6 Tdo 98/2025 — Nejvyšší soud

6 Tdo 98/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:3. 9. 2025 Spisová značka:6 Tdo 98/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:6.TDO.98.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:In dubio pro reo Znalecký posudek Dokazování Těžké ublížení na zdraví z nedbalosti Dotčené předpisy:§ 265k odst. 1, 2 tr. ř. § 265l odst. 1 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:13. 11. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 98/2025-403 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl dne 3. 9. 2025 v neveřejném zasedání o dovolání, které podala obviněná Ž. Š. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2024, č. j. 11 To 279/2024-340, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 2 T 79/2023, takto: I. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2024, č. j. 11 To 279/2024-340, a rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 13. 6. 2024, č. j. 2 T 79/2023-307, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. II. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Kladně přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 13. 6. 2024, č. j. 2 T 79/2023-307 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byla obviněná Ž. Š. (dále jen „obviněná“ nebo „dovolatelka“) uznána vinnou přečinem těžkého ublížení na zdraví podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustila tím, že: dne 13. 11. 2021 v době kolem 10:30 hodin v obci XY, ulice XY, okres XY, v rozporu s ustanovením § 858 a § 2900 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nedbala náležité obezřetnosti směřující k předcházení vzniku škody na zdraví a nezajistila náležitý dohled nad svým nezletilým synem AAAAA (pseudonym), neboť mu dovolila jízdu na kole po chodníku, jízdu nezletilého, který se pohyboval středem chodníku rychlostí 11,9 – 17,7 km/hod. nijak nekorigovala, a v okamžiku, kdy chodec, poškozený J. N., vyšel z prodejny, ho nezletilý AAAAA na jízdním kole srazil, přičemž poškozený J. N. v důsledku nárazu a následného pádu kromě podkožního krevního výronu na nose utrpěl zlomeninu oblouku prvního krčního obratle bez posunu úlomků, zlomeninu těla 2. krčního obratle a do jeho zubu s mírným posunem a průnikem do páteřního kanálu asi o 3–4 mm, podvrtnutí ve IV. kloubu mezi 2. a 3. krčním obratlem, zlomeninu trnového výběžku 3. krčního obratle bez posunu, víceúlomkovou zlomeninu těla druhého krčního obratle s lehkým rozestupem úlomků a lehkým tlakem na míšní vak a krevní výron na přední stěně obratlových těl v tomto místě, a tato zranění ho v běžném způsobu života omezila po dobu minimálně tří měsíců, a takto obžalovaná jednala, ačkoliv znala rizika jízdy na kole po chodníku a mohla je předpokládat. 2. Za to byla odsouzena podle § 147 odst. 2 tr. zákoníku za užití § 67 odst. 2 písm. a), b), odst. 3 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu v počtu 100 denních sazeb, přičemž výše denní sazby činí 250 Kč, tedy k celkovému peněžitému trestu ve výměře 25 000 Kč. 3. Proti shora citovanému rozsudku soudu prvního stupně podala obviněná odvolání, o němž Krajský soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 26. 9. 2024, č. j. 11 To 279/2024-340, a to tak, že jej podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2024, č. j. 11 To 279/2024-340, napadla obviněná dovoláním, jež opřela o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. 5. Uvedla, že je přesvědčena, že v předkládané věci nebyl dostatečně (bez důvodných pochybností) zjištěn skutkový stav, přičemž soudy nižších stupňů dokonce popisují skutkový děj zcela odlišně. Soud prvního stupně totiž vycházel z toho, že k nárazu do poškozeného došlo v okamžiku, kdy vyšel z prodejny na chodník. Naproti tomu odvolací soud (přestože konstatoval, že soud prvního stupně, s jehož názory se ztotožnil, dospěl ke skutkovým zjištěním, o nichž nejsou pochybnosti) uvedl, že poškozený po chodníku musel jít minimálně 2–3 metry, než ho dojel cyklista, přičemž je zjevné, že v okamžiku, kdy poškozený vstupoval na chodník, byl cyklista několik metrů od něho, a proto měl cyklista dostatek času a prostoru na to, aby na poškozeného adekvátně reagoval. Popis skutkového děje ze strany odvolacího soudu nejenže nemá oporu v trestním spise, ale neodpovídá ani skutkovému zjištění soudu prvního stupně či výroku jeho rozsudku. Pokud tedy odvolací soud vycházel ze skutkového děje, který je popsán zcela odlišně od toho, jenž zjistil soud prvního stupně, nemohl se řádně vypořádat s odvolacími námitkami. Takový přezkum obviněná považuje za nedostatečný a napadené rozhodnutí odvolacího soudu za nepřezkoumatelné. 6. Obviněná dále poukázala na to, že závěry soudů nižších stupňů ohledně skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, zejména pokud jde o rychlost jízdy jejího syna, polohy jednotlivých přítomných osob a předmětů, průběh rozhodného děje či údajné zanedbání jejího dohledu nad nezletilým synem, jsou a) ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů – výpovědí poškozeného, svědka S. a obviněné a s obsahem znaleckého posudku, dále jsou b) založena na procesně nepoužitelném důkazu, a to znaleckém posudku Ing. Kučery a c) ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, konkrétně výpověď jejího syna a revizní znalecký posudek. 7. Stran znaleckého posudku Ing. Kučery uvedla, že znalec při svém výslechu u hlavního líčení mj. uvedl, že na snímku z nehody „je vidět metr až metr a půl krásný smykový stopy do místa střetu“. Žádné stopy však na místě nehody zdokumentovány nebyly a na fotografii vidět nejsou. Fotografii, ze které znalec vycházel, navíc obviněná pořídila až týden po nehodě. Přesto Ing. Kučera při hlavním líčení na tuto smykovou stopu výslovně odkazuje a uvádí, že s ní pracoval při výpočtu rychlosti, kterou měl cyklista jet. Pokud tedy znalec při výpočtu rychlosti cyklisty pracuje s neexistujícími smykovými stopami, jeho závěry (zejména ohledně rychlosti cyklisty) jsou spekulativní a nelze na nich stavět objektivní popis skutkového děje. 8. Pokud odvolací soud uvedl, že soud prvního stupně ze závěru znalce opřeného o smykové stopy nevycházel, když užil protokol o nehodě v silničním provozu, kde takové stopy popsány nejsou, pak je takové tvrzení odvolacího soudu vnitřně rozporné, neboť závěr o rychlosti cyklisty soud prvního stupně převzal do výrokové části rozsudku. Nad to je zcela nepodstatné, že Ing. Kučera vzal při svých výpočtech do úvahy i další okolnosti. Důležité je, že smykovou stopu do svých výpočtů vůbec zahrnul. Pokud znalec spočítá rychlost jízdy cyklisty, která je relevantní pro závěr o vině obviněné, mj. i na základě této stopy (o čemž vypovídá např. strana 11 znaleckého posudku), kterou sám nalezl na fotografii, je takový znalecký posudek podle obviněné neupotřebitelný a nelze na něm stavět závěr o její vině. Vedle toho jsou vstupní parametry výpočtů znalce pouhé tabulky průměrných rychlostí. 9. Obviněná k uvedenému odkázala také na judikaturu Nejvyššího soudu týkající se vlastního opatření podkladů pro zpracování znaleckého posudku ze strany znalce (usnesení ze dne 15. 8. 2012, sp. zn. 5 Tdo 588/2012, rozhodnutí ze dne 21. 3. 1967, sp. zn. 1 Tz 9/67, publikované pod č. 45/1967-I. Sb. rozh. tr. či rozhodnutí ze dne 29. 3. 1983, sp. zn. 1 Tz 12/83, publikované pod č. 37/1984-I. Sb. rozh. tr.) a uvedla, že analogicky znalec nemůže sám nalézt stopu ani na kopii vytištěné fotografie, když stopa nebyla zajištěna policií při ohledání místa dopravní nehody. 10. Znalec Ing. Kučera vycházel ve svém znaleckém posudku navíc i z dalších nepodložených skutečností, když na jeho str. 24 uvedl, že závěr, že pro vyšší rychlost a krátkou vzdálenost nebyl cyklista schopen nehodě předejít, koresponduje i se zraněním konstatovaným v Propouštěcí lékařské zprávě Kliniky dětské chirurgie a traumatologie 3. LF UK a TN, Thomayerova nemocnice. Tuto lékařskou zpráv však trestní spis neobsahuje, neboť cyklista (její syn) neutrpěl žádné zranění a v nemocnici vůbec nebyl. 11. Znalec Ing. Kučera také ve svém posudku vycházel z toho, že hlava poškozeného se švihem dostala až na levý zadní roh nárazníku jeho vozidla. Tuto skutečnost znalec zopakoval při hlavním líčení, přičemž dále soudu sdělil, že poškozený měl „stehenní kost do hrbolku odštípnutý“. Ve znaleckém posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, zpracovaném MUDr. Olg