7 Tdo 1028/2025 — Nejvyšší soud

7 Tdo 1028/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:17. 12. 2025 Spisová značka:7 Tdo 1028/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:7.TDO.1028.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Důvody dovolání Podvod Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. b)) tr. ř. § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:29. 1. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 1028/2025-519 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl dne 17. 12. 2025 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného Martina Mondeka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 15. 5. 2025, sp. zn. 2 To 39/2025, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 6 T 79/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Martina Mondeka odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 21. 11. 2024, č. j. 6 T 79/2024-375, byl obviněný uznán vinným pokusem zločinu podvodu podle § 21 odst. 1, § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Za uvedený pokus zločinu a za sbíhající se přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 tr. zákoníku, pro který byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 12. 12. 2022, č. j. 4 T 52/2021-528, byl obviněný podle § 209 odst. 4, § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody na třicet měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu čtyř let, a to za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku ve sbíhající se trestní věci. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. bylo dále rozhodnuto o náhradě škody. 2. Pokusu zločinu podvodu se obviněný podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil tím, že v přesně nezjištěnou dobu na přesně nezjištěném místě bez vědomí a souhlasu poškozeného J. N. doplnil nebo nechal doplnit do článku II. konceptu písemnosti označené jako „Smlouva“ vypracovaného L. P. a datovaného dnem 14. 1. 2020, souvisejícího s převodem 70% obchodního podílu ve společnosti YES CHIPS s.r.o., nyní „v konkurzu“, z obviněného na poškozeného, odstavec 3., podle kterého měl poškozený zaplatit za převod obchodního podílu v uvedené společnosti částku 2 000 000 Kč ve prospěch obviněného a částku 1 000 000 Kč ve prospěch společnosti YES CHIPS s.r.o., a na takto upraveném dokumentu poté napodobil nebo nechal napodobit dva podpisy poškozeného. Následně tento dokument dne 19. 10. 2022 jako pravý předložil v rámci konkurzu prohlášeného na svou osobu insolvenčnímu správci, společnosti Insolvency Project v.o.s., a dále insolvenčnímu správci přesně nezjištěného dne nepravdivě sdělil, že mu poškozený nezaplatil částku ve výši 7 000 Kč vyplývající z čl. II smlouvy o převodu části rozděleného podílu uzavřené mezi obviněným a poškozeným dne 14. 1. 2020, v návaznosti na což podal insolvenční správce dne 10. 3. 2023 návrh na vydání platebního rozkazu a dne 22. 3. 2023 vydal Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci pod č. j. 30 Cm 23/2023-35 platební rozkaz, podle kterého měl poškozený zaplatit částku 2 007 000 Kč s příslušenstvím ve prospěch majetkové podstaty insolvenčního řízení vedeného ve věci obviněného coby dlužníka. Poškozený požadovanou částku nezaplatil a proti uvedenému platebnímu rozkazu podal odpor, v důsledku čehož mu škoda v celkové výši nejméně 2 007 000 Kč fakticky nevznikla. 3. Rozsudek soudu prvního stupně napadli obviněný a poškozený odvoláními, která Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 15. 5. 2025, č. j. 2 To 39/2025-448, podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. Namítl, že skutkové závěry soudů obou stupňů jsou založeny na nedostatečně zjištěném stavu věci a nejsou podloženy výsledky provedených důkazů. Zdůraznil, že již v průběhu řízení soudům vytýkal, že důkazy netvoří uzavřený řetězec, jež by mohl při respektování základních zásad hodnocení důkazů, zejména zásady in dubio pro reo, vést k závěru o jeho vině. V dokazování jsou mezery a rozpory, které nalézací soud nehodnotil a toliko je doplnil vlastními úvahami nemajícími oporu v provedených důkazech. Při rekapitulaci svých námitek uplatněných již v odvolání zdůraznil, že žádný přímý důkaz o jeho jednání neexistuje, když rozhodnutí nalézacího soudu je založeno toliko na nepřímých důkazech, u nichž schází vzájemná provázanost a logická návaznost, přičemž tyto důkazy umožňují i jiný výklad skutkového stavu. Podle obviněného je postup nalézacího soudu v rozporu s § 2 odst. 5, 6 tr. ř. i s ústavními principy spravedlivého procesu. 5. Dále označil za nevěrohodný i poškozeným uvedený popis skutkového děje, a poukázal především na okolnosti vstupu poškozeného do předmětné společnosti, když nebylo prokázáno, že by poškozený převod obchodního podílu obviněnému jakkoli kompenzoval. Součástí dohody mezi ním a poškozeným tak muselo být i jiné plnění ze strany poškozeného, a to právě ve formě nyní projednávaných článků smlouvy. Tímto se však soudy odmítly zabývat a jako nadbytečný posoudily i návrh obviněného na důkaz znaleckým posudkem z oboru ekonomie. To mělo vliv na nesprávná skutková zjištění ohledně okolností vstupu poškozeného do společnosti. Dále poukázal i na nekonzistentnost výpovědi poškozeného ve vztahu k jeho dalším obchodním záměrům s předmětnou společností. Opětovně připomněl zásadu in dubio pro reo a zásadu presumpce neviny s tím, že v projednávané věci nebyla dosažena jistota o jeho vině beze vších pochybností. Má za to, že nebylo prokázáno, že by poškozený spornou listinu nepodepsal, ani že by ji podepsal obviněný, resp. nechal ji podepsat namísto poškozeného, k čemuž neměl ani logický motiv. S ohledem na nedostatek důkazů pak podle obviněného nebyly naplněny ani znaky skutkové podstaty zločinu podvodu. 6. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání vyjádřil a připomněl podmínky uplatnění dovolacího důvodu podle písmene g) a konstatoval, že námitky obviněného, kterými nesouhlasí s výsledky provedeného dokazování, tomuto dovolacímu důvodu neodpovídají. Obviněný totiž nenamítl žádný zjevný rozpor skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, přičemž tento dovolací důvod nejsou s to naplnit ani výtky týkající se věrohodnosti svědků. Co se týče námitky obviněného, že soudy neprovedly jím navrhované důkazy, ani tuto neshledává podřaditelnou pod dovolací důvod podle písmene g), neboť se v projednávané věci nejednalo o důkazy opomenuté, k čemuž státní zástupce dále odkázal na judikaturu Ústavního soudu. Navíc podle jeho názoru nešlo ani o důkazy podstatné ve smyslu tohoto dovolacího důvodu. Námitky obviněného pak státní zástupce neshledává podřaditelnými ani pod dovolací důvod podle písmene h), když obviněný je založil toliko na zpochybnění výsledků provedeného dokazování a na nesouhlasu se skutkovým stavem, který byl zjištěn v průběhu trestního řízení a který je vyjádřen především ve výroku o vině a rozveden v odůvodnění napadených rozhodnutí. Co se pak týče dovolacího důvodu podle písmene m), tento nemohl být naplněn, protože nedošlo k naplnění dovolacích důvodů podle písmen g) a h). 8. Závěrem státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v § 265b tr. ř. III. Přípustnost dovolání 9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. IV. Důvodnost dovolání 10. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě vad v případě, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované pods