7 Tdo 191/2010 — Nejvyšší soud

7 Tdo 191/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 3. 2010 Spisová značka:7 Tdo 191/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.191.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 191/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 10. března 2010 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného P. V. proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 27. 10. 2009, sp. zn. 6 To 321/2009, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 34 T 20/2006, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 12. 5. 2009, sp. zn. 34 T 20/2006, byl obviněný P. V. uznán vinným trestným činem neoprávněného nakládání s chráněnými a volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami podle § 181f odst. 1 písm. a) tr. zák. a podle tohoto ustanovení za použití § 53 odst. 1, 2 tr. zák. byl odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 90.000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zák. byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 7 měsíců. Podle § 49 odst. 1, 2 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání – provozování živnosti s předmětem podnikání obchod se zvířaty určenými pro zájmové chovy na dobu 30 měsíců. Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání proti výroku o vině i trestu, které Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, usnesením ze dne 27. 10. 2009, sp. zn. 6 To 321/2009, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný namítá pochybení ve vymezení skutku samotného a to jak v časovém vymezení, tak i ve vymezení protiprávního jednání. Toto spatřuje v nesprávném posouzení porušení § 23 odst. 1 písm. b) zák. č. 100/2004 Sb. o obchodování s ohroženými druhy a prováděcí vyhlášky č. 227/2004 Sb. Uvádí, že oba předpisy nabyli účinnost dnem 1. 5. 2004 a podle § 23 zák. č. 100/2004 je stanovená 15 denní lhůta k registraci exemplářů. Dokazováním nebylo podle obviněného jednoznačně prokázáno, zda exempláře, které jsou předmětem trestního řízení, nebyli získány v době, kdy dovolateli ještě běžela zákonem předepsaná lhůta k registraci, nebo v době před účinností uvedeného zákona, kdy mu registrační povinnost tento právní předpis ještě neukládal a kdy se o protiprávní jednání nejednalo. Pokud by jednání obviněného bylo posuzováno podle právního předpisu, který v době spáchání trestného činu ještě neexistoval nebo nenabyl účinnosti, jednalo by se o nesprávné posouzení skutku. Tímto rozporem se podle obviněného odvolací soud nezabýval, což bylo v rozporu se zásadou „in dubio pro reo“. Obviněný má za to, že samotné volné hodnocení provedených důkazů neodstranilo zásadní pochybnosti a rozpory, zda předmětné exempláře byly či nebyly řádně registrovány a zda se vůbec stal skutek, pro které bylo trestní stíhaní vedeno. Namítá, že všechny držené exempláře byly řádně registrované a ke každému exempláři existoval řádný registrační list, což tvrdil od počátku řízení. Část těchto listů zůstala po prohlídce nepovšimnuta na provozovně bez toho, že by se o ně v průběhu celého trestního řízení někdo zajímal. Dále uvádí, že nechal na své náklady udělat oponentní posudek k znaleckému posudku České inspekci životního prostředí, kdy znalec bez větších problémů dohledal nezanedbatelnou část registračních listů a tyto přiřadil k existujícím exemplářům, a to i k těm, o nichž bylo tvrzeno, že registrovány nejsou. Na základě toho byl vyžádán revizní posudek vypracovaný Agenturou ochrany přírody. Podle tohoto posudku existovala řada exemplářů, u kterých byly pouhé pochybnosti o shodě, a tyto exempláře nebyly zahrnuty mezi exempláře, ke kterým by bylo možno s jistotou přiřadit registrační listy. Z hlediska zásad trestního řízení se jedná o důvodné pochybnosti, které byly v rozporu se zákonem hodnoceny v neprospěch obviněného. Obviněný také poukazuje na to, že znalkyně rovněž připustila, že registrace, včetně fotodokumentace exemplářů byla provedena jiným chovatelem ještě před tím, než tyto exempláře získal, takže za kvalitu této prvotní fotodokumentace neodpovídá. Pokud nebylo bezpochyby prokázáno, že k zajištěným exemplářům neexistují příslušné registrační listy, nebylo tím prokázáno, že se stal skutek, pro který bylo trestní stíhaní vedeno. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení a rovněž rozsudek, který tomuto usnesení obsahově předchází a věc vrátil Okresnímu soudu ve Zlíně k novému projednání a rozhodnutí. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že výhrady uvedené v dovolání odzněly již v odvolání. Připomíná, že dovolací řízení neznamená pro obviněného možnost opakovat odvolání či dosáhnout posouzení věci ve třetím stupni řízení před obecnými soudy. Statní zástupce dále uvedl k námitce obviněného k okamžiku účinnosti zák. č. 100/2004 Sb. a době ukončení trestné činnosti, že mezi nimi je dvouapůlměsíční období, kdy obviněný měl možnost a povinnost registrovat předmětné exempláře. Také námitka k dni pořízení exemplářů je nepodstatná, nakolik po účinnosti zák. č. 100/2004 mohl obviněný zakoupit chráněného živočicha jen s registračními doklady, případně když byli živočichové v jeho chovu nově narozené, tak on sám měl povinnost registrace. Další tvrzení obviněného, že před datem účinnosti výše zmíněných zákonů nebyla dána registrační povinnost, je podle státního zástupce nepravdivé a irelevantní. Takovou povinnost totiž ukládal § 2 odst. 1 písm. b) zák. č. 16/1997 Sb., o podmínkách dovozu a vývozu ohrožených druhů, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin. Tyto námitky dovolatele pokládá státní zástupce za neopodstatněné. Zbývající výhrady obviněného směřují podle státního zástupce nikoli proti právnímu posouzení věci, nýbrž se týkají dokazování, případně jde o subjektivní posuzování činnosti různých institucí na úseku ochrany přírody a chráněných organismů. Takové námitky nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů. Státní zástupce shledal námitky obviněného jako zjevně neopodstatněné a navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky jeho dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Současně souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního stíhání a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat, ani přezkoumávat a hodnotit správnost, a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř., ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., protože tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu, a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za d