6 Tz 30/2011 — Nejvyšší soud

6 Tz 30/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 10. 2011 Spisová značka:6 Tz 30/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:6.TZ.30.2011.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Dokazování Dotčené předpisy:§ 2 odst. 5,6 tr. ř. § 223 odst. 1 tr. ř. § 231 odst. 1 tr. ř. § 11 odst. 1 písm. j) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:26. 3. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tz 30/2011 - 19 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 26. října 2011 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Horáka a soudců JUDr. Jana Engelmanna a JUDr. Vladimíra Veselého stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti v neprospěch obviněných Ing. J. T. a L. P., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2010, sp. zn. 42 T 22/2008, a rozhodl podle § 268 odst. 2 tr. ř. t a k t o : Pravomocným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2010, sp. zn. 42 T 22/2008, byl ve prospěch obviněných Ing. J. T. a L. P. p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 231 odst. 1, § 223 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. j) tr. ř., a v řízení, které mu předcházelo, též v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Odůvodnění: Státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze podal u Městského soudu v Praze dne 26. 9. 2008, sp. zn. 1 KZV 72/2006, obžalobu (č. l. 812 a násl. spisu), jež kladla za vinu spáchání trestného činu ohrožení utajované informace, a to obviněnému Ing. J. T. podle § 106 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a obviněné L. P. podle § 106 odst. 1 tr. zák., jehož se měli dopustit tím, že obviněná L. P. úmyslně, s cílem zjistit pro H. V. D. M. a P. J. B., zda výrobek firmy P., s. r. o., splňuje technické parametry pro možný prodej i nizozemské armádě a věděla, že tyto informace obsahuje směrnice NATO AEP 54, klasifikovaná stupněm utajení „Důvěrné“ podle zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, vyzvídala tyto utajované informace od pracovníka Ministerstva obrany ČR Ing. J. T. způsobem, že po vzájemné předchozí domluvě si dali schůzku dne 21. 3. 2006 v P., V. n., v době od 15:30 hod. do 17:45 hod. v restauraci „E.“, kde Ing. J. T., jako osoba určená k seznamování se s utajovanými skutečnostmi v rozsahu „Tajné“ na základě dílem osvědčení č., vydaného NBÚ s platností do 12. 12. 2006, dílem disponující osvědčením NBÚ ze dne 8. 3. 2006 pro cizí moc na stupeň utajení „Tajné – NATO“ č. s platností do 12. 12. 2006, jí požadované utajované informace, které předtím ofotil ze směrnice, sdělil, a to i přesto, že věděl o tom, že L. P. je nepovolanou osobou k seznamování se s takto utajovanými informacemi, čímž porušili nejméně § 65 odst. 2 zák. č. 412/2005 Sb., neboť nezachovali povinnost mlčenlivosti o takové informaci a umožnili přístup neoprávněným osobám. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 5. 2. 2009, sp. zn. 42 T 22/2008 (č. l. 857 a násl. spisu), které nabylo právní moci téhož dne, bylo podle § 224 odst. 5 tr. ř. přerušeno trestní stíhání obviněných Ing. J. T. a L. P. s tím, že věc bude současně předložena Ústavnímu soudu. Toto se stalo návrhem Městského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2009, sp. zn. 42 T 22/2008 (č. l. 861 a násl. spisu), na zrušení ustanovení § 58 odst. 6 zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů. V odůvodnění návrhu bylo blíže konstatováno, že zmíněné zákonné ustanovení, které má být při řešení věci aplikováno, a jehož užití je v dané trestní věci rozhodné pro rozhodování o vině a trestu, je v rozporu s ústavním pořádkem České republiky. Bylo tvrzeno, že znemožňuje jednak právo obviněných na obhajobu, a tudíž na spravedlivý proces jako takový a jednak provedení důkazů v hlavním líčení, které podléhají příslušnému stupni utajení cizí moci, jejich čtením. Nálezem Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 7/09 (č. l. 887 a násl. spisu), byl výše zmíněný návrh Městského soudu v Praze zamítnut. Z odůvodnění rozhodnutí v podrobnostech vyplývá, že Ústavní soud neshledal rozpor ustanovení § 58 odst. 6 zákona č. 412/2005 Sb. s ústavním pořádkem České republiky. Současně mimo jiné konstatoval: „…i pro projednávaný případ platí principy spravedlivého procesu a presumpce neviny, takže orgány činné v trestním řízení nemohou použít jako důkaz nic, k čemu by odepřely obhajobě přístup, což mimochodem platí i o soudu samotném, pro který nelze v daném případě s ohledem na jasnou dikci smlouvy uplatnit ani ustanovení § 58 odst. 1 písm. e) zákona č. 412/2005 Sb. Mezinárodní závazek dle Dohody o bezpečnosti informací má přednost a je na orgánech činných v trestním řízení, zda dokáží vést trestní řízení i při jeho zachování a nebo od takového řízení budou muset upustit.“ Ústavní soud připustil, že v konkrétních případech může aplikace ustanovení § 58 odst. 6 zákona č. 412/2005 Sb. vyvolávat jisté problémy a pochybnosti. V této souvislosti zdůraznil: „…účelem zajištění spravedlivého procesu musí být v průběhu celého trestního řízení přihlíženo k tomu, aby u obviněného nedošlo k omezení jeho procesního práva na obhajobu. Za situace, kdy se právo obviněného na seznámení se s listinnými důkazy vztahuje k důkazům, které jsou součástí spisu, jsou to orgány činné v trestním řízení, které rozhodují, s ohledem na povahu a závažnost trestného činu, jaké důkazy se ve spisu ponechají a které vyloučí, či které provedou a zda je vyhodnotí jako pro řízení použitelné či nikoliv (§ 2 odst. 5 tr. ř.) tak, aby ke kolizi napadeného ustanovení s příslušnými ustanoveními trestního řádu nedošlo, a aby byla obviněnému poskytnuta ochrana všech jeho procesních práv.“ Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2010, sp. zn. 42 T 22/2008 (č. l. 903 a násl. spisu), bylo podle § 224 odst. 3 tr. ř. rozhodnuto, že se pokračuje v trestním stíhání obviněných Ing. J. T. a L. P. , neboť pominul důvod přerušení podle § 224 odst. 5 tr. ř. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2010, sp. zn. 42 T 22/2008 (č. l. 907 a násl. spisu), jež nabylo právní moci dnem 27. 7. 2010, bylo podle § 231 odst. 1 tr. ř. za použití § 223 odst. 1 tr. ř., z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. j) tr. ř. zastaveno trestní stíhání obou obviněných pro skutek kvalifikovaný (obžalobou) jako trestný čin ohrožení utajované informace, a to u obviněného Ing. J. T. podle § 106 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a u obviněné L. P. podle § 106 odst. 1 tr. zák. V odůvodnění rozhodnutí soud mimo jiné připomněl, že Dohoda o bezpečnosti informací, kterou je Česká republika vázána, je součástí jejího právního řádu a má přednost před zákonem, což se týká i závazku České republiky ve vztahu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Konstatoval, že v dané trestní věci nelze umožnit stranám, aby se seznámily se dvěma přílohami, kterými bylo navrhováno provedení důkazu v hlavním líčení ve stupni „Vyhrazené“ a „Důvěrné“, protože se jedná o utajované informace ve vztahu k cizí moci, k Severoatlantické alianci. Zdůraznil, že v hlavním líčení tudíž není, s ohledem na vyhlášenou mezinárodní smlouvu, možné provést stěžejní listinný důkaz k prokázání viny obviněných, který měl být podle obžaloby utajovanou informací, jež měla být jimi vyzvídána a vyzrazena, a ve svém důsledku je důvodem, proč bylo celé trestní stíhání vedeno. Uvedl, že za stávající situace nelze rozhodnout, zda se obvinění Ing. J. T. a L. P. skutečně dopustili jednání, které je jim kladeno za vinu, a není možné posoudit míru jeho škodlivosti. Dodal, že neprovedením zmíněných důkazů v hlavním líčení by soud porušil jednu ze základních zásad trestního řízení uvedenou v § 2 odst. 4 tr. ř. Za dané situace proto nelze dospět k případnému závěru o tom, zda jednání obviněných naplňuje znaky žalovaného trestného činu či zda by se mohlo případně jednat o naplnění zákonných znaků přestupku podle § 148 a násl. zákona č. 412/2005 Sb. Proti naposledy citovanému usnesení podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněných Ing. J. T. a L. P. . V odůvodnění mimořádného opravného prostředku připomněl postup Městského soudu v Praze ve věci po podání obžaloby, který napadenému rozhodnutí předcházel. Rovněž zmínil i nález Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 7/09. Namítl, že napadeným usnesením byl porušen zákon v ustanoveních § 231 odst. 1 tr. ř. v souvislosti s ustanoveními § 223 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. j) tr. ř., a to ve prospěch obou obviněných. Současně poukázal na znění těchto zákonných ustanovení. Ministr spravedlnosti konstatoval, že podstatu věci, jež k zastavení trestního stíhání nezbytně vedla, shledal Městský soud v Praze v koli