6 Tdo 572/2025 – Nejvyšší soud

6 Tdo 572/2025-251 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 7. 2025 o dovolání, které podal obviněný P. L., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Příbram, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2025, č. j. 11 To 76/2025-209, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 7 T 101/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Berouně (dále též „soud prvního stupně“ nebo jen „soud“) ze dne 27. 1. 2025, č. j. 7 T 101/2024-188, byl obviněný P. L. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným pokračujícím přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (ad I.) a přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, kterých se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že I. přestože mu byl rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 11. 11. 2024, sp. zn. 2 T 172/2024, který nabyl právní moci dne 11. 11. 2024, uložen mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu čtrnácti měsíců, tedy do 11. 1. 2026, 1. dne 13. 11. 2024 okolo 07:50 hodin z obce XY do obce XY, okres XY, po silnici č. XY řídil nákladní motorové vozidlo značky Volkswagen Transporter, registrační značky RZ XY, modré barvy, a v XY před domem čp. XY toto vozidlo zastavil, nahnul se ke straně spolujezdce a do okna uvedeného domu zamával své bývalé družce M. K., nar. XY, poté z místa odjel, přičemž následně po zhruba pěti minutách M. K. ze „soukromého čísla“ zavolal a sdělil jí, že „jí to v okně moc slušelo“ a poté hovor ukončil, přičemž M. K. jej jak v jedoucím vozidle, tak v telefonním hovoru bezpečně poznala, 2. dne 21. 11. 2024 okolo 09:18 hodin z obce XY do obce XY, okres XY, po silnici č. XY řídil osobní motorové vozidlo značky Alfa Romeo 159, registrační značky XY, stříbrné barvy, a v XY před vraty u domu čp. XY klaxonem zatroubil na svou bývalou družku M. K., nar. XY, která zrovna stála před vraty, tato se za vozidlem ohlédla, a na místě řidiče jednoznačně poznala P. L., který kolem ní projížděl malou rychlostí, a dále pokračoval v jízdě na obec XY, kde se na horizontu otočil, opět kolem M. K. vozidlem projel a dále pokračoval v jízdě směrem na obec XY, II. v přesně nezjištěné době dne 19. 12. 2024 nejprve neoprávněně vnikl na pozemek náležející k rodinnému domu čp. XY v obci XY, okres XY, ve vlastnictví jeho bývalé družky M. K. tak, že v zadním levém rohu zahrady vedle vrátek přesně nezjištěným způsobem odstranil elektrikářské stahovací plastové pásky, kterými byl plot o výšce 150 cm zajištěn proti vniknutí, vzniklým otvorem vstoupil na zahradu domu, kterou prošel až na dvůr, kde ze zde zaparkovaného osobního vozidla značky Opel Omega Caravan, registrační značky XY, bez poškození odstranil přední i zadní registrační značku, které odnesl neznámo kam, dále přesně nezjištěným způsobem vnikl do uzamčené dílny, která se nachází na oploceném pozemku, přičemž v době, kdy z dílny vycházel s přesně nezjištěným nářadím v ruce, byl přistižen poškozenou M. K., která se jej zeptala, co tam dělá, na což jí odpověděl, že jej pozvala, ona to popřela a zavolala na linku 158, načež P. L. z místa utekl, čímž poškozené M. K., nar. XY, způsobil škodu na drátěném plotě v nezjištěné výši a poškozenému M. K., nar. XY, způsobil škodu odcizením ve výši 450 Kč. 2. Obviněný byl za tyto trestné činy odsouzen podle § 178 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku, § 55 odst. 2 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný zavázán nahradit poškozenému M. K. škodu ve výši 450 Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená M. K. se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy ve výši 10 000 Kč odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený M. K. zbytkem nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Praze (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 20. 3. 2025, č. j. 11 To 76/2025-209, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti citovanému rozsudku krajského soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Lenky Malenovské dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Zmiňuje, že soudy nižších stupňů založily svůj závěr o jeho vině pouze na základě výpovědi svědkyně M. K. a neprovedly žádný jiný přímý důkaz. Svoji vinu popírá a odkazuje na závěry uvedené v nálezu Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 520/16, který poukazuje na přísné respektování principu presumpce neviny v situaci „tvrzení proti tvrzení“. Oba soudy podle jeho názoru uvedený osamocený důkaz hodnotily nedostatečně. Svědkyně K., s níž po dobu 8–9 let měl partnerský vztah v podobě tzv. italské domácnosti, je podle něj nevyrovnaná, a navíc v inkriminovanou dobu vedli opatrovnický spor o výchovu a výživu nezletilé dcery AAAAA (pseudonym). Obviněný poukazuje na její rozporuplné chování a nekonzistentnost jejích výpovědí, jak v rámci trestního řízení, tak i v řízení opatrovnickém. Odvolací soud podle jeho názoru na posouzení věrohodnosti svědkyně zcela rezignoval a spokojil se s konstatováním, že se jí dostatečně zabýval soud prvního stupně, aniž by svůj postup odůvodnil. Konstatování odvolacího soudu o tom, že svědkyně K. chová k obviněnému nepřátelství, tudíž neměla důvod zvát ho do nemovitosti, je podle obviněného v přímém rozporu s jeho výpovědí, výpovědí samotné svědkyně K. a výpovědí její sestry svědkyně J. Jimi je potvrzováno, že se k němu K. chovala nekonzistentně, tudíž nelze vyloučit jeho variantní skutkový děj. Namístě je tak uplatnění zásady in dubio pro reo. Stejně tak mělo být postupováno i ve vztahu k dalšímu důkazu, kterým je protokol o ohledání místa činu, neboť z něj není možné seznat, jakým způsobem měl na pozemek vniknout. V souvislosti s tím poukazuje na to, že se svědkyni K. ztratil před dnem 19. 12. 2024 pes a podle její výpovědi nekontrolovala zahradu každý den. Z toho podle obviněného vyplývá, že před 19. 11. 2024 (pozn. patrně míněno 19. 12.) nemusela zjistit, že plot byl poškozen již dříve. 5. Odvolacímu soudu obviněný vytýká, že pochybil, pokud hodnotil výpověď svědkyně J. pouze k jeho tíži a nevzal v potaz jím poměrně hodnověrně popsané možné příčiny, pro které panují drobné rozpory mezi jeho výpovědí a její výpovědí. Odvolací soud podle něj činí skutková zjištění, která jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech. S ohledem na princip presumpce neviny a práva na spravedlivý proces nelze bez důkladného zkoumání a pečlivého hodnocení akceptovat uznání viny. 6. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2025, sp. zn. 11 To 76/2025, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí. 7. K dovolání obviněného se vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která jeho úvodem zmínila, že obviněný měl svůj mimořádný opravný prostředek opřít též o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé variantě. K jeho vlastní důvodnosti uvedla, že v něm obviněný vyjádřil nespokojenost s hodnocením provedených důkazů. Poukazuje na osamocenou nevěrohodnou výpověď svědkyně K., která není podložena žádným dalším objektivním důkazem. S akcentem na vlastní popěrnou obhajobu tedy vyjadřuje nesouhlas s klíčovými skutkovými závěry soudů, které jsou podle něj v extrémním rozporu s obsahem provedených důkazů. Obviněným tvrzená procesní nepoužitelnost důkazů nemá v jím podaném dovolání jakékoli zdůvodnění. 8. Argumentaci obviněného je nutno vyhodnotit jako čistě skutkovou polemiku se závěry soudů nižších stupňů, a nikoliv jako argumentaci projednatelnou v rozsahu první alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Skutková zjištění, ze kterých soudy nižších stupňů vycházely, nejsou v žádném, natož ve zjevném (extrémním) rozporu s provedenými důkazy. Zjevný rozpor nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je patrná logická návaznost. 9. Oba soudy se dostatečně vypořádaly se všemi námitkami obviněného uvedenými nyní opakovaně v jeho dovolání a důkladně, logicky a přesvědčivě odůvodnily, proč na základě zjištěných skutkových okolností došly k závěru, že jeho jednání po objektivní i subjektivní stránce naplňuje všechny zákonné znaky posuzovaných přečinů. K věroh