6 Tdo 67/2026 – Nejvyšší soud

6 Tdo 67/2026-785 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 2. 2026 o dovolání, které podal obviněný E. G., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Brno, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 9. 2025, č. j. 7 To 76/2025-720, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 3 T 9/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni (dále též „soud prvního stupně“ nebo jen „soud“) ze dne 23. 4. 2025, č. j. 3 T 9/2024-698, byl obviněný E. G. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2024, jehož se dopustil způsobem specifikovaným ve výroku rozsudku. 2. Za tento zločin byl obviněný odsouzen podle § 185 odst. 3 a § 43 odst. 2 tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2024 k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zároveň zrušen výrok o trestu rozsudku Okresního soudu v Tachově ze dne 18. 1. 2021, č. j. 8 T 177/2020-131, který téhož dne nabyl právní moci, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit poškozenému AAAAA (pseudonym) na náhradě nemajetkové újmy částku 100 000 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený odkázán se zbytkem jeho nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. O odvolání obviněného proti tomto rozsudku rozhodl Vrchní soud v Praze (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 30. 9. 2025, 7 To 76/2025-720, jímž jej podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. 5. Předně se domnívá, že soudy obou stupňů učinily rozhodnutí, jimiž došlo k porušení zásady in dubio pro reo, neboť byly chybně hodnoceny pořízené důkazy. Za dané důkazní situace mu totiž přisouzené jednání nebylo jednoznačně a s vyloučením všech pochybností prokázáno. Dovolatel je přesvědčen, že soudy učinily skutkové závěry toliko na základě výpovědi poškozeného, kterou označily za věrohodnou nezkreslenou a mající zásadní význam pro vynesení odsuzujícího rozsudku. Soudy se podle něj dostatečně nevypořádaly se závěry znaleckého posudku, který byl vypracován za účelem posouzení věrohodnosti svědka, a to jak v rovině obecné, tak v rovině speciální věrohodnosti, kdy závěry stran zjištění, že poškozený popisuje skutečně prožitý děj, nevyzněly bez sebemenších pochybností. Dovolatel dále vyjádřil přesvědčení, že v jeho trestní věci jde o důkazní situaci, kterou lze charakterizovat jako tzv. „tvrzení proti tvrzení“, kdy nelze jednoduše formulovat závěr o vině. Má tedy za to, že soudy dospěly k nesprávným skutkovým zjištěním, která jsou v rozporu s obsahem provedených důkazů, neboť nesprávně hodnotily zejména výpověď poškozeného, která je v příkrém rozporu s jeho obhajobou. Tvrdí, že výpověď poškozeného není podepřena žádným přímým důkazem a zůstává tak zcela osamocena. 6. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 9. 2025, č. j. 7 To 76/2025-720, a dále postupoval podle § 265l tr. ř. 7. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve svém písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že obviněný svými námitkami nenaplnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Tento důvod slouží výhradně k nápravě právních vad – tedy situací, kdy byl skutek, jak jej soud zjistil, nesprávně právně posouzen nebo bylo jinak chybně aplikováno hmotné právo. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nelze napadat skutkové závěry ani způsob hodnocení důkazů. Obviněný však pouze polemizoval se skutkovými zjištěními soudů a s jejich hodnocením důkazů, což nelze pod tento dovolací důvod podřadit. Tyto námitky nemohou vést ani k naplnění první alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vůbec totiž nespecifikoval, v čem má spočívat zjevný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními a provedenými důkazy. Místo toho pouze žádá, aby dovolací soud znovu přehodnotil skutkový stav, jak jej zjistily soudy nižších stupňů. 8. Pro úplnost státní zástupkyně uvádí, že dokazování proběhlo v dostatečném rozsahu a soudy nižších stupňů správně zjistily skutkový stav. Mezi jejich závěry a provedenými důkazy nevzniká žádný zjevný či extrémní rozpor. Skutková zjištění mají oporu zejména ve svědecké výpovědi poškozeného, která byla v průběhu řízení opakována a zůstala vnitřně konzistentní a v souladu s výpověďmi svědků K., S. i bratra a sestry poškozeného. Soudy se rovněž přesvědčivě vypořádaly s obhajobou obviněného, spočívající v uvádění různých motivů poškozeného pro křivé obvinění dovolatele (viz body 41. – 56. rozsudku soudu prvního stupně). Závěry soudů podporují také závěry psychiatrického a sexuologického znaleckého posudku vypracovaného k osobě dovolatele, podle kterého je sexuálně nevyhraněný a je vzrušován širším spektrem objektů, včetně dospívajících obou pohlaví. Zároveň u něj byla diagnostikována porucha osobnosti smíšeného typu s rysy nezdrženlivosti, což vysvětluje, proč se nechal ovládnout chtíčem i v případě třináctiletého poškozeného. 9. Ze skutečnosti, že se poškozený nejprve svěřil svědkyni P., pracující v soukromé organizaci pomáhající pěstounským rodinám, vyplývá, že se v předmětné věci nejedná o křivé obvinění. Svědkyně tuto informaci předala OSPOD a teprve to oznámilo celou záležitost Policii ČR. O věrohodnosti poškozeného svědčí i závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie, z nějž vyplynulo, že obecná věrohodnost poškozeného a jeho schopnost podat přesnou výpověď nejsou snížené, kdy jeho výpověď naplňuje i základní psychologická kritéria specifické věrohodnosti. Existuje tedy celá řada důkazů podporující výpověď poškozeného, byť tato je jediným přímým důkazem. Naopak obviněný uváděl skutečnosti, které se ukázaly jako nepravdivé, což snížilo věrohodnost jeho verze. Za tohoto stavu nelze ve věci shledat existenci zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění s provedenými důkazy. Ve věci tudíž ani nenastala situaci vyžadující uplatnění zásady in dubio pro reo. 10. Závěrem svého vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Zároveň vyjádřila souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jím navrženého rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.]. III. Přípustnost dovolání 11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.). IV. Posouzení dovolání 12. Obviněný, jak již plyne z výše uvedeného (část II.), své dovolání založil na tvrzení o naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na posouzení toho, zda jím vznesené námitky obsahově odpovídají jím uplatněným důvodům dovolání. 13. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněným označených dovolacích důvodů dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, jestliže · rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů [první alternativa dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], · rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.]. IV./1. K námitkám obviněného 14. Přestože obviněný své dovolání opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., vznesl řadu námitek, které pod ně obsahově nelze vůbec podřadit. Usuzovat lze, že svým dovoláním brojí proti skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, tedy že se snaží primárně tvrdit naplnění první varianty dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak činí tak způsobem, který požadavkům plynoucím pro dovolatele ze zákonné úpravy nevyhovuje. Jedná se totiž o prostou polemiku s hodnotící