6 Tz 32/2014 — Nejvyšší soud

6 Tz 32/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 7. 2014 Spisová značka:6 Tz 32/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:6.TZ.32.2014.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odvolání Řízení o odvolání Řízení o stížnosti pro porušení zákona Dotčené předpisy:§ 253 odst. 1 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:14. 8. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tz 32/2014-18ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Iva Kouřila a soudců JUDr. Jana Engelmanna a JUDr. Vladimíra Veselého projednal ve veřejném zasedání konaném dne 30. července 2014 stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněného P. Š . proti pravomocnému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 26. 11. 2013, č. j. 55 To 418/2013-145, a podle § 268 odst. 2 tr. ř., § 269 odst. 2 tr. ř., § 270 odst. l tr. ř. rozhodl takto: Pravomocným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 26. 11. 2013, č. j. 55 To 418/2013-145, byl porušen zákon v ustanovení § 253 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného P. Š. Napadené usnesení s e z r u š u j e . Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci se p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : I. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 26. 11. 2013, č. j. 55 To 418/2013-145, bylo podle § 253 odst. 1 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného P. Š. (dále jen „obviněný“) proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 26. 6. 2013, č. j. 15 T 95/2012-135, jímž byl uznán vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 2, 3 zákona č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“), jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že: v období od 01. 08. 2006 do 22. 10. 2010, vyjma období od měsíce října 2007 do měsíce srpna 2008, kdy byla dcera zaměstnaná, jako otec v D. v J. h., ani jinde, neplatil výživné pro svoji dceru M. Š., nar. ..., studentku filosofické fakulty U. P. J. Š. v K., trvale bytem K. ve Slovenské republice, a to v době od 01. 08. 2006 do 30. 08. 2006 v částce 1.300 Slovenských korun měsíčně (43,15 Euro), jak mu bylo stanoveno rozsudkem Okresního soudu v Košicích – okolí, sp. zn. 15 C 74/2005, ze dne 20. 04. 2007, který nabyl právní moci dnem 28. 06. 2007, a zapříčinil tak dluh na výživném ve výši celkem 79.300 Slovenských korun, což je 2.632,36 Euro, přičemž on byl v uvedeném období převážně zaměstnán a měl výdělky, z nichž výživné platit mohl, avšak neplatil a upřednostňoval jiné platby a pokud byl v období od 01. 04. 2009 do 31. 07. 2009 nezaměstnaný, tak se vážným způsobem o nalezení řádného zaměstnání neucházel, neboť byl sice veden jako uchazeč o zaměstnání u úřadu práce a pobíral podporu v nezaměstnanosti, z níž také výživné platit mohl, avšak neplatil, ale z této evidence byl sankčně vyřazen, neboť nesplnil oznamovací povinnost. Za tento přečin byl podle § 196 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti měsíců. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci, a to pistole značky EKOLAGENT, ráže 9 mm, P.A.K., výrobní číslo: ..., včetně příslušného zásobníku a jednoho náboje. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 16. 04. 2012, č. j. 15 T 82/2010-83, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. II. Proti označenému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci podala ministryně spravedlnosti České republiky (dále jen „ministryně spravedlnosti“) podle § 266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného. Ve svém mimořádném opravném prostředku zaujala názor, že odvolací soud při rozhodování o odvolání obviněného porušil zákon v jeho neprospěch v ustanovení § 253 odst. 1 tr. ř. a v řízení předcházejícím rovněž v ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř., jejichž obsah zmínila. Poukázala na to, že rozsudek okresního soudu byl státnímu zástupci doručen dne 1. 8. 2013 a obviněnému dne 8. 8. 2013, tzn. že poslední den osmidenní lhůty pro podání odvolání nastal dne 16. 8. 2013. Obviněný pak podal proti rozsudku okresního soudu dne 13. 8. 2013 odvolání v elektronické podobě, které však nebylo elektronicky podepsáno tak, jak to vyžaduje § 59 odst. 1 tr. ř. Dne 6. 9. 2013 nechal soudce předložit odvolání spolu s příslušným trestním spisem odvolacímu soudu, kancelář spis s odvoláním odeslala dne 10. 9. 2013. Dne 16. 8. 2013 následně obviněný podal na poště odvolání opatřené vlastnoručním podpisem. I když bylo toto odvolání Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou doručeno již dne 19. 8. 2013, vepsal soudce na odvolání pokyn k jeho založení do spisu teprve dne 19. 9. 2013. Tento spis se ale již od 10. 9. 2013 nacházel spolu s elektronicky podaným odvoláním u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci. V dalším podotkla, že dne 26. 11. 2013 rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci dle § 253 odst. 1 tr. ř. o zamítnutí odvolání obviněného s odůvodněním, že odvolání nebylo podáno oprávněnou osobou, neboť neobsahovalo elektronický podpis a subjekt podávající odvolání nebylo možno identifikovat jako osobu oprávněnou k podání opravného prostředku. Z toho dovozuje, že podal-li obviněný poté, co byl rozsudek okresního soudu dne 1. 8. 2013 doručen okresnímu státnímu zástupci a dne 8. 8. 2013 obviněnému, dne 16. 8. 2013 na poště své odvolání adresované soudu prvého stupně a opatřené vlastnoručním podpisem, podal jej poslední den lhůty a tedy včas. Má za to, že takto včas došlé a oprávněnou osobou podané odvolání měl soud prvého stupně zaslat odvolacímu soudu, aby rozhodl o meritu odvolání. Jelikož však toto okresní soud neučinil, když nechal předmětné odvolání založit, rozhodl soud druhého stupně v důsledku vady v předcházejícím řízení formálně o zamítnutí jemu známého elektronického odvolání obviněného, na kterém chyběl elektronický podpis a které tak bylo vyhodnoceno jako podání osoby, která nebyla oprávněná k podání odvolání ve smyslu § 246 odst. 1 tr. ř., namísto toho, aby věcně projednal řádně a včas podané písemné odvolání obviněného. S ohledem na uvedené ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, ze dne 26. 11. 2013, č. j. 55 To 418/2013-145, byl porušen zákon v neprospěch obviněného a v řízení mu předcházejícím též ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř., podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí, jakož i veškerá další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu a postupem podle § 270 odst. 1 tr. ř. věc přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci k novému projednání a rozhodnutí. III. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl skutečně napadeným rozhodnutím soudu druhého stupně ve vytýkaném směru porušen v neprospěch obviněného. Při dovození tohoto závěru vyšel Nejvyšší soud zejména z níže uvedených ustanovení trestního řádu a z poznatku, že skutková tvrzení obsažená v podané stížnosti pro porušení zákona týkající se okolností podání řádného opravného prostředku obviněným a způsobu naložení soudů s ním mají oporu v předloženém trestním spise. Podle § 246 tr. ř. rozsudek může odvoláním napadnout a) státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku, b) obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, c) zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci, d) poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení, pro nesprávnost výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení. (odst. 1) Podle § 248 tr. ř. odvolání se podává u soudu, proti jehož rozsudku směřuje, a to do osmi dnů od doručení opisu rozsudku. (odst. 1) Podle § 60 tr. ř. do lhůty určené podle dní se nezapočítává den, kdy se sta