7 Tdo 1001/2015 — Nejvyšší soud

7 Tdo 1001/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. b) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:15. 9. 2015 Spisová značka:7 Tdo 1001/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:7.TDO.1001.2015.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Podvod Dotčené předpisy:§ 250 odst. 1 tr. zákoníku § 250 odst. 2 tr. zákoníku § 209 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:19. 11. 2015 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 16.11.2015IV.ÚS 3355/15JUDr. Jaroslav Fenykodmítnuto16.2.2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 1001/2015-52 U S N E S E N Í Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 15. září 2015 v Brně dovolání obviněné K. P., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 12 To 74/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 1 T 95/2014, a rozhodl takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné K. P. odmítá. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 6. 11. 2014, sp. zn. 1 T 95/2014, byla obviněná K. P. (dále zpravidla jen „obviněná“) uznána vinnou pod bodem 1) trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona a pod bodem 2) pokračujícím zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, které podle skutkových zjištění soudu spáchala tím, že 1) dne 3. 12. 2004 v K. se záměrem se obohatit vylákala od poškozeného P. K. částku ve výši 120.000 Kč a zavázala se, že půjčenou částku vrátí nejprve do 3. 12. 2004 a následně uznáním tohoto závazku se zavázala, že půjčenou částku vrátí do 30. 4. 2005, ačkoliv neměla v úmyslu půjčenou částku vrátit a byla si vědoma toho, že není v jejích možnostech v uvedené době půjčenou částku vrátit, načež dlužnou částku ani částečně nesplatila, čímž poškozenému P. K., způsobila škodu ve výši 120.000 Kč, 2) v období od května 2011 do září 2012 v K. se záměrem se obohatit postupně od poškozených manželů L. a Z. V. vylákala částku v celkové výši 1.020.200 Kč, a to tím způsobem, že poškozené opakovaně ujišťovala o tom, že bude v jejích silách půjčenou částku uhradit z očekávaného dědictví po svém zemřelém otci ve výši 682.261.363 Kč, ačkoliv si byla vědoma toho, že majetek, kterým by mohla pokrýt půjčenou částku, nevlastní, a dědické řízení po otci v uvedené době již bylo ukončeno a majetek uvedené hodnoty nezdědila, přičemž důvěry poškozených v pravdivost svých tvrzení docílila tím, že poškozeným vydávajíc se za pracovnici České národní banky prostřednictvím emailové adresy ......... podávala vědomě nepravdivé zprávy o tom, že Česká národní banka uvolní v její prospěch uvedenou finanční částku 682.261.363 Kč, ovšem za předpokladu, že budou hrazeny s tím spojené poplatky, na které si půjčovala od poškozených, skutečnost, že uvedená částka jí nebyla poukázána, poškozeným vysvětlovala mimo jiné nečinností Okresního soudu v Kladně, přitom později, když poškození ztráceli důvěru v pravdivost jejích tvrzení, dokládala svá tvrzení vědomě nepravdivými listinami s hlavičkou Okresního soudu v Kladně o uvolnění blokované finanční částky ve výši 682.261.363 Kč, která měla být připsána na bankovní účet ............... vedený u Oberbank AG, pobočka Česká republika, a aby poškozené ujistila o pravdivosti svých tvrzení, zřídila poškozeným dispoziční oprávnění k uvedenému účtu, ačkoliv si byla vědoma toho, že Okresní soud v Kladně žádné takové listiny nevyhotovil a její tvrzení o očekávané transakci v uvedené výši se nezakládají na pravdě, přitom současně naváděla další osoby, aby poškozeným sdělovaly nepravdivé informace a v některých případech i s nimi komunikovaly, vydávajíce se za jiné osoby, v důsledku čehož se poškození dostali do platební neschopnosti a byli nuceni se zadlužit, přitom spoléhali na to, že tyto své dluhy uhradí z očekávaného dědictví, což se nestalo a své dluhy v termínu splatnosti neuhradili, v důsledku čehož byla na jejich majetek nařízena exekuce, čímž manželům poškozeným L. V., a Z. V., způsobila škodu ve výši 1.020.200 Kč. Za tyto trestné činy byla odsouzena tak, že 1) podle § 37 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona bylo upuštěno od uložení souhrnného trestu, jehož uložení by přicházelo v úvahu za spáchání trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona obviněnou K. P. [skutek je popsán pod bodem 1) výroku rozsudku] ve vztahu k uloženému souhrnnému trestu, který byl obviněné uložen rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 16. 3. 2010, sp. zn. 2 T 2/2006, ve znění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2010, sp. zn. 11 To 248/2010, který je i zněním rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2009, sp. zn. 7 T 62/2008, ve znění usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. 5 To 54/2009. 2) Za spáchání pokračujícího zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku odsoudil obviněnou K. P. k trestu odnětí svobody v trvání 36 měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byla obviněná pro výkon trestu zařazena do věznice s dozorem. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli poškození P. K., L. e V. a Z. V. odkázáni s nároky na náhradu škody na občanskoprávní řízení. Proti tomuto rozsudku podala obviněná odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 12 To 74/2015, tak, že odvolání obviněné podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné. Obviněná K. P. podala prostřednictvím svého obhájce JUDr. Milana Štemberga dovolání, které opírá se o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. b), g) a l) tr. ř. Na základě dovolacího důvodu vymezeného v § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř., namítá, že všichni soudci Okresního soudu v Kladně byli podle § 30 odst. 1 tr. ř. vyloučeni z rozhodování v její trestní věci. Důvod jejich podjatosti shledává v tom, že poškozeným manželům L. a Z. V. i dalším osobám měly být předkládány zfalšované listiny vyhotovené tímto soudem, což by znamenalo vážné pochybení pracovníků kanceláře tohoto soudu a ve svém důsledku by vedlo k pochybnostem ohledně možnosti soudců tohoto soudu ve věci nestranně rozhodovat. Nesprávné právní posouzení skutku podle § 265b odst. 1 písm. g) tř. ř. podle obviněné spočívá v tom, že i pokud by se skutek, pro který byla podána obžaloba, stal a byl trestným činem, bylo by třeba její trestní odpovědnost posuzovat s přihlédnutím ke zcela absurdní lehkomyslnosti poškozených. Odkazuje v tomto směru i na stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2012 k otázce subsidiarity užití prostředků trestního práva a uvádí, že poškození svou pohledávku, jejíž existence je podle ní navíc sporná, nechránili žádným způsobem, přičemž jejich lehkomyslnost nemůže být nahrazena trestněprávní represí. V případě poškozeného P. K. namítá, že ani on svou půjčku obviněné nijak nezajistil, zajištění nepožadoval a jejího vrácení se nedomáhal pět let. Pokud jde o manžele V., tito nedisponují ani doklady o údajných půjčkách až do výše 800.000 Kč, u těchto půjček nemohli mít reálnou představu, jak jim je obviněná splatí, a rovněž je nijak nezajistili. Je tedy podle obviněné otázkou, zda vůbec byli ohledně vrácení půjčených částek uvedeni v omyl. Obviněná opětovně zdůrazňuje, že kriminalizace jejího jednání by byla s ohledem na lehkomyslnost poškozených zásahem do ryze soukromoprávních vztahů, a cituje z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 486/2010, podle kterého „Z hlediska principů, na nichž je založen demokratický právní stát, je nepřijatelné, aby trestním postihem jednoho účastníka soukromoprávního vztahu byla nahrazována nezbytná míra opatrnosti druhého účastníka při ochraně vlastních práv a majetkových zájmů.“ Obviněná k témuž dovolacímu důvodu uvádí okolnosti, které podle jejího názoru svědčí v její prospěch a prokazují, že skutek 1) obžaloby se v hrubých rysech stal, ale není trestným činem. V případě skutku 2) obžaloby potom podle názoru obviněné není zřejmé, jak soudy dospěly k závěru, že se skutek stal. V tomto směru namítá rozpory ve svědeckých výpovědích, namítá neprovedení některých důkazů soudem prvního stupně či nepřihlédnutí k některým důkazům, které byly provedeny, a zpochybňuje věrohodnost výpovědí svědků, které soud považoval za věrohodné. K dovolacímu důvodu vymezenému v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněná uvedla, že došlo k zamítnutí jejího odvolání přesto, že v řízení před soudem prvního stupně došlo k porušení jejího práva na obhajobu tím, že soud nepřipustil dotazy obhajoby na svědka Z. V., které se týkaly původu zfalšovaných listin. Poukazuje na skutečnost, že pokud odvolací soud její námitky v tomto směru odmítl s tím, že svědci se k této otázce vyjadřov