6 Tdo 792/2025 — Nejvyšší soud

6 Tdo 792/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:25. 9. 2025 Spisová značka:6 Tdo 792/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:6.TDO.792.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zanedbání povinné výživy Subsidiarita trestní represe Trestný čin Řízení o dovolání Dotčené předpisy:§ 196 odst. 1 tr. zákoníku § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:13. 11. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 792/2025-398 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 9. 2025 o dovolání, které podal obviněný P. V. proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 5. 2025, č. j. 7 To 71/2025-368, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 24 T 73/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih (dále též „soud prvního stupně“) ze dne 29. 1. 2025, č. j. 24 T 73/2024-337, byl obviněný P. V. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil způsobem popsaným ve výroku rozsudku. Obviněný byl za tento přečin odsouzen podle § 196 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání devíti měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti čtyř měsíců. 2. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Plzni (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 13. 5. 2025, č. j. 7 To 71/2025-368, jímž jej podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. v celém rozsahu zrušil. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle jeho zjištění dopustil tím, že v době od 1. 10. 2021 do 23. 5. 2024 v XY, XY, okres XY, XY, okres Plzeň-XY, ani jinde záměrně řádně a pravidelně, s výjimkou celkem 21 dílčích plateb v celkové výši 12 000 Kč, poskytovanými v platbách od 27. 10. 2022 do 22. 5. 2024, kterými hradil zčásti svou vyživovací povinnost, neplatil výživné na svoji AAAAA (pseudonym), ač mu v tom nic nebránilo, a činil tak přesto, že mu vyživovací povinnost vyplývala z § 910 odst. 1 a § 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a následně byla rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře sp. zn. P 200/2013 ze dne 21. 12. 2021 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze sp. zn. 100 Co 38/2022 ze dne 11. 7. 2022 stanovena na částku 9 500 Kč měsíčně, přičemž rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 2. 2025, č. j. 14 Co 5/2025-399, byla částka výživného, které má obžalovaný nezletilé platit, stanovena počínaje 1. 11. 2022 na částku 5 000 Kč měsíčně, kdy v důsledku tohoto jednání obžalovaného vznikl jeho dceři AAAAA jako nezaopatřenému dítěti nárok na náhradní výživné podle zákona č. 588/2020 Sb., které muselo být Úřadem práce ČR, Krajskou pobočkou v Plzni, jako sociální dávka částkou 3 000 Kč měsíčně vypláceno matce nezletilé, J. H., narozené XY, v období od 13. 3. 2023 do 14. 5. 2024. 3. Obviněný byl podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti citovanému rozsudku krajského soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Připomenul, že v řízení před soudy nižších stupňů poukazoval na to, že i přes rozhodnutí opatrovnického soudu není schopen na výživném hradit více než 500 Kč měsíčně, kterou nezletilé pravidelně posílá. Dožadoval se posouzení své věci s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe. S vypořádáním takto vznesené námitky odvolacím soudem v bodě 6. odůvodnění jeho rozhodnutí nesouhlasí. Poukazuje na úpravu obsaženou v zákoně č. 270/2025 Sb., která nabude účinnosti 1. 1. 2026 a na důvodovou zprávu vztahující se k postihu neplnění vyživovací povinnosti a na tomto základě navrhuje, aby dovolací soud rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 5. 2025, č. j. 7 To 71/2025-368, zrušil a podle § 265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl tak, že jej zprostí obžaloby, neboť skutek označený v žalobním návrhu není trestným činem. 5. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve svém vyjádření úvodem zmínila, že výhrady vznesené obviněným v jeho mimořádném opravném prostředku jsou doslovným opakováním námitek prolínajících se celým trestním řízení, s nimiž se oba soudy bezezbytku vypořádaly. Připomenula závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, které se vztahují k takovým procesním situacím. Poukázala na reakci odvolacího soudu na argumentaci dovolatele zásadou subsidiarity trestní represe a dodala, že k výjimečnému použití § 12 odst. 2 tr. zákoníku nelze ve věci posuzované přistoupit, zejména s ohledem na dobu, po kterou se obviněný protiprávního jednání dopouštěl. Zákon, jehož aplikace se obviněný domáhá, neplatí. Použitá právní kvalifikace je správná. 6. Protože meritorní rozhodnutí není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání, navrhla státní zástupkyně závěrem svého vyjádření, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Zároveň vyjádřila souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jí navrženého rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.]. III. Přípustnost dovolání 7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.). IV. Důvodnost dovolání 8. Obviněný, jak již plyne z výše uvedeného (část II.), své dovolání založil na tvrzení o naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., přičemž lze konstatovat, že jím vznesená námitka je podřaditelná pod jeho první alternativu, podle níž rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Podstatou jeho požadavku je, aby dovolací soud – s přihlédnutím k právní úpravě, která nabude účinnosti ke dni 1. 1. 2026 – učinil při zohlednění zásady subsidiarity trestní represe právní závěr, že skutek, pro který na něj byla podána obžaloba, potažmo skutek, pro který byl pravomocně uznán vinným odvolacím soudem, není trestným činem. 9. Pokud obviněný ve svém dovolání současně namítl, že podle svého přesvědčení nebyl schopen na výživné platit větší částku, než kterou oprávněné zasílal, jde o námitku skutkového charakteru, k niž není třeba se blíže vyjadřovat. Obviněný totiž dovolací důvod, který je určen k nápravě vadných skutkových zjištění [§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], ve svém dovolání neuplatil a zejména ani dovolací argumentací nikterak vadu, která by o jeho naplnění měla svědčit, neosvědčil. Omezil se totiž na konstatování, že takto argumentoval v rámci celého trestního řízení, aniž by podstatu své argumentace ve svém dovolání vyložil. Na tomto místě dovolací soud připomíná, že dovolatel nemůže odkazovat na své předchozí podání či vyjádření, neboť příslušnou argumentaci, která má svědčit o důvodnosti uplatněného dovolacího důvodu je povinen uvést v rámci svého mimořádného opravného prostředku. 10. Z tohoto konstatování plyne, že úkolem dovolacího soudu je toliko zaujmout stanovisko k tomu, zda lze akceptovat požadavek obviněného na promítnutí důsledků právní úpravy, jejíž účinnost nastává ke dni 1. 1. 2026, na posouzení jednání, jehož se obviněný při nezpochybněných skutkových zjištěních soudů nižších stupňů dopustil v období od 1. 10. 2021 do 23. 5. 2024. 11. Obviněný poukazem na zákon č. 270/2025 Sb. a důvodovou zprávu k němu usuzuje, že z hlediska subsidiarity trestní represe a z ní vyplývajícího principu použití trestního práva jako ultima ratio by jeho jednání nemělo být posuzováno jako trestný čin. Argumentuje tím, že „aktuálně je z hlediska společenských hodnot nahlíženo na neplacení výživného jako na jednání nevykazující tako