6 Tdo 943/2025 – Nejvyšší soud

6 Tdo 943/2025-1259 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 11. 2025 o dovolání, které podal obviněný René Knap proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 4. 2025, sp. zn. 7 To 232/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 1 T 138/2019, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 7. 8. 2024, č. j. 1 T 138/2019-1086 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný René Knap uznán vinným pokračujícím přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že 1) v přesně nezjištěné době dne 4. 9. 2015, v Praze XY, ul. XY XY, v areálu prodejny Alza, uzavřel jako zástupce společnosti PKW GROUP s.r.o., IČ: 24849588, se sídlem Praha 8, Pobřežní 370/4, s poškozenou A. D. smlouvu na dodání ojetého motorového vozidla zn. Audi A4 2.0 TFSI Sline Sportpaket plus v prodejní ceně 225 000 Kč s ujednáním platby předem, kdy poškozená ihned po podpisu smlouvy uhradila zálohu ve výši 27 000 Kč v hotovosti k jeho rukám, a dále dne 11. 9. 2015 doplatek kupní ceny ve výši 198 000 Kč bankovním převodem na účet společnosti PKW GROUP s.r.o. č. XY vedený u Raiffeisenbank a.s., téhož dne na základě disponentských oprávnění finanční prostředky v částce 90 000 Kč převedl na účet č. XY vedený u Raiffeisenbank a.s. a částku 107 000 Kč na účet č. XY vedený u FIO Banka a.s., tedy na bankovní účty společnosti GEOLYS GROUP s.r.o., IČ: 03258963, se sídlem Praha 2, Varšavská 715/36, u které působil jako jednatel a současně jediný disponent uvedených účtů, následně tyto finanční prostředky z účtů vybral, přičemž vozidlo poškozené nedodal s tím, že je bourané, a poté co poškozená dne 9. 12. 2015 písemně odstoupila od kupní smlouvy, přestal komunikovat, finanční prostředky ani přes opakované výzvy nevrátil, neučinil žádné kroky k nápravě nebo reparaci vzniklé škody, čímž poškozené A. D. způsobil škodu ve výši 225 000 Kč, 2) v přesně nezjištěné době dne 29. 1. 2016 v XY, XY XY, okres XY, jako jednatel společnosti GEOLYS GROUP s.r.o., IČ: 03258963, se sídlem Praha 2, Varšavská 715/36, uzavřel s poškozeným Opatstvím Nový Dvůr smlouvu na dodání osobního motorového vozidla zn. Ford Focus Kombi, Business Edition, 2,0 TDCi/150k, černé barvy, v prodejní ceně 455 000 Kč s ujednáním platby předem, kdy poškozený na základě zálohové faktury č. Z12016 ze dne 29. 1. 2016 uhradil částku 455 000 Kč bankovním převodem dne 3. 2. 2016 na účet společnosti GEOLYS GROUP s.r.o. č. XY vedený u FIO Banka, a.s., následně jako jediný disponent finanční prostředky z účtu postupně vybral, vozidlo však poškozenému nedodal, finanční prostředky nevrátil, a s využitím legendy, že dodání vozidla bude výhodnější realizovat prostřednictvím společnosti PKW GROUP s.r.o., přesvědčil poškozeného k uzavření nové smlouvy o dodání totožného vozidla s předmětnou společností, k čemuž došlo dne 10. 3. 2016, poté Kamil Galajda PKW GROUP s.r.o. jako jednatel společnosti poškozeného informoval, že předmětné vozidlo nelze dodat, protože již bylo prodáno, a následně pod různými legendami poškozeného ubezpečovali, že činí kroky k dodání jiného vozidla, nicméně do současné doby ani přes urgence vozidlo nedodal, finanční prostředky nevrátil, čímž poškozenému Opatství Nový Dvůr, IČ: 68833521, se sídlem Dobrá Voda 20, Toužim, způsobil škodu ve výši 455 000 Kč, kdy následně za účelem snížení části dluhu přenechal poškozenému finanční prostředky ve výši 60 000Kč. 2. Za tento přečin byl odsouzen podle § 206 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli poškození A. D. a Opatství Nový Dvůr odkázáni na řízení na věcech občanskoprávních. Citovaným rozsudkem byl současně podle § 226 písm. c) tr. ř. obviněný Kamil Galajda zproštěn obžaloby pro skutky, v nichž bylo obžalobou spatřováno spáchání pokračujícího přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali obviněný René Knap a státní zástupkyně odvolání, o kterých Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 10. 4. 2025, sp. zn. 7 To 232/2024 (dále jen „napadený rozsudek“), rozhodl tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil tento rozsudek ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného odsoudil za spáchání pokračujícího přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku a dva přečiny podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, podle § 206 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roků. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku výkon tohoto trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 30 měsíců a současně podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu, který byl obviněnému uložen za jednání popsané pod bodem II. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 25. 7. 2024, č. j. 40 T 29/2023-866, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Jinak zůstal napadený rozsudek beze změny. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti napadenému rozsudku podal obviněný René Knap (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) dovolání, které odůvodnila zvolená obhájkyně JUDr. Jarmila Lipnická Pešlová tak, že jej podává z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť napadené rozhodnutí je založeno na nesprávném právním posouzení skutku i procesních pochybeních, která měla přímý dopad na porušení práva obviněného na spravedlivý proces a účinnou obhajobu. Soud neprovedl řadu důkazů navržených obviněným bez řádného odůvodnění. Jednalo se mimo jiné o audionahrávky, které zpochybňují věrohodnost svědků J. D., emailovou komunikaci, která prokazuje aktivní roli spoluobviněného Kamila Galajdy a výpovědi dalších svědků, kteří potvrzovali tvrzení obviněného. Obžaloba původně vinila Reného Knapa i Kamila Galajdu jako spolupachatele. Galajda byl nejprve rovněž uznán vinným, avšak následně poté, co se neodvolal, byl zproštěn bez toho, aby soud dostatečně objasnil, proč se změnil skutkový stav pouze u jednoho z obviněných. U obviněného Knapa přitom nebyly provedeny nové důkazy, které by ospravedlňovaly změnu kvalifikace a samostatné odsouzení. V bodě III. odůvodnění dovolání obhájkyně uvedla přehled postupu ve věci a heslovitě vypsala závažná pochybení, která lze shrnout tak, že porušení § 2 odst. 5 tr. ř. spatřuje v tom, že soud neprovedl nové důkazy, a přesto rozhodl. Porušení § 2 odst. 6 tr. ř. spatřuje v tom, že soud odmítl svědky, kteří mohli potvrdit, že D. lhal a že peníze převzal Galajda. Porušení práva na spravedlivý proces spatřuje v tom, že obžaloba byla postavena na společné vině, ale nakonec odsoudili jen Knapa a soud Knapovi neumožnil předložit důkazy. Vnitřní rozpor v logice rozsudku spatřuje v tom, že Galajda byl podle původního rozsudku vinen a neodvolal se. Nový rozsudek ho zprostil, ale nikdo nevysvětlil, proč a jak se spolupachatelství rozpadlo, přesto byl Knap potrestán, jako by jednal sám, což je právní nesmysl, pokud nebyla obžaloba změněná. Pouze stručně namítl, že „hlavní důkaz proti Knapovi byla výpověď J. D., Knap předložil nahrávky, které ukazují, že lhal, svědka H., který slyšel přiznání a další důkazy o Galajdově komunikaci s poškozenými“. Vše bylo odmítnuto bez odůvodnění. Policista Z. na nahrávce řekl, že přišel pokyn shora, což indikuje účelové trestní stíhání a poškozená v předchozí kauze měla vazby na OSZ Karlovy Vary, v čemž dovolatel spatřuje možnou institucionální podjatost. Závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek, jakož i rozsudek soudu prvního stupně a věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí. 5. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství tak, že citovanému důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají námitky obviněného, kterými nesouhlasí s výsledky provedeného dokazování. Těmito námitkami obviněný ve skutečnosti nevyjádřil zjevný rozpor těchto skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, ale domáhal se jen pro něj příznivější verze skutkového děje. V rámci důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný také namítl, že soudy neprovedly jím navrhované důkazy. Uvedené námitky však neodpovídají označenému důvodu dovolání. Označený důvod dovolání v jeho třetí alternativě dopadá na případy, kdy nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, tedy takové, které se jeví nezbytnými k ustálení skutkového stavu projednávané věci. Důkazy navrhované obviněným ovšem nebylo možné považovat za podstatné ve výše uvedeném směru. V posuzované věci byl ostatními důkazními prostředky dostatečně prokázán skutkový stav věci, o kterém