí nad Labem do bytu svého syna v ulici XY čp. XY v Ústí nad Labem, aby zde s touto vyřešili spor ohledně kočky, když následně H. Š. došla ke vstupním dveřím do domu syna, tak zpoza rohu k této přistoupili T. V. spolu s E. V., které sdělili, že má jejich kočku, v bytě syna, že ji viděli v okně, domáhali se vstupu do domu za účelem prohlídky bytu, zdali se zde nenachází jejich kočka, což jim H. Š. neumožnila a chtěla z místa raději odejít, v čemž ji úmyslně aktivně za užití násilí bránili, aby z místa neodešla a šla s nimi do bytu syna a to tak, že ji obestoupili a poté do ni strkali, kdy E. V. rukama založenýma na svém hrudníku lehce z boku do pravého ramene H. Š. a T. V. velkou silou rukama založenýma na svém hrudníku do hrudníku H. Š., kdy poté T. V. do H. Š. úmyslně strčil ještě razantněji, což nečekala a upadla na zem, kde se udeřila do zad a temena hlavy, po nějaké době vstala, chtěla z místa odejít, v čemž ji bránili stejným způsobem s tím, že na místo T. V. přivolá policii za účelem prohlídky bytu syna, jestli zde není jejich kočka, což skutečně učinil, po příjezdu Policie ČR se E. V. domáhala prohlídky bytu syna H. Š. za přítomnosti policie, zdali zde není jejich kočka, což odmítla, následně H. Š. vyhledala lékařské ošetření v Masarykově nemocnici v Ústí nad Labem, bez nutnosti hospitalizace, kdy dne 19. 07. 2019 v 06:00 hodin v zaměstnání začala H. Š. jako obvykle pracovat, po chvilce se ji udělalo nevolno, upadla na zem a poté byla převezena do Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem, kde byla vyšetřena a následně byla H. Š. vystavena ode dne 19. 07. 2019 do dne 09. 10. 2019 pracovní neschopnost s tím, že se bezprostředně po fyzickém napadení ze strany T. V. u H. Š. plně rozvinula posttraumatická stresová porucha středně těžké závažnosti, kdy tato porucha měla kauzální souvislost s útokem T. V., čímž byla způsobena poškozené H. Š., nar. XY újma“, což bylo kvalifikováno u poškozeného T. V. jako zločin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku, a u obou poškozených jako přečin vydírání podle § 175 odst. 1 trestního zákoníku spáchaný ve spolupachatelství, a posléze u poškozeného T. V. překvalifikováno na zvlášť závažný zločin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, pročež byla na základě těchto výpovědí obžalované na oba poškozené podána obžaloba Krajskému soudu v Ústí nad Labem, a následně obžalovaná v postavení svědka v rámci hlavních líčení konaných dne 11. 5. 2021 a 12. 5. 2021 v trestní věci vedené Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. 2 T 11/2020, navzdory řádnému zákonnému poučení, lživě vypovídala o údajné trestné činnosti, která byla poškozeným kladena za vinu, v úmyslu přivodit odsouzení poškozených za skutek, který nespáchali, kdy předseda senátu JUDr. Jiří Blažek v rámci ústního odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 5. 2021, č. j. 2 T 11/2020-186, jímž poškozené v plném rozsahu zprostil podané obžaloby z důvodu, že nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který byli stíháni, výslovně a adresně k obžalované pronesl, že tato v přípravném řízení a před soudem v hlavním líčení opakovaně lhala v podstatě o všech skutečnostech, které bylo možno ověřit. 2. Obviněná byla za tyto trestné činy odsouzena podle § 346 odst. 2 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon jí byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti měsíců. Podle § 82 odst. 3 a § 48 odst. 4 písm. i) tr. zákoníku jí byla uložena přiměřená povinnost, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení uhradila podle svých sil škodu, kterou trestnými činy způsobila. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. jí byla uložena povinnost zaplatit na náhradě majetkové škody poškozené ČR – Ministerstvu spravedlnosti částku ve výši 95 383,60 Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli T. V., nar. XY, a E. V., nar. XY, odkázáni s uplatněným nárokem na náhradu majetkové škody a nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. O odvolání obviněné proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 11. 11. 2024, č. j. 4 To 380/2024-665, jímž ho podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnou odsoudil podle § 345 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře osmnácti měsíců, jehož výkon jí podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu třiceti měsíců. Podle § 82 odst. 3 a § 48 odst. 4 písm. i) tr. zákoníku jí uložil přiměřenou povinnost, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení uhradila podle svých sil škodu, kterou trestnými činy způsobila. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podala obviněná prostřednictvím svého obhájce dovolání, jež opřela o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítá, že odvolací soud nesprávně uvedl, že návrhy na doplnění dokazování ze strany obhajoby nelze označit za opomenuté důkazy. Je tomu tak kvůli pochybné věrohodnosti poškozených z důvodu dlouhodobých sousedských sporů s ní, která mohla být navrženými důkazy ověřena. Tím mělo dojít k porušení práva obviněné na obhajobu a k nerespektování zásady volného hodnocení důkazů. Obviněná dále uvádí, že odvolací soud v bodě 16. svého rozhodnutí nesprávně označil otázku údajného odcizení kočky za právně nevýznamnou, ačkoliv právě tato otázka tvořila stěžejní část dokazování před soudem prvního stupně. Soudy podle dovolatelky nereflektovaly zásadní rozdíl v procesním postavení poškozených oproti předchozímu řízení, v němž ona vystupovala jako poškozená. V nynějším řízení poškození podle obviněné zaujali aktivistický a účelový přístup s cílem ji kriminalizovat, čímž byl narušen charakter trestního procesu. 5. Dovoltelka tvrdí, že rozhodná skutková zjištění jsou v rozporu s provedenými důkazy. Soudy podle ní přikládaly nepřiměřenou váhu výpovědím poškozených, jejichž objektivita byla zpochybněna výpověďmi svědkyně L., svědka Š. a dalšími důkazy nasvědčujícími účelové snaze ji kriminalizovat. Nebyly zohledněny rozpory mezi jednotlivými výpověďmi, které měly být vyhodnoceny ve prospěch obviněné v souladu se zásadou in dubio pro reo. Svědek K. byl vyhodnocen jako věrohodný, přestože měl osobní spory s dovolatelkou. Zpráva Policie ČR nebyla vhodně vyhodnocena, ačkoliv z ní vyplývá pochybení při zajištění důkazů potenciálně zpochybňujících verzi poškozených. Dále soudy vycházely z procesně nepoužitelného důkazu, jelikož vzaly v potaz výpověď svědkyně F., u níž nebyl proveden přímý výslech. Došlo k porušení zásady rovnosti stran. Zatímco svědectví podporující obviněnou byla znevážena kvůli osobním vazbám se svědky, obdobné