7 Tdo 1008/2025 – Nejvyšší soud

7 Tdo 1008/2025-1601 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 3. 12. 2025 o dovolání obviněné M. Č., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Nové Sedlo, podaném proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2025, sp. zn. 67 To 119/2025, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 4 T 10/2024 takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné M. Č. odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 10. 12. 2024, č. j. 4 T 10/2024-1465, byla obviněná M. Č. uznána vinnou zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku a byl jí uložen podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s ostrahou. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. a podle § 229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích na náhradu škody. 2. Podle zjištění Obvodního soudu pro Prahu 4 obviněná spáchala - zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku skutkem, který spočíval v podstatě v tom, že v době od 25. 2. 2013 do 20. 12. 2018 na různých místech v Praze pod různými smyšlenými záminkami slibujícími budoucí výhodné koupě půdních prostor a stavebních pozemků a předstíráním tíživé životní situace postupně vylákala od poškozené P. Č., nar. XY, peněžní prostředky v celkové částce 8 061 355 Kč (bod I výroku o vině) a v průběhu roku 2018 v Praze XY pod smyšlenými záminkami slibujícími budoucí výhodnou koupi stavebních pozemků a výhodné zúročení peněz prostřednictvím ruského investora postupně vylákala na poškozeném S. S., nar. XY, peněžní prostředky v celkové částce 1 375 000 Kč (bod II výroku o vině), takže oběma poškozeným způsobila celkem škodu ve výši 9 436 355 Kč, - přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku skutkem, který spočíval v podstatě v tom, že v době od 12. 12. 2020 do 12. 2. 2023 v XY, okres XY, pod záminkou tíživé životní situace, pod záminkou, že jí policie zajistila všechny finanční prostředky, což nebyla pravda, a pod záminkou, že peníze vrátí, jakmile jí policie odblokuje zajištěné finanční prostředky, postupně vylákala od poškozené Z. K., nar. XY, peněžní prostředky v celkové částce 372 700 Kč a šperky v hodnotě 57 340 Kč, takže poškozené způsobila škodu ve výši 430 040 Kč (bod III výroku o vině). 3. O odvoláních, která podali obviněná proti všem výrokům a státní zástupce v neprospěch obviněné proti výroku o trestu, bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2025, č. j. 67 To 119/2025-1537. Z podnětu odvolání státního zástupce byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo o trestu nově rozhodnuto tak, že obviněná byla odsouzena podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Odvolání obviněné bylo jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítnuto. 1. 2. Obviněná podala dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze. Z obsahu a smyslu dovolání je patrno, že tento rozsudek napadla v celém rozsahu. Odkázala na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slovně vyjádřila tak, že „rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku“, a dále jako „nesprávné hmotněprávní posouzení výroku o trestu“. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. slovně vyjádřila tak, že „odvolací soud zamítl odvolání, ačkoli tu byl dán důvod dovolání podle písm. g)“. Nesprávnost právního posouzení skutku spatřovala v tom, že neměla počáteční úmysl peníze nevrátit a že tedy nešlo o jejich vylákání. Poukázala na to, že prostředky předávala třetím osobám, konkrétně osobě vystupující pod jménem A. P. Celou záležitost označila za civilněprávní věc. Poukázala na směnku, kterou vystavila ve prospěch poškozené P. Č., a na dohodu o narovnání, kterou uzavřela s poškozenou Z. K. Zpochybnila skutková zjištění, která soudy učinily na podkladě svědecké výpovědi poškozené P. Č. Uvedla, že tato výpověď je vnitřně rozporná, korigovaná listinnými důkazy o dílčích vrácených částkách a podporovaná jen svědeckou výpovědí manžela poškozené, který měl pouze zprostředkované informace od samotné poškozené. Vytkla, že soudy neprovedly navrhované důkazy. Šlo o konfrontaci poškozené P. Č. s P. J. (J.), jehož poškozená podle fotografií označila za osobu, která podle obviněné vystupovala pod jménem A. P. Dále se jednalo o znalecký posudek ohledně duševního stavu obviněné. Výhrady vznesla proti výroku o trestu, přičemž poukázala na souhrn polehčujících okolností, který podle ní odůvodňoval uložení trestu odnětí svobody podle § 58 odst.1 tr. zákoníku pod dolní hranici sazby a jeho podmíněný odklad. Obviněná se dovoláním domáhala toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů a aby přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 4 věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, případně aby zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu a aby jí uložil podmíněný trest odnětí svobody na dvě léta se zkušební dobou stanovenou na tři léta. 3. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání uvedl, že podvodný úmysl obviněné je z provedeného dokazování zcela zřejmý a že z její strany šlo o cílené jednání, při kterém vůči poškozeným prezentovala smyšlenou legendu za účelem vylákání finančních prostředků. Konstatoval, že nelze přiznat opodstatnění námitkám, podle kterých nešlo o trestný čin s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe, neboť nebyly zjištěny žádné relevantní okolnosti, které by snižovaly společenskou škodlivost jednání obviněné natolik, že by to vybočovalo z rámce typových případů trestného činu podvodu. Nesouhlasil s tím, že by skutková zjištění soudů byla zatížena vadou neprovedených důkazů, přičemž zdůraznil, že k vypracování znaleckého posudku o duševním stavu obviněné nebylo důvodu, protože obviněná nevykazovala žádné známky duševní poruchy. K námitkám zaměřeným proti výroku o trestu dodal, že nespadají pod žádný dovolací důvod. Státní zástupce navrhl, aby dovolání bylo jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto. 4. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno obviněnou jako oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle § 265e odst. 1 tr. ř., s obsahovými náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. ř., avšak je zjevně neopodstatněné, přičemž zčásti bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. K dovolání obecně 1. Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů výslovně stanovených v § 265b tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Je-li dovolání podáno s odkazem na některý z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., pak relevanci tohoto dovolacího důvodu mají pouze námitky, které svým obsahem odpovídají jeho zákonnému vymezení. Jiné námitky nejsou dovolacím důvodem. 2. Obviněná podala dovolání proti rozhodnutí ze dne 22. 5. 2025, tedy proti rozhodnutí, které bylo učiněno za účinnosti zákona č. 220/2021 Sb., jímž došlo ke změně ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. upravujícího důvody dovolání. Pokud obviněná deklarovala dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a slovně ho vyjádřila jako „nesprávné právní posouzení skutku“, pak tím uplatnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ve znění zákona č. 220/2021 Sb. Pokud obviněná deklarovala dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. a slovně ho vyjádřila tak, že „odvolací soud zamítl odvolání, ačkoli tu byl dán důvod dovolání podle písm. g)“, pak tím uplatnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. ve znění zákona č. 220/2021 Sb. 3. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. 4. Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy. Předmětem právního posouzení je skutek, tak jak byl zjištěn soudy. Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu výroku o vině, pak uvedenému dovolacímu důvodu odpovídají pouze námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Uvedeným dovolacím důvodem nejsou námitky, jimiž je vytýkáno nesprávné zjištěn