6 Tz 15/2024 — Nejvyšší soud

6 Tz 15/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 4. 2024 Spisová značka:6 Tz 15/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:6.TZ.15.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Krádež Odvolací řízení Stížnost pro porušení zákona Dotčené předpisy:§ 254 odst. 2 tr. ř. § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:4. 6. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tz 15/2024-642 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 4. 2024 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Veselého a soudců JUDr. Ivo Kouřila a Mgr. Martina Lýska o stížnosti pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného T. T., t. č. ve výkonu trestu ve Věznici Odolov, proti pravomocnému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 10. 2020, č. j. 6 To 333/2020-295, a proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 23. 6. 2020, č. j. 2 T 192/2019-229, takto: I. Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 10. 2020, č. j. 6 To 333/2020-295, byl porušen zákon v ustanovení § 254 odst. 2 tr. ř. a v řízení jemu předcházejícím výrokem II./6 pravomocného rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 23. 6. 2020, č. j. 2 T 192/2019-229, v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to v neprospěch obviněného T. T. II. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se zrušují: - rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 10. 2020, č. j. 6 To 333/2020-295, a to v té části, kterou byl ponechán nedotčený rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 23. 6. 2020, č. j. 2 T 192/2019-229, ve výroku o vině obviněného T. T. zločinem krádeže podle § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (bod II./6), - rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 23. 6. 2020, č. j. 2 T 192/2019-229, ve výroku o vině obviněného T. T. zločinem krádeže podle § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (bod II./6), - také další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zejména rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 12. 7. 2023, č. j. 2 T 192/2019-567, v celém výroku o trestu. III. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Teplicích přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. IV. Podle § 275 odst. 3 tr. ř. se obviněný T. T. nebere do vazby. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 2 T 192/2019, byl obviněný T. T. (dále jen „obviněný“) uznán vinným mimo jiné zločinem krádeže podle § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku [pod bodem II./6], jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že: dne 9. 4. 2020, v době od 21:20 do 21:30 hod., na benzínové čerpací stanici společnosti UNIPETROL RPA, s. r. o. – BENZINA, odštěpný závod, v XY-XY, u silnice č. XY ve směru na Prahu, okres XY, provozované J. M., IČ XY, z regálu vzal Ice Latte o objemu 230 ml v hodnotě 35 Kč, nápoj Kofola s příchutí meruňky o objemu 0,5 l v hodnotě 30 Kč, karton cigaret Camel Filters v hodnotě 1 030 Kč, toto zboží položil na prodejní pult, následně požádal prodavačku o další zboží, pro které musela odejít mimo prodejní pult, sám u pokladny simuloval pohybem ruky nad platebním terminálem zaplacení zboží platební kartou, kterou držel v ruce, a s uvedeným zbožím z prodejny bez zaplacení odešel, nasedl do vozidla, aby z benzínové stanice jako spolujezdec odjel, před vůz se však postavila prodavačka prodejny, vyzvala obviněného, aby vystoupil a zboží zaplatil, obviněný z vozidla vystoupil, šel ke vstupním dveřím prodejny čerpací stanice, ale pak utekl na neznámé místo, čímž poškozenému J. M., IČ XY, způsobil škodu ve výši 1 095 Kč, a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 30. 1. 2020, č. j. 1 T 3/2020-88, který nabyl právní moci dne 7. března 2020, uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, a byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody na 10 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, a ačkoliv vláda České republiky v souvislosti s prokázaným výskytem koronaviru, označovaného jako SARS CoV-2 vyhlásila usnesením č. 194 ze dne 12. 3. 2020 na území České republiky nouzový stav na dobu 30 dnů, který následně prodloužila usnesením č. 396 ze dne 9. 4. 2020 do 30. 4. 2020. 2. Za to, a za další činy uvedené pod body II./1, 2, 3, 4, 5, byl obviněný T. T. odsouzen podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let, pro jehož výkon byl zařazen podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. 3. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit na náhradě majetkové škody jednotlivým poškozeným jmenovaným v rozhodnutí finanční částky tam specifikované. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byli v rozhodnutí jmenovaní poškození odkázáni se zbytkem jejich nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 4. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, a to do výroků o vině pod body I./2 a II./5 a také proti výrokům o trestech, které považoval za nepřiměřeně přísné. Do výroků o trestech podal odvolání také státní zástupce, který tresty považoval za nepřiměřeně mírné. O odvoláních Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl rozsudkem ze dne 5. 10. 2020, č. j. 6 To 333/2020-295, tak, že z podnětu odvolání obviněného podle § 258 odst. 1 písm. b) a c), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil ve výroku o vině pod bodem I./2 a ve výroku o trestu za skutky pod bodem I./1, 2 a podle § 259 odst. 3 tr. ř. při nezměněném výroku o vině pod bodem I./1 znovu rozhodl tak, že podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku obviněnému uložil souhrnný trest odnětí svobody ve výměře 20 měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou, přičemž spolu s tím podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu uloženém obviněnému rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 30. 1. 2020, č. j. 1 T 3/2020-88, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 259 odst. 1 tr. ř. dále rozhodl, že se věc v rozsahu zrušení ohledně výroku o vině pod bodem I./2 vrací soudu prvního stupně k novému rozhodnutí. Podle § 256 tr. ř. odvolání státního zástupce zamítl. 5. Ve výroku o vině ohledně skutku a trestného činu uvedeného pod bodem II./6 a výroku o trestu, mimo jiné za tento trestný čin, tak zůstal rozsudek soudu prvního stupně nezměněn. II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní 6. Proti citovaným rozhodnutím podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného. S odkazem na závěry učiněné v rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, publikovaném pod č. 19/2021 Sb. rozh. tr. (dále také jen „rozsudek velkého senátu trestního kolegia“), jež byly potvrzeny i Ústavním soudem v nálezu ze dne 20. 7. 2021, sp. zn. IV. ÚS 767/21, uvedl, že v předmětné věci se obviněný sice trestné činnosti dopustil dne 9. 4. 2020, tedy „za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ ve smyslu § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, nicméně věcná souvislost mezi touto trestnou činností a pandemickou situací okolo výskytu koronaviru SARS CoV-2 absentovala. S ohledem na způsob a okolnosti spáchání trestné činnosti – odcizení potravin a tabákových výrobků z obchodního pultu prodejny – nelze dospět k závěru, že by obviněný pandemické situace jakkoli využil či zneužil ke spáchání trestného činu nebo že by mu existující omezení či opatření spáchání trestného činu nějakým způsobem umožnila nebo usnadnila; stejně tak trestná činnost nesměřovala proti předmětům, které by z důvodu pandemické situace zasluhovaly zvýšenou ochranu. 7. Vzhledem k tomu došlo v dané trestní věci k nesprávnému právnímu posouzení skutku, neboť naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku bylo dovozeno pouze z časové souvislosti činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Jednání obviněného mělo být právně posouzeno toliko jako přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku. Z tohoto důvodu je pak uložený úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání tří roků trestem zjevně excesivním, a to právě proto, že jednání bylo nesprávně posouzeno i podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a trest tak byl ukládán podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku. 8. Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne