6 Tz 44/2024 — Nejvyšší soud

6 Tz 44/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 9. 2024 Spisová značka:6 Tz 44/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:6.TZ.44.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Nutná obhajoba Předběžné otázky Dotčené předpisy:§ 36 odst. 2 tr. ř. § 9 odst. 2 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:11. 11. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tz 44/2024-115 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 9. 2024 v senátě složeném z předsedy Mgr. Pavla Götha a soudců JUDr. Vladimíra Veselého a Mgr. Ondřeje Vítů o stížnosti pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. V., proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 3. 5. 2022, č. j. 2 T 55/2022-41, takto: I. Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 3. 5. 2022, č. j. 2 T 55/2022-41, byl porušen zákon v ustanoveních § 9 odst. 2 tr. ř. a § 36 odst. 2 tr. ř., a to v neprospěch obviněného M. V. II. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se zrušuje trestní příkaz Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 3. 5. 2022, č. j. 2 T 55/2022-41, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. III. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh jednání 1. Trestním příkazem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 3. 5. 2022, č. j. 2 T 55/2022-41, byl obviněný M. V. (dále jen „obviněný“) uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku a byl mu za to uložen peněžitý trest ve výměře 80 denních sazeb po 100 Kč, celkem tedy 8 000 Kč. Obviněný v řízení nebyl hájen obhájcem, a poté, co trestní příkaz nenapadl odporem on ani státní zástupce, nabyl trestní příkaz dne 21. 6. 2022 právní moci. 2. Protože obviněný peněžitý trest k výzvě neuhradil a vymáhání peněžitého trestu se ukázalo marným, byl usnesením Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 27. 7. 2023, č. j. 2 T 55/2022-62, peněžitý trest přeměněn na 160 dnů trestu odnětí svobody s ostrahou. Citované usnesení nabylo právní moci dne 18. 8. 2023. Obviněný byl do výkonu tohoto trestu dodán dne 5. 11. 2023 a trest odpykal dne 13. 4. 2024. II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní 3. Proti označenému trestnímu příkazu podal ministr spravedlnosti (dále též „stěžovatel“) ve prospěch obviněného dne 14. 8. 2024 stížnost pro porušení zákona. To s argumentací, že napadeným trestním příkazem byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanoveních § 9 odst. 2 tr. ř. a § 36 odst. 2 tr. ř. 4. Na základě podnětu Okresního státního zastupitelství ve Žďáru nad Sázavou vzešlého z psychiatrického znaleckého posudku zpracovaného v dřívější trestní věci obviněného vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 2 T 32/2021, bylo usnesením Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 29. 6. 2021, č. j. 9 Nc 2105/2021-21, zahájeno řízení o omezení svéprávnosti obviněného. V tomto řízení bylo následně rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 4. 3. 2024, č. j. 9 Nc 2105/2021-107, rozhodnuto o omezení obviněného na svéprávnosti na dobu pěti let, přičemž omezení se mj. vztahovalo i na neschopnost obviněného samostatně nakládat s finančními prostředky nad částku 500 Kč týdně. 5. Stěžovatel dovodil, že v nynějším trestním řízení byl porušen zákon v neprospěch obviněného, jelikož nebyl zastoupen obhájcem, ačkoliv byl dán důvod nutné obhajoby vyplývající z tehdy probíhajícího řízení o omezení svéprávnosti obviněného. Okresní soud v nynější trestní věci také neměl vydat napadený trestní příkaz s ohledem na paralelně probíhající řízení o omezení svéprávnosti obviněného, neboť podle § 314e odst. 7 písm. a) tr. ř. není možné vydat trestní příkaz proti osobě omezené na svéprávnosti. 6. Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud a) podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanoveních § 9 odst. 2 tr. ř. a § 36 odst. 2 tr. ř., b) podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz, jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zrušil, c) podle § 270 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se s mimořádným opravným prostředkem ministra spravedlnosti ztotožnil. Jestliže u téhož soudu, jaký rozhodoval v nynější trestní věci, bylo ještě před vydáním napadeného trestního příkazu zahájeno řízení o omezení svéprávnosti obviněného a jestliže v dřívějším trestním řízení byl zpracován znalecký posudek, z něhož vyplývaly informace o nepříznivém mentálním zdraví obviněného, měl nynější trestní soud na tyto okolnosti reagovat a obviněnému zajistit obhájce. Státní zástupce přisvědčil i stěžovatelově námitce k porušení ustanovení § 9 odst. 2 tr. ř. Připustil, že v době, kdy nynější trestní soud vydal napadený trestní příkaz sice obviněný na svéprávnosti omezen nebyl, řízení o omezení svéprávnosti však již bylo u téhož soudu zahájeno. Otázka svéprávnosti se týká osobního stavu a trestní soud proto nebyl oprávněn si ji předběžně a samostatně posoudit. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud vyhověl podané stížnosti pro porušení zákona a rozhodl o ní způsobem požadovaným stěžovatelem. 8. S ohledem na rozsah omezení svéprávnosti obviněného (mj. není schopen se rozhodovat a projevit svou vůli) vyzval Nejvyšší soud opatrovníka obviněného – Obec Dobrá Voda – aby sdělil, zda svému opatrovanci volí obhájce. Podle § 36a odst. 2 písm. c) tr. ř. totiž musí mít odsouzený v řízení o stížnosti pro porušení zákona obhájce, jsou-li pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit. Poté, co opatrovník o ustanovení obhájce požádal, byl obviněnému pro stížnostní řízení obhájcem ustanoven advokát podle příslušného pořadníku vedeného Nejvyšším soudem. Stejně jako státní zástupce se i ustanovený obhájce ztotožnil s argumentací stěžovatele v obou okruzích a navrhl, aby Nejvyšší soud podané stížnosti pro porušení zákona vyhověl a rozhodl tak, jak navrhl stěžovatel. III. Důvodnost stížnosti pro porušení zákona 9. Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti pro porušení zákona přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost trestního příkazu, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, a to v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, přezkoumal i řízení předcházející napadenému rozhodnutí a dospěl k závěru, že byl porušen zákon v neprospěch obviněného. 10. Podle § 36 odst. 2 tr. ř. obviněný musí mít obhájce, považuje-li to soud a v přípravném řízení státní zástupce za nutné zejména proto, že vzhledem k tělesným nebo duševním vadám obviněného mají pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit. S nynějším trestním řízením se od samého počátku prolínaly dvě další kauzy. Prvou bylo dřívější trestní řízení vedené u téhož soudu pod sp. zn. 2 T 32/2021, druhým pak svéprávnostní řízení vedené pod sp. zn. 9 Nc 2105/2021. V dřívějším trestním řízení byl zpracován psychiatrický znalecký posudek, z něhož vyplynulo, že obviněný je absolvent zvláštní školy, zvládá s obtížemi školní trivium bez schopnosti porozumět složitějšímu textu a s limitovanou schopností abstrakce. V návaznosti na toto zjištění byl v tehdejším trestním řízení obviněnému ustanoven obhájce právě pro pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit. Onen znalecký posudek pak byl impulzem k tomu, že státní zástupce učinil podnět k zahájení řízení svéprávnostního, jež záhy také zahájeno bylo. Všechny tyto skutečnosti nastaly ještě před spácháním skutku řešeného v nynější trestní věci a trvaly po celou dobu řízení před prvostupňovým soudem. Věděl o nich i prvostupňový soud. Ten jednak projednával též původní trestní věc obviněného, v níž byl opatřován zmíněný psychiatrický znalecký posudek. A jednak si prvostupňový soud krátce před rozhodnutím napadeným trestním příkazem obstaral tzv. lustraci projednávaných věcí, z níž vyplývalo souběžně probíhající svéprávnostní řízení. S ohledem na uvedené měl prvostupňový soud důvodně pochybovat o způsobilosti obviněného náležitě se hájit též v nynějším trestním řízení, obdobně jak tyto pochybnosti vyvstaly v původním trestním řízení. Tyto pochybnosti navíc byly nyní umocněny i tím, že bylo dokonce vyvoláno a probíhalo řízení o omezení svéprávnosti obviněného. Prvostupňový soud tak měl obviněn