6 Tz 48/2025 — Nejvyšší soud

6 Tz 48/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 1. 2026 Spisová značka:6 Tz 48/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:6.TZ.48.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Stížnost pro porušení zákona Řízení o stížnosti pro porušení zákona Dotčené předpisy:§ 268 odst. 1 písm. a) tr. ř. § 266 odst. 4 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:19. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tz 48/2025-1072 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 22. 1. 2026 stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti v neprospěch obviněného R. H. proti pravomocnému rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 17. 4. 2019, č. j. 4 T 97/2018-943, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 23. 7. 2019, č. j. 4 To 152/2019-978, a rozhodl takto: Podle § 268 odst. 1 písm. a) tr. ř. se stížnost pro porušení zákona zamítá. Odůvodnění: I. Řízení předcházející podání stížnosti pro porušení zákona 1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 17. 4. 2019, č. j. 4 T 97/2018-943, byl obviněný R. H. (dále jen „obviněný“) uznán vinným přečinem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle § 208 odst. 2 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že „v blíže nezjištěné dny v době od 3. 12. 2016 (od svého propuštění z výkonu trestu odnětí svobody) do května roku 2017 v Brně na ulici XY XY z pozice osoby, která bez právního důvodu, avšak s ohledem na vytvořené zástavní právo smluvní na částku 25 201 467,46 Kč na pozemek-XY v katastrálním území XY XY, Brno, list vlastnictví XY, jehož součástí je stavba XY, č. p. XY, řídí chod bytového domu a opakovaně vypínal či na jeho pokyn byl vypínán přívod elektrického proudu nájemníkům bytových buněk č. XY, č. XY, č. XY bytového domu Brno, XY XY, a to: • v případě bytu č. XY, XY a XY z důvodu neuhrazení požadovaných mimořádných finančních záloh na velkou spotřebu elektrické energie, kterou vypočítával na základě denních vyúčtování, kdy pokud denní spotřeba bytové jednotky byla v rozmezí 2-5 kWh chtěl navíc 500 Kč a při spotřebě nad 5 kWh chtěl navíc 1 000 Kč, kdy tyto platby měly pokrýt tuto zvýšenou spotřebu, kdy uhrazením těchto dodatečných záloh, bez předložení jakéhokoli vyúčtování, podmiňoval další přívod elektrické energie do bytové jednotky, ačkoli řádný nájem za užívání bytu spojený s předepsanými zálohami za energie již byl uhrazen, načež po zaplacení požadované mimořádné platby elektrickou energii opět nájemcům bytových jednotek zpřístupnil, kdy tyto platby se nikde neevidovaly a nebyly nikomu zpětně nikdy vyúčtovány, • v případě bytu č. XY ve dvou případech kvůli neshodám, • v případě bytu č. XY na konci února roku 2017 po dobu jednoto týdne kvůli neshodám – zastání se spolubydlících v domě, čímž bránil minimálně • Š. H., narozené dne XY, a I. I. H., narozenému dne XY, v řádném užívání pronajaté bytové jednotky č. XY, • K. H., narozené dne XY, v řádném užívání pronajaté bytové jednotky č. XY, • Z. H., narozené dne XY, a V. H., narozenému dne XY, v řádném užívání pronajaté bytové jednotky č. XY“. 2. Obviněnému byl za tento přečin uložen podle § 208 odst. 1, § 62 odst. 1, § 63 odst. 1 tr. zákoníku trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli poškození Z. H., L. F. a V. H. se svými nároky na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali obviněný, který je zaměřil proti všem výrokům rozsudku, a poškozená Z. H., která je zaměřila proti výroku, jímž byla odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních, rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 23. 7. 2019, č. j. 4 To 152/2019-978, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodná. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci. II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní 4. Proti označeným rozhodnutím podala ministryně spravedlnosti České republiky (dále jen „ministryně spravedlnosti“ nebo „stěžovatelka“) podle § 266 odst. 1, 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona (dále též jen „stížnost“) v neprospěch obviněného. 5. Ve svém rozsáhlém mimořádném opravném prostředku členěném do částí „Napadená rozhodnutí“ (body 1. až 6.), „Právní posouzení“ (body 7. až 33.), „Obecně k důvodům pro podání stížnosti pro porušení zákona“ (body 35. až 37.), „Vady dokazování“ (body 38. až 53.), „Hmotněprávní posouzení skutku“ (body 54. až 60.), „Jednočinný souběh trestných činů s ohledem na charakter mimořádných plateb na zálohách za vysokou spotřebu energie“ (bod 61.), „Jednočinný souběh trestného činu útisku a neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru“ (body 62. až 69.), „Jednočinný souběh trestného činu podvodu a neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru“ (bod 70. a násl.), a dalších, v nichž se věnuje problematice nekalých obchodních praktik (body 74. až 79.), zásadě subsidiarity trestní represe (body 80. až 84.), nepřiměřenosti trestu (body 87. až 92.), maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání (body 93. až 95.), či předběžného přezkoumání obžaloby samosoudcem (body 96. až 98.) stěžovatelka (ve stručnosti uvedeno) napadenému rozhodnutí vytýká, že jím byl porušen zákon ve prospěch obviněného v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. ř., § 39 odst. 1, 2 a 3 tr. zákoníku, § 125 odst. 1, § 220 odst. 3 a § 314c tr. ř. 6. Po rekapitulaci (údajně) dotčené právní úpravy stěžovatelka nastiňuje kontext celé věci spočívající podle jejího názoru v nekalých praktikách obviněného zneužívajícího znevýhodněné osoby v bytové a sociální nouzi k vlastnímu obohacení prostřednictvím vymáhání neoprávněných plateb za elektrickou energii. Z hlediska vytýkaných vad dokazování namítá, že se soudy nezabývaly jednáním obviněného v celé jeho šíři, jež podle jejího názoru vyplývá z předmětného spisu. Z hlediska hmotněprávního posouzení dovozuje, že soudy nevyčerpaly právní kvalifikaci zjištěného jednání obviněného, přičemž má za to, že ten se dopustil nejméně též útisku podle § 177 tr. zákoníku, přičemž jednočinný souběh tohoto trestného činu a přečinu, jímž byl obviněný uznán vinným, vyloučen není. Zároveň však má za to, že nebyla vyloučena možnost právního posouzení jednání obviněného jako trestného činu podvodu, k čemuž akcentuje, že toto jednání představovalo nekalé obchodní praktiky. 7. Ve vztahu k výroku o trestu ministryně spravedlnosti rekapituluje obecná zákonná hlediska pro určení druhu trestu a jeho výměry, akcentuje předchozí odsouzení obviněného a dospívá k závěru, že „lze důvodně předpokládat, že by v případě řádného zjištění skutkového stavu nalézací soud s vysokou pravděpodobností nepřistoupil k uložení jiného než nepodmíněného trestu odnětí svobody“, který by byl „s ohledem na výši možné způsobené škody“ ukládán podle kvalifikovaných skutkových podstat „až dle § 209 odst. 2 a 3 trestního zákoníku“. K tomu dále připojuje argumentaci, že obviněný svým jednáním porušil zákaz činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech uložený mu za jeho předcházející trestnou činnost rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. 43 T 17/2006. Závěrem soudu prvního stupně vytýká, že opomenul svou povinnost přezkoumat podanou obžalobu ve smyslu § 314c tr. ř., přičemž měl rozhodnout o vrácení věci státnímu zástupci k došetření podle § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř. 8. Následně stěžovatelka svou argumentaci shrnuje (část „Závěr“ – body 99. až 102.), přičemž má za to, že takto podaná stížnost pro porušení zákona, jakkoli může vyústit jen v tzv. akademický výrok, by mohla mít i „zásadní judikaturní význam ve vztahu k problematice sociálního bydlení v obdobných skutkových a právních kontextech majících trestněprávní rovinu“. 9. Vzhledem k argumentaci ve stížnosti pro porušení zákona obsažené ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 17. 4. 2019, č. j. 4 T 97/2018-943, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 23. 7. 2019, č. j. 4 To 152/2019-978, byl porušen zákon ve prospěch obviněného v ustanoveních § 2 odst. 5 a 6 tr. ř., 39 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku, § 125 odst. 1 tr. ř., § 220 odst. 3 tr. ř. a § 314c tr. ř. 10. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve svém písemném vyjádření k označené stížnosti pro porušení zákona zrekapituloval argumentaci ministryně spravedlnosti, načež uvedl, že se s ní neztotožňuje. 11. Podle jeho názoru jakýkoli potenciální judikaturní přínos nemůže nahradit přípustnost tohoto mimořádného opravného prostředku. Stížnost pro porušení zákona