7 Tdo 1053/2014 — Nejvyšší soud

7 Tdo 1053/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:10. 12. 2014 Spisová značka:7 Tdo 1053/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.1053.2014.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Nadržování Dotčené předpisy:§ 366 odst. 1 tr. zákoník § 23 tr. zákoník Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:5. 2. 2015 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 10.4.2015III.ÚS 1073/15prof. JUDr. Josef Fiala, CSc.zrušeno19.7.2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 1053/2014-62 U S N E S E N Í Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 10. prosince 2014 v Brně dovolání obviněných JUDr. V. Ch. , a JUDr. V. M. , Ph. D., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 5 To 346/2013, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 1 T 164/2012, a rozhodl takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných JUDr. V. Ch. a JUDr. V. M. , Ph. D., odmítají. Odůvodnění: Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 7. 8. 2013, sp. zn. 1 T 164/2012, byli obvinění JUDr. V. Ch. a JUDr. V. M. , Ph. D., uznáni vinnými přečinem nadržování podle § 366 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Za tento přečin byl obviněný JUDr. V. Ch. odsouzen podle § 366 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 36 měsíců. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku a § 73 odst. 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu vedoucí funkce v orgánech veřejné moci na dobu 60 měsíců. Obviněný JUDr. V. M. , Ph. D., byl odsouzen podle § 366 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců a podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 36 měsíců. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 5 To 346/2013, byl k odvolání obviněných JUDr. V. Ch. a JUDr. V. M. , Ph. D., podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. tento rozsudek zrušen v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. Městský soud v Praze znovu rozhodl tak, že obvinění JUDr. V. Ch. a JUDr. V. M. , Ph. D., jsou vinni, že v objektu Ministerstva spravedlnosti České republiky, Vyšehradská 16, Praha 2, obžalovaný JUDr. V. Ch. v postavení ...... odboru dohledu a zároveň ..... ..... podsekce dohledu a justice Ministerstva spravedlnosti České republiky dne 13. května 2010 obdržel k podpisu spolu se spisem č. j. 352/2010-OD-SPZ návrh na odložení podnětu ke stížnosti pro porušení zákona ve prospěch odsouzeného J. B. , vypracovaný referentkou Mgr. I. J. , které byla věc přidělena vedoucím oddělení trestního přezkumu a ačkoli již dne 22. dubna 2010 podepsal v totožné trestní věci návrh na odložení podnětu ke stížnosti pro porušení zákona ve prospěch odsouzeného R. T. pod č. j. 206/2010-OD-SPZ vypracovaný stejnou referentkou a aprobovaný ministryní spravedlnosti dne 4. května 2010) a ačkoli věděl, že věc do té doby vyřizovala kmenová pracovnice uvedeného oddělení Mgr. I. J. , nechal dne 17. května 2010 mimo obvyklý režim přidělování spisů, aniž by o tomto vyrozuměl příslušného vedoucího oddělení trestního přezkumu, který předmětný návrh na odložení schválil, přidělit spis č. j. 352/2010-OD-SPZ stážistovi na odboru dohledu, oddělení trestního přezkumu JUDr. V. M. , Ph. D., s pokynem vypracovat ve věci návrh stížnosti pro porušení zákona včetně návrhu na přerušení výkonu trestu, přičemž obžalovaný JUDr. V. M. , Ph. D., poté, co si ke spisovému materiálu nechal dne 2. června 2010 připojit spis č. j. 206/2010-OD-SPZ týkající se odsouzeného R. T. , ze které mu bylo známo, že v podstatě totožné podání ve prospěch tohoto odsouzeného již bylo odloženo, a poté, co mu byl znám obsah návrhu Mgr. I. J. na odložení podnětu ke stížnosti pro porušení zákona ve prospěch odsouzeného J. B. ze dne 12. května 2010, v předmětné věci navrhl dne 7. června 2010 ministryni spravedlnosti podat ve prospěch odsouzených R. T. a J. B. stížnost pro porušení zákona a současně vypracoval i rozhodnutí o přerušení výkonů trestů odnětí svobody oběma odsouzeným, ačkoli pro takový postup nebyly splněny zákonné důvody, což věděl již v době vypracovávání svého návrhu, stejně jako to věděl obžalovaný JUDr. V. Ch. v době zadání tohoto pracovního úkolu spoluobžalovanému, a vzdor svému vědomí o nedůvodnosti propuštění odsouzených, jednali s cílem dosáhnout tohoto propuštění obou odsouzených z věznice, přičemž se obžalovaný JUDr. V. M. , Ph. D., vůbec nezabýval argumentací Mgr. I. J. v návrzích na odložení podnětů ke stížnosti pro porušení zákona ve prospěch odsouzených R. T. a J. B. a argumentací senátu Nejvyššího soudu České republiky v rozhodnutí o dovoláních odsouzených R. T. a J. B. ze dne 3. února 2010, sp. zn. 7 Tdo 37/2010, které bylo součástí spisového materiálu, v němž předmětný soud mimo jiné konstatoval, že: „soudy nižších stupňů věnovaly hodnocení provedených důkazů dostatečnou pozornost, své úvahy dostatečně odůvodnily a na základě všech souvislostí a v souladu se zásadami logiky došly ke správným skutkovým zjištěním“, a v předloženém návrhu stížnosti pro porušení zákona zamlčel skutečnost, že ve věci bylo dovolání odsouzených odmítnuto, a obžalovaný JUDr. V. Ch. tento návrh formálně schválil a nechal předložit k podpisu ministryni spravedlnosti, přičemž oba obžalovaní předpokládali, že tento návrh ministryně bez dalšího podepíše, k čemuž také dne 8. 6. 2010 došlo, a v důsledku toho byli odsouzení R. T. a J. B. propuštěni z výkonu trestu odnětí svobody a utekli do ciziny, kde byli na základě mezinárodního příkazu k zatčení dne 23. 5. 2011 zadrženi. Oba obvinění byli uznáni vinnými přečinem nadržování podle § 366 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný JUDr. V. Ch. byl odsouzen podle § 366 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu tří let. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku a § 73 odst. 3 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu vedoucí funkce v orgánech veřejné moci na dobu pěti let. Obviněný JUDr. V. M. , Ph. D., byl odsouzen podle § 366 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu tří let. Proti tomuto rozsudku podali oba odsouzení (dále zpravidla jen: „obviněný JUDr. V. Ch. , obviněný JUDr. V. M. , Ph. D.,“ případně jen ,,obviněný“) dovolání, oba z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný JUDr. V. Ch. podal dovolání včas prostřednictvím obhájce JUDr. Jiřího Matznera, Ph. D., a na základě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítl, že rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Podle názoru obviněného nebylo ničím prokázáno, že by jednal úmyslně, nebyla prokázána žádná vazba jak mezi obviněnými, tak mezi některým z obviněných a odsouzenými R. T. a J. B. , kterým měl on společně se spoluobviněným JUDr. V. M. , Ph. D., pomáhat. Obviněný považuje skutková zjištění za domněnky, které nemohou obstát. Domnívá se, že soudy, které ve věci rozhodovaly, svým postupem porušily princip in dubio pro reo a tím i zásadu presumpce neviny. Obviněný uvedl, že si je vědom toho, že dovolací soud nepřezkoumává skutkové závěry obecných soudů s výjimkou extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními. Je však přesvědčen, že v jeho věci je dána existence tohoto extrémního rozporu, a proto by se dovolací soud měl jeho dovoláním věcně zabývat. Obviněný JUDr. V. Ch. z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 5 To 346/2013, a věc přikázal Městskému soudu v Praze, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Obviněný JUDr. V. M. , Ph. D., podal dovolání prostřednictvím obhájce JUDr. Tomáše Sokola a s odkazem na důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Obviněný namítl absenci jakéhokoliv důkazu o jeho vině, podle něj takřka totální rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudu a provedenými důkazy. Skutková zjištění soudu podle obviněného stojí jen na jeho dedukcích a úvahách a nikoliv na důkazech, a proto se logicky nabízí otázka, zda tuto námitku