6 Tdo 714/2025 – Nejvyšší soud

6 Tdo 714/2025-1459 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. 11. 2025 o dovolání, které podala obviněná M. Č. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2025, č. j. 44 To 5/2025-1348, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 51 T 85/2022, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 (dále též „soud prvního stupně“) ze dne 22. 10. 2024, č. j. 51 T 85/2022-1277, byla obviněná M. Č. (dále „obviněná“, příp. „dovolatelka“) uznána vinnou přečinem lichvy podle § 218 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustila tím, že dne 2. 7. 2019 předložila poškozené V. Ch., narozené XY, k podpisu plnou moc pro právní jednání vůči Stavební spořitelně České spořitelny, a.s., přičemž na základě této plné moci poté: − dne 3. 7. 2019 ukončila smlouvu o stavebním spoření č. XY poškozené V. Ch. a finanční částku z něho plynoucí ve výši 360 565 Kč nechala zaslat na svůj bankovní účet č. XY, vedený u České spořitelny, a.s., − dne 3. 7. 2019 ukončila smlouvu o stavebním spoření č. XY poškozené V. Ch. a finanční částku z něho plynoucí ve výši 267 876 Kč nechala zaslat na svůj bankovní účet č. XY, vedený u České spořitelny, a.s. Takto konala, ačkoliv na straně poškozené se již zcela viditelně projevovala duševní porucha v podobě smíšené demence těžkého stupně, v důsledku čehož nebyla schopna dostatečně a adekvátně projevit svou vůli, rozhodovat se ve věcech podstatnějšího charakteru, zejména rozhodovat ohledně dispozice se svým majetkem a byla tak zvýšeně ovlivnitelná, čehož obžalovaná využila ke svému obohacení, které bylo ve zcela zjevném nepoměru k hodnotě předchozí podpory spočívající v pomoci se záležitostmi běžného života a chodem domácnosti, jež poškozené obžalovaná poskytovala; svým jednáním tak způsobila poškozené V. Ch. škodu ve výši 628 441 Kč. 2. Obviněna byla za tento přečin odsouzena podle § 218 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s § 62 odst. 1 a § 63 odst. 1 tr. zákoníku k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin. Dále jí byl podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výměře 100 celých denních sazeb, denní sazba činí 1 000 Kč, tj. celkem 100 000 Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená K. K. odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Naproti tomu byla obviněná podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěna obžaloby státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10 sp. zn. 2 ZT 125/2020, pro jednání v obžalobě označené pod bodem I., II. a III., v čemž bylo obžalobou spatřováno spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. 4. O odvolání obviněné a státního zástupce proti tomuto rozsudku rozhodl Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 26. 3. 2025, č. j. 44 To 5/2025-1348, jímž podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnou při nezměněném výroku o vině přečinem lichvy podle § 218 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil podle § 218 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s § 62 odst. 1 a § 63 odst. 1 tr. zákoníku k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 100 hodin. Dále jí podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložil peněžitý trest ve výměře 200 celých denních sazeb, přičemž denní sazba činí 1 500 Kč, tj. celkem 300 000 Kč. Odvolání obviněné zamítl podle § 256 tr. ř. 5. Pro úplnost se uvádí, že výše označená rozhodnutí jsou v pořadí druhými meritorními rozhodnutími, které soudy nižších stupňů ve věci dovolatelky vydaly. První rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 20. 12. 2023, č. j. 51 T 85/2022-1089, napadený odvoláními obviněné, státního zástupce a poškozené byl totiž zrušen v celém rozsahu usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2024, č. j. 44 To 87/2024-1132, jímž byla věc soudu prvního stupně vrácena k novému projednání a rozhodnutí. II. Dovolání a vyjádření k němu 6. Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podala obviněná prostřednictvím svého obhájce JUDr. Pavla Duriše dovolání, jež opřela o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. 7. Úvodem připomněla, že v napadeném rozsudku [bod 12. písm. a) odůvodnění] jí odvolací soud dal za pravdu. Zdůraznila tedy, že z žádného důkazu nevyplývá, že poškozená dne 2. 7. 2019 trpěla duševní poruchou smíšené demence těžkého stupně, středně těžkou multivaskulární demencí. Jedná se o odbornou otázku, kterou si soud nemohl posoudit sám. Je faktem, že o forenzně narušené kognici bylo možné u paní Ch. uvažovat od doby vyhotovení testu MMSE, což ale není červenec 2019, ale daleko později (14. 11. 2019). Z provedeného dokazování nevyplynulo, že by znalec MUDr. Žukov stvrdil, že toho dne byla poškozená rozumově slabá. Opakovaně sdělil, že u demence neexistuje prediktivní algoritmus progrese onemocnění a nebyly učiněny žádné testy. Nebylo vůbec stanoveno, kdy údajně došlo k rozvoji středně těžké demence. Navíc nebyla na demenci ani léčena. V této souvislosti dále soud opomněl vyhodnotit následnou lékařskou zprávu paní Mgr. Olejníkové ze dne 15. 8. 2019, která odporuje závěrům o její rozumové slabosti dne 2. 7. 2019. Ani znalec nesdělil s jistotou, že byla v okamžik podpisu plné moci neschopná chápat právní jednání. Není lékař a nic zvláštního na ní nepoznala. Přesto odvolací soud uvádí, že toho dne nemohla poškozená myšlenkově uvážit následky udělené plné moci. Pracovnice úřadu paní P., která ověřovala podpis poškozené, si také ničeho nevšimla. Z výslechu této svědkyně jasně vyplývá, že poškozená ji pozdravila, nebylo na ní vidět nic zvláštního a podepsala plnou moc a ověřovací knihu. 8. Rozhodné skutkové zjištění, že se u poškozené toho dne zcela viditelně projevovala duševní porucha v podobě smíšené demence těžkého stupně, čehož měla obviněná využít, je ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Dovolatelka poukázala na výpověď svědkyně K. a plnou moc ze dne 18. 11. 2019, v níž je zmocněncem JUDr. Janka Chorvátová. Svědci (např. MUDr. Kopáčová) popisovali, že poškozená ještě v listopadu roku 2023 normálně jednala a vyjadřovala svoji vůli. Navíc poškozená za účasti dalších osob podepsala v nemocnici revers, v němž je uvedeno, že opouští lůžkovou péči na naléhání rodiny a známých, že MUDr. Kopáčová doporučila lůžkovou péči. Nicméně při výslechu uvedla, že nebyl důvod podepisovat revers, protože poškozená byla somaticky stabilní. 9. Odvolací soud dále pochybil, když ve vztahu k naplnění subjektivní stránky nezohlednil její výpověď, podle níž jednala na základě výslovné žádosti poškozené. Opakovaně jí udělila plné moci, prvně pro veškerá jednání, pak ve vztahu ke konkrétním produktům. Plné moci ze dne 21. 2. 2019 a 2. 7. 2019 jí udělila poté, co jí řekla, že jí daruje všechny finanční prostředky, ať to zařídí. Místo toho odvolací soud v napadeném rozsudku zcela alibisticky uvedl, že tvrzení o daru bohužel nebylo možno ověřit. To jí však nelze klást k tíži. Tvrzení o existenci darovací vůle bylo uvedeno v dobré víře a neexistuje žádný důkaz o opaku. Odvolací soud uložil trest na základě převážně domněnek a nemožnosti ověřit vůli zesnulé osoby, čímž porušil zásadu presumpce neviny a pravidlo in dubio pro reo, a tedy porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv. 10. Navíc poukázala na to, že poškozená učinila ohledně celého svého majetku závěť v její prospěch, a dokonce jí dne 25. 7. 2018 udělila i generální plnou moc. Neměla jakýkoliv úmysl zneužít rozumové slabosti poškozené. Navíc, o tom, že ji ve své závěti označila jako závětního dědice veškerého jejího majetku, vůbec nevěděla. Tuto skutečnost se dozvěděla až v průběhu řízení u soudu a po její smrti. Postrádá tedy jakoukoli logiku odůvodnění odvolacího soudu, že měla obavu z dědického řízení. I závěť je jednoznačným důkazem o vztahu poškozené k ní. 11. Obviněná dále namítla, že skutkový stav zjištěný soudy nižších stupňů nenaplňuje všechny znaky trestného činu lichvy. V řízení nebyl nade vši pochybnost naplněn formální znak trestného činu lichvy spočívající v rozumové slabosti jiného. Tvrzení, že poškozená byla v době podpisu plné moci „rozumově slabá“, zůstalo neprokázané, a to zvláště s přihlédnutím k tomu, že poškozená nebyla zbavena způsobilosti k právním úkonům. Ani ze znaleckých posudků jednoznačně tento stav nevyplývá k okamžiku podpisu plné moci dne 2. 7. 2019. Tím soud nesprávně vyhodnotil skutkový stav jako naplňující zákonné znaky lichvy, ačkoliv zde chybí jak subjektivní, tak objektivní složka tohoto trestného činu. Namítla také, že nebyl prokázán úmysl spáchat trestný čin. Z její výpovědi i z dalších důkazů vyplývá, že jednala v přesvědčení, že naplňuje přání poškozené. Absence důkazu o této vůli není důkazem o nepravd