7 Tdo 1509/2012 — Nejvyšší soud

7 Tdo 1509/2012 citace  Právní věta:Nesprávné označení určitého procesního úkonu orgánem činným v trestním řízení, ačkoliv se ve skutečnosti jednalo o procesní úkon jiný, nezpůsobuje samo o sobě nezákonnost skutečně provedeného procesního úkonu. Jestliže policejní orgán sice formálně nesprávně označil určitý procesní úkon jako prověrku na místě (§ 104e tr. ř.), třebaže šlo jen o zadokumentování jednání policistů v místě bydliště obviněného (v té době zadrženého podezřelého), při němž ten dobrovolně vydal věci důležité pro trestní řízení (§ 78 tr. ř.), nedošlo k procesnímu pochybení majícímu vliv na zákonnost tohoto úkonu. Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. k) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:6. 2. 2013 Spisová značka:7 Tdo 1509/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:7.TDO.1509.2012.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Věc důležitá pro trestní řízení Dotčené předpisy:§ 78 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:18. 2. 2013 Publikováno ve sbírce pod číslem:79 / 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 1509/2012-42 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 6. února 2013 v neveřejném zasedání, o dovolání obviněného M. S., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2012, sp. zn. 11 To 51/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 14 T 172/2011, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e ) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 5. 12. 2011, sp. zn. 14 T 172/2011, byl obviněný M. S. uznán vinným pod body 1), 2) pokračujícím zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, pod bodem 3) zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku spáchaným formou účastenství (pomocník) podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, pod bodem 4) přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl uložen trest propadnutí věci. Podle § 228 odst. 1, § 229 odst. 1, odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích na náhradu škody. Stejným rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu pro obviněné P. Č., F. M., J. Č. a M. B.. Podle § 226 písm. c) tr. ř. byli obvinění P. Č., M. S., J. Č. a M. B. zproštěni obžaloby pro uvedené skutky. Proti tomuto rozhodnutí podali odvolání obvinění M. S., P. Č. a M. B.. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 2. 2012, sp. zn. 11 To 51/2012, podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil ohledně obviněného M. B. napadený rozsudek v odsuzující části v celém rozsahu, podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. zrušil ohledně obviněného M. S. napadený rozsudek ve výroku o vině zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku spáchaný formou účastenství podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku (bod 3. rozsudku) a ve výroku o trestu, u obviněného P. Č. zrušil výrok o vině zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku spáchaný formou účastenství podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku (bod 2. rozsudku) a ve výroku o trestu. Zároveň zrušil výrok o uložení trestu propadnutí věci a výrok jímž byl poškozený odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. V rozsahu zrušení věc všech tří obviněných vrátil podle § 259 odst. 1 tr. ř. soudu I. stupně. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že M. S. za trestné činy rozhodnutím nedotčené podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání 4 let, pro jehož výkon ho zařadil podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Nově rozhodl také o trestu u obviněného P. Č.. Proti rozhodnutí soudu II. stupně podal řádně a včas obviněný M. S. dovolání opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), k), l) tr. ř., neboť má za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení a v rozhodnutí chybí výrok, přičemž důvod dovolání spočívající v nesprávném posouzení skutku byl podle něj dán již v řízení před soudem I. stupně. Obviněný se především domnívá, že v rozhodnutí soudu II. stupně chybí výrok, kterým bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti skutkům pod body 1), 2), 4) rozsudku soudu I. stupně, když odvolací soud zrušil napadený rozsudek pouze v bodě 3) rozsudku. Nebylo tak podle obviněného rozhodnuto o zbytku jeho odvolání. Obviněný dále namítá zákonnost opatření důkazů, zejména pokud jde o „prověrku na místě“ a odkazuje na své námitky uvedené již při hlavním líčení před soudem I. stupně, když má za to, že se spíše mělo jednat o domovní prohlídku, která podléhá přísnějšímu režimu. Nicméně obviněný namítá, že nebyl poučen ani pro případ provedení prověrky na místě jak předpokládá ustanovení § 104c odst. 3 tr. ř., za použití § 104e odst. 2 tr. ř. Z protokolu o prověrce na místě podle obviněného vyplývá, že byl poučen podle § 158 odst. 6 tr. ř. a tedy při absenci zákonného poučení nelze považovat vyšetřovací úkon za provedený v souladu s trestním řádem. Přesto soudy k těmto důkazům přihlížely. Podle obviněného lze pochybovat o „dobrovolnosti“ provedené prověrky a následného vydání věcí, jak jí posuzují příslušníci policie i oba soudy. Obviněný podotýká, že byl v té době zadržen, tedy omezen na osobní svobodě, nebyla mu v té době poskytnuta pomoc obhájce a byl-li navíc nesprávně poučen, byly jeho podpisy na protokolu učiněny v omylu. Obviněný je přesvědčen, že na uvedené nezákonné úkony navazovaly provedená odborná vyjádření (z oboru biologie a genetiky), ke kterým by podle obviněného také nemělo být přihlíženo. Obviněný dále brojí proti skutku popsanému pod bodem ad 1) výroku o vině rozhodnutí soudu I. stupně, který odvolací soud ponechal beze změn. Má za to, že byl shledán vinným na základě nesouvisejících nepřímých důkazů, z nichž valná část byla podle obviněného získána výše uvedeným nezákonným způsobem. Celý výrok o vině je podle názoru obviněného založen pouze na podobnosti oblečení osob zachycených kamerovým záznamem z čerpací stanice. Obviněný se tedy domnívá, že soudy obou stupňů rozhodly o jeho vině, aniž by mu spáchání předmětného skutku bylo prokázáno. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí odvolacího soudu ve všech výrocích, které se ho týkají a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k podanému dovolání vyjádřil. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. uvedl, že soud II. stupně rozhoduje o odvolání vždy jako o celku. Jestliže odvolací soud zčásti odvolání obviněného vyhověl, rozhodl tím o dovolání jako o celku a žádný výrok v jeho rozhodnutí nechybí. Pokud jde o námitky proti průběhu důkazního řízení, které lze podle státního zástupce podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se jedná o tvrzení, která mohou založit tzv. extrémní nesoulad. Tuto námitku obviněný sice doslovně neuvedl, pouze poukázal na nezákonnost vydání věcí v průběhu tzv. prověrky na místě činu provedené příslušníky policie v místě bydliště obviněného. Státní zástupce upozornil, že touto námitkou se již zabýval odvolací soud s jehož odůvodněním se ztotožnil. Předmětný úkon byl sice formálně nesprávně označen jako protokol o prověrce na místě podle § 104e tr. ř., ve skutečnosti se však jednalo o vydání věci podle § 78 tr. ř., a tedy o úkon při němž obviněný dobrovolně vydal věci důležité pro trestní řízení, přičemž o dobrovolnosti podle státního zástupce není důvodu pochybovat. K provedení domovní prohlídky nebyl podle státního zástupce důvod. Tuto námitku tedy podle názoru státního zástupce nelze akceptovat. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. nemohl být v tomto případě vůbec relevantně uplatněn, neboť soud II. stupně odvolání obviněného částečně vyhověl a nemohl ho tedy zamítnout, jak předpokládá uvedený dovolací důvod. Rozhodnutí tedy podle státního zástupce netrpí žádnou vadou, kterou by bylo nutno napravit cestou dovolání. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., je dán v případech, kdy v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Chybějícím je takový výrok jako celek, který není v r