7 Tdo 1478/2004 — Nejvyšší soud

7 Tdo 1478/2004 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 12. 2004 Spisová značka:7 Tdo 1478/2004 ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:7.TDO.1478.2004.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 1478/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 28. 12. 2004 dovolání nejvyšší státní zástupkyně podané v neprospěch obviněného L. D., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 6. 2004, sp. zn. 6 To 285/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 4 T 257/2001 a rozhodl t a k t o : Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se z r u š u j í usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 6. 2004, sp. zn. 6 To 285/2004, a usnesení Okresního soudu v Sokolově ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. 4 T 257/2001. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Sokolově přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Usnesením Okresního soudu v Sokolově ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. 4 T 257/2001, bylo podle § 223 odst. 1 tr. ř., § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř. zastaveno trestní stíhání obviněného L. D. pro trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák., jehož se měl dopustit v podstatě tím, že dne 7. 3. 2000 uzavřel prostřednictvím zástupce obchodní společnosti kupní smlouvu na vysavač a klepač v celkové hodnotě 36.560,- Kč, kterou měl splácet ve 24 měsíčních splátkách s tím, že do uhrazení celé kupní ceny není s těmito věcmi oprávněn nakládat jako s vlastními, a ačkoli uvedené věci převzal, splátky řádně nehradil, v květnu 2000 předmět koupě prodal neznámé osobě a tím způsobil obchodní společnosti škodu ve výši nejméně 32.900,- Kč, a dále dne 10. 3. 2000 prostřednictvím prodejny obchodní společnosti uzavřel kupní smlouvu na koupi mobilního telefonu zn. Motorola včetně Twist karty v celkové hodnotě 5.599,- Kč na splátky, uhradil akontační splátku ve výši 3.099,- Kč, věci převzal s tím, že není oprávněn s nimi nakládat jako s vlastními do úplného zaplacení kupní ceny, splátky nehradil a po půl roce prodal mobilní telefon s Twist kartou neznámé osobě a tím způsobil obchodní společnosti škodu ve výši 4.760,- Kč. Okresní soud v Sokolově zdůvodnil toto rozhodnutí v podstatě tím, že posuzované jednání obviněného je třeba kvalifikovat jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., že jde o pokračování ve skutku, pro jehož jiné útoky spáchané ve dnech 21. 1. 2000 a 4. 4. 2000 byl obviněný pravomocně odsouzen v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 1 T 96/2000 rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 4. 2000, sp. zn. 6 To 138/2002, a že tímto rozsudkem byla založena tzv. překážka věci pravomocně rozhodnuté ve smyslu § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř. Přitom konstatoval, že se zřetelem k ustanovení § 16 odst. 1 tr. zák. není možné postupovat podle § 37a tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb. Stížnost okresního státního zástupce v Sokolově byla usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 6. 2004, sp. zn. 6 To 285/20004, podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta jako nedůvodná. Nejvyšší státní zástupkyně podala v zákonné lhůtě v neprospěch obviněného dovolání proti usnesení Krajského soudu v Plzni, a to v celém rozsahu. Dovolání podala s odkazem na důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. f), g), l) tr. ř. Namítla, že rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 4. 2002, sp. zn. 6 To 138/2002, byl vyhlášen za účinnosti zákona č. 265/2001 Sb., a z toho dovodila, že nevytvořil překážku věci rozhodnuté. V této souvislosti uvedla, že nic nebránilo tomu, aby byla aplikována ustanovení § 11 odst. 2 tr. ř., § 12 odst. 12 tr. ř., § 37a tr. zák., vše ve znění zákona č. 265/2001 Sb. Podle těchto námitek tedy bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Jinak nejvyšší státní zástupkyně vytkla, že jeden z útoků, pro které byl obviněný uznán vinným citovaným rozsudkem Krajského soudu v Plzni, byl kvalifikován jako pokus trestného činu úvěrového podvodu podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 250b odst. 1 tr. zák., takže v poměru mezi tímto útokem a útoky, které Okresní soud v Sokolově v projednávané věci považoval za trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., nemůže jít o pokračování vzhledem k tomu, že se nejedná o stejnou skutkovou podstatu. Tím nejvyšší státní zástupkyně vytkla nesprávné hmotně právní posouzení. Jinak uzavřela své výhrady tím, že Krajský soud v Plzni napadeným usnesením rozhodl o zamítnutí řádného opravného prostředku státního zástupce proti usnesení o zastavení trestního stíhání, ačkoli v předcházejícím řízení byly dány důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. f), g) tr. ř., a tím považovala za naplněný i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Nejvyšší státní zástupkyně se dovoláním domáhala toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Okresnímu soudu v Sokolově věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné. Rozhodnutí žádného z obou soudů nemohou obstát na podkladě důvodů, o které se opírají. V projednávané věci jsou posuzovány útoky spáchané ve dnech 7. 3. 2000 a 10. 3. 2000, které pokud by byly kvalifikovány jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., se jeví jen jako část pokračujícího skutku, jehož další útok byl spáchán dne 21. 1. 2000 a byl pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 4. 2002, sp. zn. 6 To 138/2002, posouzen jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák. Ve vztahu k útoku, který byl spáchán dne 4. 4. 2000 a který byl tímto rozsudkem Krajského soudu v Plzni posouzen jako pokus trestného činu úvěrového podvodu podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 250b odst. 1 tr. zák., o pokračování jít nemůže, protože ustanovení § 89 odst. 3 tr. zák. mezi podmínkami pokračování v trestném činu stanoví, že musí jít ve všech dílčích útocích o naplnění s t e j n é skutkové podstaty. Tato podmínka není splněna, jestliže jde o útoky, z nichž některé naplňují znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 250 tr. zák. a jiné naplňují znaky skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b tr. zák., resp. jeho pokusu, neboť v uvedených případech tu jsou r ů z n é skutkové podstaty. Pochybení Okresního soudu v Sokolově, který konstruoval pokračování v trestném činu na podkladě útoků naplňujících znaky různých skutkových podstat, však samo o sobě nemělo žádný význam pro posouzení otázky, zda rozsudek Krajského soudu v Plzni vytvořil překážku věci rozhodnuté ve smyslu § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř., protože tato otázka byla nastolena již tou částí rozsudku, v níž byl obviněný uznán vinným útokem spáchaným dne 21. 1. 2000 a posouzeným jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák. Nejvyšší soud tedy nesdílí názor nejvyšší státní zástupkyně, že by usnesení Okresního soudu v Sokolově bylo vadné ve smyslu dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle § 11 odst. 2 tr. ř. ve znění zákona č. 265/2001 Sb. týká-li se důvod nepřípustnosti trestního stíhání uvedený v § 11 odst. 1 tr. ř. jen některého z dílčích útoků pokračujícího trestného činu, nebrání to, aby se ohledně zbylé části takového činu konalo trestní stíhání. Podle § 12 odst. 12 tr. ř. ve znění zákona č. 265/2001 Sb. skutkem podle trestního řádu se rozumí též dílčí útok pokračujícího trestného činu, není-li výslovně stanoveno jinak. Odůvodnění rozhodnutí obou soudů vyznívá tak, že považovaly za rozhodující to, že všechny posuzované útoky tvořící pokračující skutek byly spáchány před účinností zákona č. 265/2001 Sb. V souvislosti s tím oba soudy dovodily, že je třeba aplikovat právní úpravu účinnou před 1. 1. 2002, protože je to pro obviněného příznivější, a odkázaly na ustanovení § 16 odst. 1 tr. zák. Ustanovení § 16 odst. 1 tr. zák. je z hlediska systematiky zařazeno do hlavy třetí obecné části trestního zákona a upravuje časovou působnost trestního zákona jako hmotně právního předpisu, tedy jako zákona, který stanoví znaky trestných činů, trestní sazby na trestné činy a případně i jiné hmotně právní předpoklady trestnosti činu. Z hlediska hmotného práva nedošlo v otázce trestnosti činu, pro který byl obviněný stíhán v projednávané věci, k žádné změně oproti stavu v době jeho spáchání. Žádná taková změna nevyplývá ani ze zákona č. 265/2001 Sb., takže hmotně právně zůstala trestnost činu tímto zákonem nedotčena. Z toho logicky vyplývá, že ustanovení § 16 odst. 1 tr. zák. nemůže mít na posuzovaný případ žádný vliv, pokud jde o tu je