6 Tdo 914/2025 — Nejvyšší soud

6 Tdo 914/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:15. 10. 2025 Spisová značka:6 Tdo 914/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:6.TDO.914.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Znásilnění Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání Hodnocení důkazů Dotčené předpisy:§ 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:18. 11. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 19.12.2025IV.ÚS 3744/25 Michal Bartoň Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 914/2025-362 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 10. 2025 o dovolání, které podal obviněný M. M., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kynšperk nad Ohří, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 10. 6. 2025, č. j. 55 To 90/2025-290, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 3 T 97/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Liberci (dále též „soud prvního stupně“ nebo jen „soud“) ze dne 10. 2. 2025, č. j. 3 T 97/2024-248, byl obviněný M. M. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2024, a pokračujícím přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterých se podle zjištění soudu dopustil tím, že ačkoli mu byl rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 19. 4. 2022, č. j. 6 T 81/2021-106, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 20. 7. 2022, č. j. 31 To 236/2022-119, uložen mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 24 měsíců, tak 1. v Liberci v ulici XY, XY, XY, XY, XY, XY, X, XY a jinde dne 20. 1. 2023 v blíže nezjištěné době od 18:30 hod. do 20:30 hod. řídil motorové vozidlo tovární značky Volkswagen KOMBI, reg. zn. XY, přičemž nejprve v ulici XY pod legendou, že ho posílá její manžel, vlákal poškozenou A. H. D., nar. XY, do svého vozidla s příslibem, že ji odveze domů, ovšem místo toho jel do ulice XY, kde vozidlo zaparkoval poblíž domu č. p. XY, a poté, co poškozenou držel za vlasy a krk a nejméně dvakrát ji udeřil rukou do obličeje, tak ji přiměl, aby se ve vozidle na zadních sedadlech svlékla a začala se sama rukou uspokojovat a přitom ji rovněž zasouval své prsty do vagíny a jazykem na ní vykonal orální pohlavní styk, načež s poškozenou odjel na parkoviště k prodejně K. v ulici XY, kde vozidlo na dobu několika minut opustil, přičemž poškozená nemohla sama otevřít dveře od vozidla a z vozidla odejít, a poté, co se obviněný vrátil zpět, tak pokračovali v jízdě až na parkoviště společnosti XY Liberec s.r.o., v ulici XY XY, kde poškozenou znovu vyzval, aby se začala sama rukou uspokojovat, znovu jí zasouval své prsty do vagíny a jazykem na ní vykonal orální pohlavní styk, přičemž poškozená všem jeho výzvám vyhověla z obavy, aby ji znovu nenapadl, načež ve 20:22 hod. umožnil poškozené opustit vozidlo a s vozidlem odjel neznámo kam, 2. dne 21. 1. 2023 po dvacáté hodině řídil v Liberci z ulice XY na parkoviště u prodejny D. v ulici XY, motorové vozidlo Volkswagen Transporter s registrační značkou XY (převzato z trestního příkazu Okresního soudu v Liberci ze dne 17. 2. 2023, č. j. 8 T 28/2023-48). 2. Obviněný byl za tyto trestné činy odsouzen podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku, účinného do 31. 12. 2024, za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku a § 45 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému společnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti řízení všech motorových vozidel na dobu dvou let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný zavázán nahradit poškozené VZP ČR majetkovou škodu ve výši 9 554 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,5 % ročně z částky 9 554 Kč od 5. 11. 2024 do zaplacení. 3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 10. 6. 2025, č. j. 55 To 90/2025-290, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. o vině obviněného, trestu mu uloženému a jeho povinnosti k náhradě škody poškozené znovu rozhodl, a to v podstatě zcela shodně jako soud prvního stupně (důvodem nového rozhodnutí bylo opravení data vydání trestního příkazu, který je ve výroku o vině citován). II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti citovanému rozsudku krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Martina Kohlera dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Podle obviněného učinily soudy nesprávná skutková zjištění týkající se závěru o nedobrovolnosti jednání poškozené, která jsou podle něj ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, a skutek, jímž jej uznaly vinným (v části týkající se zločinu znásilnění), nesprávně právně posoudily. 5. Obviněný soudům vytýká, že skutkový závěr o jeho vině vystavěly na výpovědi jmenované poškozené. Zdůrazňuje, že nepopřel, že poškozenou udeřil do tváře a že na její naléhání jí prsty i orálně uspokojil. Odmítá však, že by toto jednání bylo učiněno proti vůli poškozené. To ona jednání iniciovala, neboť chtěla pohlavní styk, což však on odmítl. Tímto způsobem chtěla „splatit“ svůj dluh vůči němu, neboť si od něj vypůjčila částku 50 000 Kč. Svědkové V. D., manžel poškozené, ani svědkyně P. V. nemohou nijak potvrdit, že došlo k znásilnění, neboť všichni vypovídají o skutečnostech, které jim sdělila sama poškozená. Dovolatel poukazuje na kamerové záznamy a výpověď policisty P., který prováděl vyšetřovací pokus, který podle dovolatele prokázal, že automobil nebyl zamčený, že jej tedy mohla poškozená kdykoliv opustit. Závěr soudu prvního stupně, že poškozená tzv. „zamrzla“, a proto jednala zcela nelogicky, nemůže podle dovolatele obstát. Z kamerového záznamu, který byl proveden jako důkaz v rámci hlavního líčení, jasně plyne, že poškozená opustila vozidlo, aby vykonala osobní potřebu, zcela svévolně z vozu vystoupila, do vozidla opět sama nastoupila a volně se ve vozidle pohybovala. Podle kamerového záznamu poškozená vystupovala zcela klidně, čímž je prokázána svoboda poškozené, kterou nijak neomezil. Poškozené nic nebránilo v tom, aby si případně přivolala pomoc, neboť po celou dobu pobytu v automobilu měla v ruce mobilní telefon. Ve vozidle byla po dobu několika minut zcela sama, jak vyplývá z kamerových záznamů pořízených u K. Vozidlo se nesnažila opustit. 6. Jestliže soudy za této důkazní situace rozhodly o jeho vině, pak rozhodly vadně, neboť nebylo prokázáno mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost, že by se skutků dopustil. Dokazování je rovněž neúplné. Lze zaznamenat kategorii tzv. opomenutých důkazů, neboť soudy se vůbec nezabývaly jím tvrzenou skutečností, že mu poškozená dlužila finanční prostředky ve výši 50 000 Kč, které mu měla inkriminovaný den vrátit. Proto na něj čekala před jeho domem, aby mu sdělila, že finanční obnos nemá a že peníze vrátí formou „protislužby“, v podobě pohlavního styku, což sám odmítl. Pokud se touto okolností soud nezabýval, jde o zásadní pochybení. 7. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je podle dovolatele naplněn tím, že soudy nesprávně posoudily jeho jednání jako zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku účinného do 31. 12. 2024, v situaci, kdy nebylo prokázáno nade vši pochybnost, že poškozenou násilím donutil k pohlavnímu styku. Podle dovolatele je celé obvinění a následné odsouzení postaveno na výpovědi poškozené, která je však podle jeho hodnocení nevěrohodná a její výpověď je osamocená. Soud měl za dané důkazní situace postupovat podle zásady in dubio pro reo. 8. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil podle § 265k odst. 1 tr. ř. rozsudek odvolacího soudu a podle § 265k odst. 2 tr. ř. i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a odvolacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, pokud nebude moci sám hned rozhodnout ve smyslu § 265m tr. ř. Obviněný vyslovil souhlas s rozhodnutím dovolacího soudu v neveřejném zasedání („souhlasí s tím, aby dovolací soud rozhodl bez nařízení j