6 Tdo 840/2016 — Nejvyšší soud

6 Tdo 840/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:22. 6. 2016 Spisová značka:6 Tdo 840/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:6.TDO.840.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání Dotčené předpisy:§ 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:20. 9. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 840/2016-31 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. června 2016 o dovolání, které podal obviněný Ing. T. S . , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2016, č. j. 61 To 508/2015-177, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 2 T 28/2015 t a k t o : I. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. s e z r u š u j í rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2016, č. j. 61 To 508/2015-177, jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 9. 11. 2015, č. j. 2 T 28/2015-156, jakož i všechna rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. II. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. s e Obvodnímu soudu pro Prahu 6 p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 9. 11. 2015, č. j. 2 T 28/2015-156, byl Ing. T. S. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným dvěma přečiny maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jichž se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že 1) dne 27. 1. 2015 v době od 12:58 hod. do 15:37 hod. řídil motorové vozidlo zn. BMW 320 D GT, s nepříslušnou r.z. …, barva bílá, VIN: …, a to v obcích V. V., Z., Č. L., B., S., R. n. L., J., D., R7 S. – P. a P., přesto, že mu byl rozhodnutím Magistrátu města Děčín, č. j. OSC/61876/2014 ze dne 7. 7. 2014, které nabylo právní moci dne 6. 8. 2014, uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu od 7. 8. 2014 do 6. 4. 2015, kdy toto rozhodnutí převzal dne 20. 8. 2014 na Dopravním inspektorátu v Mladé Boleslavi, 2) dne 3. 2. 2015 v 11:08 hod. od ulice N. V., P. až k autobusové zastávce městské hromadné dopravy Nemocnice Motol, kdy byl následně zadržen, řídil osobní motorové vozidlo zn. BMW 320 D GT, barva bílá, VIN: …, přesto, že mu byl rozhodnutím Magistrátu města Děčín, č. j. OSC/61876/2014 ze dne 7. 7. 2014, které nabylo právní moci dne 6. 8. 2014, uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu od 7. 8. 2014 do 6. 4. 2015, kdy toto rozhodnutí převzal dne 20. 8. 2014 na Dopravním inspektorátu v Mladé Boleslavi, 2. Obviněný byl odsouzen podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 24 měsíců. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen současně trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 24 měsíců. 3. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 1. 2016, č. j. 61 To 508/2015-177, jímž napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil toliko ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu při nezměněném výroku o vině rozhodl tak, že mu uložil podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 měsíců, jehož výkon mu podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 1 roku. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu současně uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu jednoho roku. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti citovanému rozsudku Městského soudu v Praze, jakož i jemu předcházejícího rozsudku obvodního soudu, podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. Dušana Diviše dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 5. Obviněný namítá, že rozhodnutí Magistrátu města Děčín, č. j. OSC/61876/2014 ze dne 7. 7. 2014, kterým mu byl (mimo jiné) uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, není pravomocné. Zdůrazňuje, že v průběhu řízení navrhoval důkazy, kterými by tuto skutečnost prokázal. Následné právní závěry soudů, na nichž postavily posouzení, resp. vyřešení předběžné otázky, považuje za zcela vadné a rozporné se stávající judikaturou (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2006, sp. zn. 7 Tdo 202/2006, ze dne 12. 2. 2003, sp. zn. 6 Tdo 120/2003). Z citovaných rozhodnutí podle dovolatele plyne závěr, že soudy se měly zabývat vyřešením předběžné otázky, zda rozhodnutí Magistrátu města Děčín ze dne 7. 7. 2014, č. j. OSC/61876/2014/Bedn je či není pravomocné a závazné. Opakuje, že toto rozhodnutí mu nebylo doručeno a není tudíž pravomocné. Soud prvního stupně sice vyslovil, že si jako předběžnou otázku posoudil platnost zákazu řízení, z odůvodnění jeho rozhodnutí však již nelze zjistit, jak při tom postupoval. Závěr soudu, který pokládá rozhodnutí správního orgánu prvního stupně za správné a pravomocné, považuje dovolatel za vadný. Odvolacímu soudu vytýká, že se řešením předběžné otázky nezabýval vůbec. 6. Obviněný soudům vytýká, že kromě kopie rozhodnutí Magistrátu města Děčín nebyly k vyřešení předběžné otázky ohledně právní moci tohoto rozhodnutí provedeny žádné důkazy. Za vadu pokládá to, že nebyl proveden důkaz správním spisem, konkrétně doklady spojenými s doručováním předmětného rozhodnutí, ač to opakovaně navrhoval, ani listinami vztahujícími se k probíhajícím správním řízením, které k důkazu předložil. Nesouhlasí s tím, že soudy nevyhověly jeho návrhu, aby vyčkaly s rozhodnutím na výsledek řízení o žalobě proti rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje, Odboru dopravy a silničního hospodářství ze dne 16. 2. 2015, č. j. 4186/DS/2014, JID:26002/2015/KUUK/Hyk. Zmiňuje, že označené rozhodnutí bylo zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 4. 2016, č. j. 75A 8/2015-36, přičemž věc byla správnímu orgánu vrácena k dalšímu řízení, a zdůrazňuje, že krajský soud ve svém rozsudku konstatoval, že rozhodnutí je nezákonné a není dosud pravomocné, protože obviněnému nebylo doručeno v souladu se zákonem. 7. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Městského soudu v Praze, jakož i jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 a posledně jmenovanému soudu věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí. Obviněný současně učinil návrh na odklad nebo přerušení výkonu rozhodnutí podle § 265h odst. 3 tr. ř., protože má za to, že vykonává trest, k jehož dalšímu výkonu není vzhledem ke vznesené argumentaci důvod. 8. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Ten uvedl, že námitky obviněným vznesené by mohly naplňovat důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť dovolatel jimi zpochybňuje naplnění objektivní stránky popsané ve znacích skutkové podstaty předmětného přečinu – řízení automobilu přes existenci zákazu řízení motorových vozidel. K tomu odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2014 sp. zn. 6 Tdo 413/2014, nebo ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 7 Tdo 798/2015. 9. Státní zástupce se neztotožňuje se způsobem, jímž se odvolací soud vypořádal s obviněným vznesenými námitkami, zejména pak se závěrem soudu, že rozhodující je to, že obviněný předmětné správní rozhodnutí převzal dne 20. 8. 2015 od policejního orgánu, a že o pravomocném zákazu řízení tedy nejméně od tohoto okamžiku věděl. Argumentaci odvolacího soudu, že je rozhodující „provedení důkazu předmětným rozhodnutím“ (tedy v podstatě údajem o právní moci vyznačeným na samotném správním rozhodnutí) a že dokazování není nutno doplnit o „celý spis správního orgánu, či spisy týkající se řízení o tom, zda správní rozhodnutí skutečně nabylo právní moci či nikoliv“, nepovažuje za plně souladnou s požadavkem plynoucím z rozhodnutí č. 70/2013 Sb. rozh. tr., tedy prověřit na základě samotného správního spisu, zda správní orgán respektoval pravidla pro doručování a zda tedy jeho rozhodnutí nabylo právní moci (obdobně i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 4 Tdo 1530/2014, a ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 7 Tdo 644/2015). Nutnost takového prověření je podle jeho názoru umocňována, jestliže ve správním řízení došlo mezitím ke zrušení předmět