7 Tdo 160/2020 — Nejvyšší soud

7 Tdo 160/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:26. 2. 2020 Spisová značka:7 Tdo 160/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:7.TDO.160.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dovolací důvody Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. § 240 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku § 240 odst. 3 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:23. 5. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 160/2020-4825 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl dne 26. 2. 2020 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného M. H., nar. XY, bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 10. 2019, sp. zn. 3 To 21/2019, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 49 T 15/2017, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. H. odmítá. Odůvodnění: Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2018, č. j. 49 T 15/2017-4610, byl obviněný uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku a odsouzen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na pět let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen od věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, § 73 odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce člena statutárního orgánu v obchodních korporacích a družstvech na pět let a výrokem podle § 101 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku došlo k zabrání částky 415 000 Kč náležející společnosti B. a. n. Uvedeným rozsudkem bylo rovněž rozhodnuto o vině a trestu obviněných M. H., nar. XY, (dále M. H. ml.) a J. M. Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedeného zločinu v podstatě tím, že s obviněným M. H. ml., ve společném úmyslu s nejméně jednou neztotožněnou osobou z firmy MEKR'S, s. r. o., nezákonným snížením povinnosti společnosti B. a. n., k dani z přidané hodnoty (dále jen DPH), získat pro společnost MEKR'S, s. r. o., konkurenční výhodu na tuzemském trhu v podobě nižších nežli obvyklých prodejních cen zboží určeného pro další prodej, uskutečnili v období od 1. 5. 2014 do 30. 4. 2015 dovoz zboží z Čínské lidové republiky, Hongkongu, Indie, Malajsie, Thajska a Vietnamu, když zboží bylo namísto přímého dovozu společnosti MEKR'S, s. r. o., účelově dovezeno společnosti B. a. n., a teprve následně bylo touto společností prodáno společnosti MEKR'S, s. r. o., ovšem v cenách vycházejících z nezákonně snížených daňových povinností, kterých dosáhli uvedením smyšlených nákupů zboží v tuzemsku s nárokem na odpočet této daně v jednotlivých daňových přiznáních společnosti B. a. n., když uvedený mechanismus byl vytvořen a uskutečňován nejméně jednou neztotožněnou osobou ze společnosti MEKR'S, s. r. o., která k dané spolupráci zjednala obviněného a poskytla mu k jeho činnosti technické a personální zázemí společnosti MEKR'S, s. r. o., dále spolu s obviněným který fakticky společnost B. a. n., ovládal a zastupoval ji v tuzemských záležitostech, a konečně obviněný M. H. ml., který k uvedené činnosti nastavil podmínky tím, že se za finanční odměnu ke dni 28. 11. 2013 formálně nechal uvést do pozice jediného společníka a jednatele společnosti B. a. n., čímž umožnil její existenci a hospodářskou činnost, nicméně o její činnost se nezajímal a nezasahoval do ní, přičemž obvinění takto sami nebo za pomoci prostřednictvím jiné osoby za společnost B. a. n., od května 2014 do dubna 2015 podali dvanáct přiznání k DPH obsahujících fiktivní tuzemské nákupy, jejichž zahrnutím úmyslně snížili daňovou povinnost společnosti k DPH, když díky tomu společnost MEKR'S, s. r. o., zaplatila společnosti B. a. n., jako jediný odběratel za dodané zboží o částku 42 835 344 Kč méně, než by běžně měla při řádném přiznání DPH tímto dovozcem, a uplatněním fiktivních nároků na odpočet daně u společnosti B. a. n., byla současně nezákonně vykázána DPH nižší o částku 42 835 344 Kč ke škodě České republiky. Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 10. 2019, č. j. 3 To 21/2019-4716, zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu uloženém obviněnému a nově při nezměněném výroku o vině jej odsoudil za zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku z trestního příkazu Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 21. 12. 2015, č. j. 1 T 193/2015-33, který byl obviněnému doručen dne 7. 1. 2016, a jež nabyl právní moci dne 16. 1. 2016, a dále za další sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 29. 3. 2018, sp. zn. 52 T 25/2018, podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku, § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody na pět let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil od věznice s ostrahou. Dále obviněnému podle § 67 odst. 2 písm. a) a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložil peněžitý trest v celkové výši 30 000 Kč. Rovněž podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku uložil obviněnému trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu jednoho roku a podle § 73 odst. 1, § 73 odst. 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce člena statutárního orgánu v obchodních korporacích a družstvech na pět let a výrokem podle § 101 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku došlo k zabrání částky 415 000 Kč náležející společnosti B. a. n., to vše za současného zrušení výroků o trestech z uvedených sbíhajících se trestních věcí. Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že se v jeho případě jedná o extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci, k čemuž připomněl judikaturu Ústavního soudu. Zrekapituloval skutkové závěry soudů a část odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, kterému vytkl, že nespecifikoval, neodůvodnil a ani nerozvedl, na základě čeho lze dovodit neexistenci vykázaných přijatých tuzemských plnění na vstupu a označil rozsudek soudu za nepřezkoumatelný a vnitřně rozporný. Rovněž s odkazem na judikaturu poukázal na aplikaci zásad in dubio pro reo a presumpce neviny. Dále interpretoval závěry soudu prvního stupně stran právního hodnocení jeho jednání tak, že z toho měl soud dovodit, že vše organizovala a profitovala z toho společnost MEKR'S, s. r. o. Odůvodnění rozhodnutí soudu nesplňuje parametry § 125 tr. ř. Vyjádřil se k provedenému odposlechu, který byl nařízen v rámci řízení Evropského úřadu pro boj proti podvodům (dále jen OLAF), a týkal se úmyslného pozměnění země původu při dovozu zboží s cílem se vyhnout antidumpingovým opatřením. K tomuto konstatoval, že trestnost celního podvodu spočívajícího v obcházení antidumpingového cla zanikla, a poukázal na zákonné znění § 86 odst. 6 tr. ř. Pokud zde tedy není trestný čin, pro nějž byl odposlech nařízen, pak jej lze jen stěží použít v jiné trestní věci. Odůvodnění rozsudku odvolacího soudu k této problematice je irelevantní a soud nesměl použít odposlechy v tomto řízení. Z tohoto důvodu je namístě, aby Nejvyšší soud posoudil, zda došlo k porušení jeho práv, přičemž opakovaně s odkazem na judikaturu připomněl povinnost Nejvyššího soudu se jeho námitkami zabývat. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání vyjádřil a nejprve zrekapituloval dovolací argumentaci obviněného. Zdůraznil, že jeho námitky jsou výhradně procesního charakteru, které nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný ve svém dovolání přehodnocuje skutkové závěry soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožnil i soud odvolací, a to velmi izolovaně a v jednotlivostech. Skutečnost, že se soudy nepřiklonily k obviněným prezentovanému výkladu důkazů nelze chápat jako porušení jeho práv, jestliže mají skutkové závěry soudů reálný odraz v provedeném dokazování a nalezly náležitou odezvu i v odůvodnění jejich rozhodnutí. Odmítl, že by se v tomto případě jednalo o tzv. extrémní nesoulad v jeho výkladu Ústavním soudem. Obviněný nebyl odsouzen za tzv. antidumping, ani za to, kde bylo místo předání zboží či kdy k němu došlo, nýbrž za zkrácení DPH, jehož se dopustil skutkem vymezeným ve výroku