6 Tdo 840/2016 – Nejvyšší soud

6 Tdo 840/2016-31 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. června 2016 o dovolání, které podal obviněný Ing. T. S . , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2016, č. j. 61 To 508/2015-177, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 2 T 28/2015 t a k t o : I. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. s e z r u š u j í rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2016, č. j. 61 To 508/2015-177, jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 9. 11. 2015, č. j. 2 T 28/2015-156, jakož i všechna rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. II. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. s e Obvodnímu soudu pro Prahu 6 p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 9. 11. 2015, č. j. 2 T 28/2015-156, byl Ing. T. S. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným dvěma přečiny maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jichž se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že 1) dne 27. 1. 2015 v době od 12:58 hod. do 15:37 hod. řídil motorové vozidlo zn. BMW 320 D GT, s nepříslušnou r.z. …, barva bílá, VIN: …, a to v obcích V. V., Z., Č. L., B., S., R. n. L., J., D., R7 S. – P. a P., přesto, že mu byl rozhodnutím Magistrátu města Děčín, č. j. OSC/61876/2014 ze dne 7. 7. 2014, které nabylo právní moci dne 6. 8. 2014, uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu od 7. 8. 2014 do 6. 4. 2015, kdy toto rozhodnutí převzal dne 20. 8. 2014 na Dopravním inspektorátu v Mladé Boleslavi, 2) dne 3. 2. 2015 v 11:08 hod. od ulice N. V., P. až k autobusové zastávce městské hromadné dopravy Nemocnice Motol, kdy byl následně zadržen, řídil osobní motorové vozidlo zn. BMW 320 D GT, barva bílá, VIN: …, přesto, že mu byl rozhodnutím Magistrátu města Děčín, č. j. OSC/61876/2014 ze dne 7. 7. 2014, které nabylo právní moci dne 6. 8. 2014, uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu od 7. 8. 2014 do 6. 4. 2015, kdy toto rozhodnutí převzal dne 20. 8. 2014 na Dopravním inspektorátu v Mladé Boleslavi, 2. Obviněný byl odsouzen podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 24 měsíců. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen současně trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 24 měsíců. 3. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 1. 2016, č. j. 61 To 508/2015-177, jímž napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil toliko ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu při nezměněném výroku o vině rozhodl tak, že mu uložil podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 měsíců, jehož výkon mu podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 1 roku. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu současně uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu jednoho roku. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti citovanému rozsudku Městského soudu v Praze, jakož i jemu předcházejícího rozsudku obvodního soudu, podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. Dušana Diviše dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 5. Obviněný namítá, že rozhodnutí Magistrátu města Děčín, č. j. OSC/61876/2014 ze dne 7. 7. 2014, kterým mu byl (mimo jiné) uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, není pravomocné. Zdůrazňuje, že v průběhu řízení navrhoval důkazy, kterými by tuto skutečnost prokázal. Následné právní závěry soudů, na nichž postavily posouzení, resp. vyřešení předběžné otázky, považuje za zcela vadné a rozporné se stávající judikaturou (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2006, sp. zn. 7 Tdo 202/2006, ze dne 12. 2. 2003, sp. zn. 6 Tdo 120/2003). Z citovaných rozhodnutí podle dovolatele plyne závěr, že soudy se měly zabývat vyřešením předběžné otázky, zda rozhodnutí Magistrátu města Děčín ze dne 7. 7. 2014, č. j. OSC/61876/2014/Bedn je či není pravomocné a závazné. Opakuje, že toto rozhodnutí mu nebylo doručeno a není tudíž pravomocné. Soud prvního stupně sice vyslovil, že si jako předběžnou otázku posoudil platnost zákazu řízení, z odůvodnění jeho rozhodnutí však již nelze zjistit, jak při tom postupoval. Závěr soudu, který pokládá rozhodnutí správního orgánu prvního stupně za správné a pravomocné, považuje dovolatel za vadný. Odvolacímu soudu vytýká, že se řešením předběžné otázky nezabýval vůbec. 6. Obviněný soudům vytýká, že kromě kopie rozhodnutí Magistrátu města Děčín nebyly k vyřešení předběžné otázky ohledně právní moci tohoto rozhodnutí provedeny žádné důkazy. Za vadu pokládá to, že nebyl proveden důkaz správním spisem, konkrétně doklady spojenými s doručováním předmětného rozhodnutí, ač to opakovaně navrhoval, ani listinami vztahujícími se k probíhajícím správním řízením, které k důkazu předložil. Nesouhlasí s tím, že soudy nevyhověly jeho návrhu, aby vyčkaly s rozhodnutím na výsledek řízení o žalobě proti rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje, Odboru dopravy a silničního hospodářství ze dne 16. 2. 2015, č. j. 4186/DS/2014, JID:26002/2015/KUUK/Hyk. Zmiňuje, že označené rozhodnutí bylo zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 4. 2016, č. j. 75A 8/2015-36, přičemž věc byla správnímu orgánu vrácena k dalšímu řízení, a zdůrazňuje, že krajský soud ve svém rozsudku konstatoval, že rozhodnutí je nezákonné a není dosud pravomocné, protože obviněnému nebylo doručeno v souladu se zákonem. 7. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Městského soudu v Praze, jakož i jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 a posledně jmenovanému soudu věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí. Obviněný současně učinil návrh na odklad nebo přerušení výkonu rozhodnutí podle § 265h odst. 3 tr. ř., protože má za to, že vykonává trest, k jehož dalšímu výkonu není vzhledem ke vznesené argumentaci důvod. 8. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Ten uvedl, že námitky obviněným vznesené by mohly naplňovat důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť dovolatel jimi zpochybňuje naplnění objektivní stránky popsané ve znacích skutkové podstaty předmětného přečinu – řízení automobilu přes existenci zákazu řízení motorových vozidel. K tomu odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2014 sp. zn. 6 Tdo 413/2014, nebo ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 7 Tdo 798/2015. 9. Státní zástupce se neztotožňuje se způsobem, jímž se odvolací soud vypořádal s obviněným vznesenými námitkami, zejména pak se závěrem soudu, že rozhodující je to, že obviněný předmětné správní rozhodnutí převzal dne 20. 8. 2015 od policejního orgánu, a že o pravomocném zákazu řízení tedy nejméně od tohoto okamžiku věděl. Argumentaci odvolacího soudu, že je rozhodující „provedení důkazu předmětným rozhodnutím“ (tedy v podstatě údajem o právní moci vyznačeným na samotném správním rozhodnutí) a že dokazování není nutno doplnit o „celý spis správního orgánu, či spisy týkající se řízení o tom, zda správní rozhodnutí skutečně nabylo právní moci či nikoliv“, nepovažuje za plně souladnou s požadavkem plynoucím z rozhodnutí č. 70/2013 Sb. rozh. tr., tedy prověřit na základě samotného správního spisu, zda správní orgán respektoval pravidla pro doručování a zda tedy jeho rozhodnutí nabylo právní moci (obdobně i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 4 Tdo 1530/2014, a ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 7 Tdo 644/2015). Nutnost takového prověření je podle jeho názoru umocňována, jestliže ve správním řízení došlo mezitím ke zrušení předmětného správního rozhodnutí. 10. Jestliže odvolací soud připouští alternativu, že předmětné správní rozhodnutí nemuselo být pravomocné, připouští tím podle státního zástupce takový skutkový stav, jehož právní posouzení neodpovídá přečinům, za něž byl dovolatel odsouzen. 11. Protože právní posouzení skutků není správné, státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil podle § 265k odst. 1 tr. ř. rozsudek odvolacího soudu, podle § 265k odst. 2 tr. ř. i veškerá rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal nalézacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Z hlediska ustanovení § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyjádřil souhlas