6 Tdo 65/2025 — Nejvyšší soud

6 Tdo 65/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. d) tr.ř. Datum rozhodnutí:4. 2. 2025 Spisová značka:6 Tdo 65/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:6.TDO.65.2025.3 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Doručování Dotčené předpisy:§ 3 předpisu č. 300/2008 Sb. § 4 předpisu č. 300/2008 Sb. § 17 odst. 4 předpisu č. 300/2008 Sb. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:25. 3. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 65/2025-454USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. 2. 2025 o dovolání, které podal obviněný J. K. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 1. 10. 2024, č. j. 55 To 268/2024-386, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 5 T 35/2023, takto: I. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 1. 10. 2024, č. j. 55 To 268/2024-386, jakož i další rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a II. podle § 265l odst. 1 tr. ř. se věc přikazuje Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci k novému projednání a rozhodnutí. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Liberci (dále též „soud prvního stupně“ nebo jen „soud“) ze dne 20. 5. 2024, č. j. 5 T 35/2023-365, byl obviněný J. K. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil způsobem specifikovaným ve výroku rozsudku. 2. Obviněný byl za tento zvlášť závažný zločin odsouzen podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 28 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. 3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 1. 10. 2024, č. j. 55 To 268/2024-386, tak, že ho podle § 265 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Davida Rolného dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., neboť byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání, přičemž došlo také k porušení svých ústavně zaručených práv. 5. Obviněný namítl, že veřejné zasedání bylo konáno dne 1. 10. 2024 v jeho nepřítomnosti. Bez omluvy se k němu nedostavil, neboť o konání veřejného zasedání nevěděl. Vyrozumění mu bylo zasláno dne 9. 9. 2024 do datové schránky vedené na něj jako fyzickou osobu podnikající a po uplynutí 10denní lhůty bylo doručeno fikcí. Doručení písemnosti nebylo účinné, jelikož fikce doručení je vyloučena v případě doručení fyzické osobě do její datové schránky užívané pro podnikání. 6. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 1. 10. 2024, č. j. 55 To 268/2024-386, a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání. 7. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který předně uvedl, že námitku obviněného pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. podřadit lze a tato je navíc důvodná. Klíčové pro závěr, zda lze přes nepřítomnost obviněného veřejné zasedání konat či nikoli, je především ověření toho, zda bylo řádně vykázáno doručení a zda tedy vůbec měl možnost zvážit svoji účast u jednání. 8. Obviněnému bylo v průběhu přípravného řízení a řízení před soudem prvého stupně doručováno prostřednictvím poskytovatele poštovní služby. Zásadní problémy s doručením přitom nebyly, eventuálně byly posléze vyřešeny. Odlišně pak postupoval až Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, který obviněného o konání veřejného zasedání vyrozuměl prostřednictvím datové schránky. Vyrozumění bylo uvedeným soudem do datové schránky odesláno dne 28. 8. 2024 a doručeno fikcí bylo podle soudu dne 9. 9. 2024. 9. Podle názoru státního zástupce je však podstatné, že v případě zmiňované datové schránky se jedná o datovou schránku podnikající fyzické osoby. Jelikož předmětná trestná činnost drogového charakteru nebyla obviněným spáchána v souvislosti s jeho podnikáním, nebylo možné doručovat mu písemnost prostřednictvím této datové schránky podnikající fyzické osoby. Takový závěr vyplývá jak z judikatury soudů, tak kupříkladu i z komentářové literatury k občanskému soudnímu řádu, který se podpůrně použije i pro pravidla doručování v trestním řízení. Lze tedy dojít k závěru, že přestože je obviněný držitelem datové schránky podnikající fyzické osoby, nebylo mu v dané věci možno doručovat písemnosti související s jeho trestnou činností coby „nepodnikající“ fyzické osoby právě do jeho datové schránky podnikající fyzické osoby. 10. Obecně lze připustit, že by takto mohlo být postupováno, pokud by obviněný tuto datovou schránku podnikající fyzické osoby výslovně v předmětné trestní věci označil jako adresu pro účely doručování. V dané věci však státní zástupce z jemu dostupného spisového materiálu nic takového nezjistil. Jinak vyjádřeno, pokud obviněný explicitně neuvedl v rámci trestního řízení, že požaduje doručovat písemnosti do datové schránky podnikající fyzické osoby, nemohl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci datovou schránku podnikající fyzické osoby považovat za adresu určenou pro účely doručování. Doručoval-li do ní přesto vyrozumění o konání veřejného zasedání, pochybil a takovou zásilku tudíž nelze považovat za řádně doručenou, a to ani tzv. fikcí. Absence řádného doručení vyrozumění dovolateli bránila Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci v tom, aby veřejné zasedání dne 1. 10. 2024 konal a o podaném odvolání rozhodl. 11. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 1. 10. 2024, sp. zn. 55 To 268/2024, tak i další rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. Současně státní zástupce vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodoval podle § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání. 12. Pro úplnost se dodává, že obviněný samostatným podáním učinil podnět k odložení výkonu dovoláním napadeného usnesení a státní zástupce ve svém vyjádření navrhl tomuto podnětu vyhovět. O tomto podnětu rozhodl předseda senátu Nejvyššího soudu samostatným usnesením. III. Přípustnost dovolání 13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.). IV. Důvodnost dovolání 14. Obviněný, jak již plyne z výše uvedeného (část II.), své dovolání založil na tvrzení o naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d), tedy že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. 15. Uvedený důvod dovolání předpokládá, že se v rozporu se zákonem konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna, čímž byl obviněný zkrácen na svém právu, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti, a aby se tak mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Účelem práva obviněného na projednání trestní věci v jeho přítomnosti je pak zejména zajištění reálné možnosti vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v obžalobě kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena. Odlišně jsou poté trestním řádem kladeny požadavky na přítomnost obviněného u hlavního líčení (§ 196 a násl. tr. ř.), které je těžištěm a vyvrcholením procesu dokazování a požadavky, za kterých lze takto jednat ve veřejném zasedání (§ 232 a násl. tr. ř.). 16. Dovolací důvod je naplněním ústavního právo obviněného vyjádřit se ke všem prováděným důkazům. Podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má