6 Tz 25/2024 — Nejvyšší soud

6 Tz 25/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 5. 2024 Spisová značka:6 Tz 25/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:6.TZ.25.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada nákladů zmocněnci Povinnost k náhradě nákladů Zmocněnec poškozeného Dotčené předpisy:§ 155 odst. 5 tr. ř. ve znění do 30.09.2020 Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:25. 6. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tz 25/2024-787 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 5. 2024 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Veselého a soudců JUDr. Ivo Kouřila a Mgr. Martina Lýska o stížnosti pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného D. P. proti pravomocnému usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 4. 2018, č. j. 12 T 77/2016-742, takto: I. Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 4. 2018, č. j. 12 T 77/2016-742, byl porušen zákon v ustanovení § 155 odst. 5 tr. ř. ve znění účinném do 30. 9. 2020, a to v neprospěch obviněného D. P. II. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se zrušuje usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 4. 2018, č. j. 12 T 77/2016-742, jakož i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 2. 2017, č. j. 12 T 77/2016-605, byl obviněný D. P. (dále též jen „obviněný“) uznán vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku a zločinem týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. b), d) tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle § 198 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku (ve znění účinném v době rozhodnutí) zařazen do věznice s dozorem. 2. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla dále uložena povinnost zaplatit na náhradě nemajetkové újmy poškozené M. P. (dále jen „poškozená“) částku ve výši 10 586,80 Kč z titulu náhrady nemajetkové újmy při ublížení na zdraví a částku 50 000 Kč z titulu náhrady nemajetkové újmy v podobě fyzických a duševních útrap. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená odkázána se zbytkem svého nároku na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Proti výše uvedenému rozsudku Okresního soudu v Ostravě podal obviněný v zákonné lhůtě odvolání, o němž Krajský soud v Ostravě ve veřejném zasedání rozhodl tak, že je podle § 256 tr. ř. usnesením ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 6 To 126/2017, zamítl. Dovolání, jež proti tomuto rozhodnutí obviněný podal, Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne 14. 2. 2018, sp. zn. 6 Tdo 3/2018. 4. Následně byla usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 4. 2018, č. j. 12 T 77/2016-742, podle § 155 odst. 5 tr. ř. ve znění účinném do 30. 9. 2020 obviněnému uložena povinnost nahradit státu náklady zmocněnce poškozené, Mgr. Hany Milatové, advokátky, ve výši 26 528 Kč. Uvedené usnesení nabylo právní moci dne 15. 5. 2018. II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní 5. Proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 4. 2018, č. j. 12 T 77/2016-742, podal ministr spravedlnosti (dále též „stěžovatel“) ve prospěch obviněného stížnost pro porušení zákona. Podle jeho názoru byl napadeným rozhodnutím v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanovení § 155 odst. 5 tr. ř. ve znění účinném do 30. 9. 2020. 6. Konkrétně stěžovatel namítl, že z nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 86/20, vyplývá, že „podle právní úpravy účinné do 30. 9. 2020 se ustanovení § 155 odst. 1 věnovalo rozhodování o povinnosti odsouzeného uložené v § 152 odst. 1 písm. a), b) a c) trestního řádu, ustanovení § 155 odst. 2 se věnovalo povinnosti uložené v § 152 odst. 1 písm. d) trestního řádu, ustanovení § 155 odst. 3 se věnovalo povinnosti uložené v § 152 odst. 1 písm. c) trestního řádu u odsouzeného, který byl podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody, ustanovení § 155 odst. 4 se vztahovalo k § 154 trestního řádu, který se týká vztahu poškozeného a odsouzeného, nikoli tedy nákladů státu, a konečně ustanovení § 155 odst. 5 upravovalo proces rozhodování o povinnosti, kterou však podle výslovného znění trestního řádu nese stát. Povinnost odsouzeného i tyto náklady státu nést a upravenou procedurou je státu uhradit nebyla trestním řádem ve výše uvedeném znění do 30. 9. 2020 upravena“. V případě stížností napadeného usnesení však Okresní soud v Ostravě vycházel ze stejného právního posouzení, které bylo citovaným nálezem Ústavního soudu odmítnuto, neboť podle znění trestního řádu účinného do 30. 9. 2020 nebyla povinnost obviněného nahradit náklady státu vzniklé ustanovením zmocněnce poškozenému trestním řádem vůbec upravena. Napadené usnesení přitom bylo vydáno dne 25. 4. 2018 a nabylo právní moci dne 15. 5. 2018, tedy v době účinnosti trestního řádu ve znění účinném do 30. 9. 2020. 7. Z výše uvedených důvodů stěžovatel uzavřel, že usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 4. 2018, č. j. 12 T 77/2016-742, byl v důsledku nesprávné aplikace právní úpravy porušen zákon v ustanovení § 155 odst. 5 tr. ř. ve znění účinném do 30. 9. 2020 v neprospěch obviněného, kterému byla na základě tohoto pochybení nezákonně uložena povinnost nahradit státu náklady vzniklé ustanovením zmocněnce poškozené. 8. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud - podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 4. 2018, č. j. 12 T 77/2016-742, byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanovení § 155 odst. 5 písm. b) tr. ř. (myšleno bylo zjevně ustanovení § 155 odst. 5 tr. ř., neboť uvedené ustanovení nebylo a není děleno na písmena) ve znění účinném do 30. 9. 2020, - podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 4. 2018, č. j. 12 T 77/2016-742, v celém rozsahu, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a - podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně postupoval podle § 271 odst. 1 tr. ř. 9. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) se s mimořádným opravným prostředkem ministra spravedlnosti z podstatné části ztotožnila a dále doplnila, že ačkoliv v případě řešeném Ústavním soudem byl zmocněnec poškozené ustanoven, a v tomto případě se jedná o zmocněnce zastupujícího poškozenou na základě plné moci, jedná se o stejnou situaci, protože náklady na zmocněnce byl i v této věci povinen nést stát, neboť soudem bylo rozhodnuto, že poškozená má nárok na bezplatnou právní pomoc zmocněnce. Stížností napadeným usnesením poté byla na obviněného přenesena povinnost tyto náklady uhradit, ačkoliv taková povinnost nebyla zákonem účinným v době vydání usnesení obviněnému stanovena, a proto mu nemohla být soudem uložena. 10. Dále uvedla, že byť lze přisvědčit ministru spravedlnosti v tom, že napadeným usnesením byl porušen zákon v neprospěch obviněného, k takovému porušení nicméně nedošlo v § 155 odst. 5 tr. ř. ve znění účinném do 30. 9. 2020, jak se ve stížnosti uvádí. Uvedeným ustanovením byl totiž upraven pouze procesní postup, podle kterého o povinnosti odsouzeného hradit státu náklady vzniklé ustanovením zmocněnce poškozenému a o jejich výši rozhodne po právní moci rozsudku předseda senátu soudu prvního stupně i bez návrhu. Tento postup však nemohl být s ohledem na absenci odpovídající povinnosti obviněného hradit náklady státu vzniklé ustanovením zmocněnce poškozenému aplikován. Pokud však i přes uvedené soud takto postupoval, porušil § 152 odst. 1 písm. e) tr. ř. ve znění účinném do 30. 9. 2020. Z tohoto ustanovení totiž v době vydání předmětného rozhodnutí vyplývalo, že obžalovaný, který byl pravomocně uznán vinným, je povinen nahradit státu paušální částkou ostatní nutné náklady k provedení trestního řízení, které v souladu s § 151 odst. 1 tr. ř. ve znění účinném do 30. 9. 2020 nese stát, tj. náklady, které podle jiného zákonného ustanovení nelze v plné výši přenést na pravomocně odsouzeného, což se týkalo i nákladů státu vzniklých v souvislosti s přibráním zmocněnce. 11. Vzhledem k výše uvedenému státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud - podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 4. 2018, č. j. 12 T 77/2016-742, byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanoven