6 Tdo 743/2025 – Nejvyšší soud

6 Tdo 743/2025-271 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. 9. 2025 o dovolání, které podal obviněný L. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Ostrov, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 5. 2025, č. j. 4 To 138/2025-236, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 9 T 137/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně (dále též „soud prvního stupně“ nebo jen „okresní soud“) ze dne 12. 2. 2025, č. j. 9 T 137/2024-204, byl obviněný L. K. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečiny krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku a neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku, jichž se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že (stručně vyjádřeno) v blíže nezjištěné době od 5. 2. 2024 do 20. 2. 2024 si opakovaně bez souhlasu a vědomí I. P., narozené XY, zejména v místě jejího bydliště na adrese XY XY, XY XY, zajistil přístup k platební kartě č. XY vystavené peněžním ústavem Česká spořitelna, a.s., na její jméno, tuto vzal do své dispozice a jejím prostřednictvím pro svou vlastní potřebu realizoval ve dnech 7. 2., 8. 2., 16. 2., 17. 2., 19. 2. a 20. 2. 2024 celkem dvanáct specifikovaných výběrů finanční hotovosti v celkové výši 120 000 Kč, a dále v blíže nezjištěné době od října 2023 do 10. 3. 2024 v místě bydliště I. P., narozené XY, na adrese XY XY, XY XY, přesně nezjištěným způsobem překonal uzamčení vstupních dveří ložnice, kde bez jejího souhlasu a vědomí vzal z kufříku uloženého pod ošacením v zásuvce plynovou poloautomatickou pistoli značky Kimar Lady K v hodnotě 600 Kč a s touto z místa odešel, čímž způsobil I. P., narozené XY, trvale bytem XY XY, XY XY, škodu v celkové výši 126 600 Kč, a uvedeného jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 23. 1. 2019, č. j. 2 T 29/2018-170, jenž nabyl právní moci dnem vyhlášení, odsouzen pro přečin krádeže podle § 205 odst. 2 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře 8 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců, načež bylo usnesením téhož soudu ze dne 4. 6. 2020, č. j. 2 T 29/2018-207, jež nabylo právní moci dnem vyhlášení, rozhodnuto, že uložený trest odnětí svobody vykoná, pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou a trest vykonal dne 4. 1. 2022. 2. Obviněný byl za tyto přečiny a za sbíhající přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 19. 8. 2024, č. j. 9 T 87/2024-58, odsouzen podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti čtyř měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 19. 08. 2024, č. j. 9 T 87/2024-58, jakož i všechna další rozhodnutí, na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené I. P. na náhradě majetkové škody částku 126 000 Kč. 3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 5. 5. 2025, č. j. 4 To 138/2025-236, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl. II. 4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. spatřuje v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, uplatňuje tedy jeho první zákonnou alternativu. 5. Aniž by rozlišil, jaké námitky mají ten který dovolací důvod naplnit, v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný soudům vytýká, že nesprávně posoudily jeho jednání jako trestný čin, neboť při správném hodnocení důkazů a aplikaci zásady in dubio pro reo mělo být rozhodnuto v jeho prospěch. Podle jeho hodnocení existují pochybnosti o skutkovém ději, neboť skutek nebyl zjištěn úplně. Soudy nikterak neobjasnily, jakým způsobem získal přístup k platební kartě poškozené a k jejímu PIN kódu. Tvrzení poškozené týkající se zjištění PIN kódu při společných nákupech považuje za nevěrohodné, když navíc nebylo ověřeno dalším dokazováním. Nebylo tedy zjištěno, při jakých konkrétních platbách a kde měl PIN ke kartě získat. Vysvětlení poškozené hodnotí jako nevěrohodné a samotou výpověď jako vnitřně rozpornou. Jakýkoliv bližší vztah poškozená popírá, ačkoliv spolu měli poměr. Dovolatel je přesvědčen, že výpověď poškozené nebylo možné hodnotit jako neměnnou, přesvědčivou a kompaktní, jak ji hodnotily soudy. Nebylo zvažováno, zda v posuzované věci nešlo o občanskoprávní spor (zápůjčku), nikoliv o trestný čin krádeže. Navazuje na své tvrzení, že finanční prostředky vybíral z účtu poškozené s jejím vědomím a souhlasem, a to v rámci jejich vztahu. Mezi jeho osobou a poškozenou mohlo jít o půjčování peněz na základě dohody, neboť sama poškozená uvedla, že mu půjčila postupně částku přesahující 100 000 Kč. Jestliže si vybral z účtu poškozené celkem 126 000 Kč, bylo namístě zkoumat, zda vybrané peníze nepředstavovaly právě ony půjčené finanční prostředky. Vůbec nebylo zjišťováno, zda peníze nečerpal se souhlasem poškozené jako zápůjčku, kterou hodlal vrátit. Tímto mohlo dojít k nesprávnému právnímu posouzení skutku – jednání, které má povahu občanskoprávní zápůjčky, bylo posouzeno jako trestný čin. 6. Dále dovolatel odkazuje na porušení zásady in dubio pro reo. V řízení podle něj zůstaly neobjasněné pochybnosti, a to, jak se dostal k platební kartě poškozené, jak získal její PIN, v jakém rozsahu a za jakých podmínek u poškozené pracoval a zda za to dostával odměnu a zda výběry peněz byly skutečně provedeny bez souhlasu poškozené nebo naopak s jejím vědomím v rámci půjčky. Podle základní zásady trestního řízení musí být v případě přetrvávajících rozumných pochybností rozhodnuto ve prospěch obviněného. Krajský soud v napadeném usnesení však namísto toho dovodil, že výpověď poškozené je věrohodná a za nevěrohodnou označil jeho obhajobu. Podle dovolatele soud aplikoval trestní právo na situaci, v níž pro to nebyly dostatečné podklady v důkazech, čímž byl naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 7. V dalším textu mimořádného opravného prostředku obviněný poukazuje na rozpor mezi zvukovým záznamem a písemným vyhotovením usnesení odvolacího soudu, v čemž spatřuje porušení práva na spravedlivý proces. Písemné odůvodnění usnesení krajského soudu neodpovídá plně průběhu odvolacího jednání zachycenému na audiozáznamu. Existuje zde rozpor v tom, co odvolací soud při vyhlašování svého rozhodnutí ústně uvedl, a jak následně formuloval odůvodnění v písemné formě rozhodnutí. Neměl tedy možnost reagovat na určité argumenty nebo doplnit svá vyjádření, pokud tyto argumenty zazněly až v písemném odůvodnění a nebyly prohlášeny při veřejném zasedání. 8. Závěrem podaného dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud postupem podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Děčíně (jehož výroky podkládá dovolatel za na napadené usnesení obsahově navazující) a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc Krajskému soudu v Ústí nad Labem k novému projednání a rozhodnutí. 9. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že jím uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v posuzovaném případě přicházel v úvahu pouze v alternativě vymezené zákonnou dikcí bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku a v řízení tomuto rozhodnutí předcházejícím, byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). Tato alternativa dovolacího důvodu je vázána na některý z dalších dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. a jen ve spojení s ním se může uplatnit. Jestliže obviněný výslovně uvedl i to, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, tato alternativa dovolacího důvodu v dané věci vůbec nepřichází v úvahu, neboť se týká pouze případů, ve kterých bylo odvolání zamítnuto z procesních důvodů, tedy podle § 253 odst. 1 tr. ř. proto, že bylo podáno opožděně osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět, respektive případů, v