6 Tdo 74/2020 — Nejvyšší soud

6 Tdo 74/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. e) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:25. 3. 2020 Spisová značka:6 Tdo 74/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:6.TDO.74.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Obecné ohrožení úmyslné Porušení důležité povinnosti Propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty Řízení o odvolání Týrání zvířat Zákaz reformace in peius Dotčené předpisy:§ 272 odst. 1 tr. zákoníku § 302 odst. 1 písm. a) odst. 2 písm. b, odst. 3) tr. zákoníku § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku § 259 odst. 3, 4 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:24. 6. 2020 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 1869/20 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 74/2020-1524 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 3. 2020 o dovolání, které podal obviněný J. V., nar. XY v XY, trvale bytem XY, XY, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2019, č. j. 9 To 253/2019-1481, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 10 T 26/2018, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 11. 6. 2019, č. j. 10 T 26/2018-1420, byl obviněný J. V. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem týrání zvířat podle § 302 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku (ad I.) a zločinem obecného ohrožení dle § 272 odst. 1 tr. zákoníku (ad II.), kterých se dopustil tím, že: I. ač byl jako podnikatel - chovatel na svém hospodářství vedeném v ústřední evidenci zvířat s chovem skotu a koní pod reg. č. XY a reg. č. XY, XY, povinen zajistit s ohledem na druh hospodářského zvířete, stupeň jeho vývoje, adaptaci a domestikaci, životní podmínky odpovídající fyziologickým a etologickým potřebám koní, tak, aby jim nebylo působeno utrpení a byla zajištěna jejich pohoda v souladu se získanými zkušenostmi a vědeckými poznatky, po přesně nezjištěnou dobu, do doby než došlo na základě rozhodnutí MěÚ Votice, Odboru životního prostředí a památkové péče vydaných dne 20. 1. 2017 pod sp. zn. 2324/2017/ŽP-Po, dne 7. 2. 2017 pod sp. zn. 3155/2017/ŽP-Po a dne 17. 2. 2017 pod sp. zn. 4782/2017/ŽP-Po, k odebrání koní a k jejich umístění do náhradní péče, ve smyslu ustanovení § 4 odstavce 1 písmeno c), j) a k) zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, týral zvlášť trýznivě koně označené Státní veterinární správou pro Středočeský kraj čísly 0, 1, 2, 3, 4, 5, 6, 8, "5, 25, 29, a to tím, že je choval v nevhodných podmínkách, kde si koně vzájemně způsobovali utrpění, a nezajistil slabším jedincům (mladým a nemocným) dostatečný přístup ke krmivu, neposkytoval běžnou veterinární péči nemocným jedincům, neposkytoval běžnou ošetřovatelskou péči zejména ošetření kopyt, zubů, povrchních ran a základní péči o klisnu po porodu, neprováděl dostatečně protiparazitální opatření, čímž koně vystavoval nepřiměřenému působení stresových vlivů biologické povahy, protože nebyla-li nemocná nebo poraněná zvířata bezodkladně ošetřena, trpěla bolestí, z důvodu slabosti nemohla naplňovat své přirozené potřeby, co se týká napájení a krmení, kdy konkrétně všichni přeživší i nepřeživší výše uvedení koně trpěli podvýživou, vyhublostí, až extrémní vyhublostí, některá zvířata měla povrchová zranění, vady srsti, otoky, zanícené zuby, neošetřená kopyta, do té míry, že nemohla řádně chodit, byla začervená a napadena parazity, čímž způsobil u koní označených č. 1, 3 a 25 smrt, ke které došlo ve dvou případech i přes veškerou následnou veterinární péči v náhradním umístění, II. dne 16. 2. 2017 v 15:15 hod. úmyslně vjel osobním automobilem tovární značky Mitsubishi Pajero, reg. zn. XY, do prostoru ohraničeného páskou na pastvině v k. ú. XY, kde bylo v tu dobu při výkonu rozhodnutí Městského úřadu Votice č. j. 5110/2017/ŽP-Po shromážděno 26-27 koní a nejméně 20 lidí, konkrétně veterinární lékaři, městští policisté, dobrovolní hasiči a Městským úřadem Votice přizvaní dobrovolníci, kteří se podíleli na odchytu a odvozu koní, jejichž majitelem byl obžalovaný, a poté riskantně a bezohledně v rozbahněném kluzkém prostoru vozidlem jezdil a za použití klaksonu najížděl do nashromážděných koní určených k odchytu a umístění do náhradní péče, kdy do koní při své jízdě vozidlem fyzicky narazil, přičemž obžalovaný za neustálého troubení stádo dále vozidlem plašil a rozháněl do všech směrů mezi účastníky odchytu, a to i přes skutečnost, že jako dlouholetý a zkušený chovatel koní si musel být vědom toho, že svým nebezpečným jednáním vyvolá u koní, kteří byli vystresovaní již samotným odchytem, nevyzpytatelné a nekontrolovatelné chování, čímž bezprostředně vydal zúčastněné osoby provádějící odchyt v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví. 2. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle § 272 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání v oboru chov koní na dobu tří let. 3. O odvolání obviněného a státního zástupce proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 9. 2019, č. j. 9 To 253/2019-1481, jímž podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil, a to pouze ve výroku o trestu. Podle § 259 odst. 1, 3 tr. ř. soud znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině přečinem týrání zvířat podle § 302 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku a zločinem obecného ohrožení podle § 272 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil obviněného podle § 272 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci, a to koní přesněji popsaných ve výroku citovaného rozsudku. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání v oboru chovu koní na dobu tří let a podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu jednoho roku. Podle § 256 tr. ř. soud odvolání obviněného zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Mgr. Pavla Pohorského dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. e), g) a h) tr. ř., jelikož má za to, že obě napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, dále že bylo proti němu vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné a že mu byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští. 5. Obviněný k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve svém mimořádném opravném prostředku ke skutku pod bodem I. uvedl, že si je vědom skutečnosti, že dovolání neslouží k samostatnému přezkoumávání skutkových zjištění a ačkoli se závěry soudů o skutkových zjištěních v dané věci nesouhlasí, napadá výše uvedené rozsudky z toho důvodu, že v nich uvedený skutkový stav nenaplňuje zákonné znaky přečinu týrání zvířat podle § 302 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku, a to právě zejména u kvalifikovaných skutkových podstat. 6. Obviněný má za to, že jeho jednáním nebyla naplněna objektivní ani subjektivní stránka žalovaného přečinu, přičemž podotýká, že již ve svém odvolání namítal příliš extenzivní výklad pojmu týrání ze strany nalézacího i odvolacího soudu. Podle dovolatele bylo zcela opomenuto, že se v jeho případě nejednalo o úplné neplnění chovatelských povinností či úmyslné usmrcení zvířete, ale spíše o průvodní znaky jím realizovaného způsobu chovu koní maximálně volným způsobem. Obviněný je přesvědčen, že pouze poskytoval i starým, slabým, nemocným a hospodářsky nevyužitelným zvířatům, která by byla jinými chovateli utracena, volnou a s přírodou souladnou možnost dožití. Jedná se tak podle jeho mínění o „v podstatě přirozené scházení chovných zvířat“. 7. Dále obviněný uvádí, že koním rozhodně nezavinil ani z nedbalosti bezdůvodné a nepřiměřené působení stresových vlivů. Odkazuje na skutečnost, že pro všechna zvířata byl zajištěn dostatečný kapacitní přístřešek, krmivo, liz a volně příst