7 Tdo 226/2023 — Nejvyšší soud

7 Tdo 226/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:5. 4. 2023 Spisová značka:7 Tdo 226/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:7.TDO.226.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Podvod Úmysl Dotčené předpisy:§ 209 odst. 1 tr. zákoníku § 15 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:25. 6. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 226/2023-466 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. 4. 2023 o dovolání obviněného R. M., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 9. 9. 2022, sp. zn. 68 To 149/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 6 T 109/2021, takto: I. Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 9. 9. 2022, sp. zn. 68 To 149/2022 a rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 18. 5. 2022, sp. zn. 6 T 109/2021. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Olomouci přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. II. Podle § 265l odst. 4 tr. ř. se obviněný R. M. nebere do vazby. Odůvodnění: I. Stručné shrnutí dosavadního řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 18. 5. 2022, č. j. 6 T 109/2021-386, byl obviněný shledán vinným ze spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a přečinu poškození cizích práv podle § 181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. 2. Podle skutkových zjištění se obviněný trestných činů dopustil tím, že v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch uzavřel dne 29. 8. 2018 v Prostějově se společností První olomoucká investiční, a. s., zastoupenou J. L., smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě mu byla poskytnuta peněžitá zápůjčka ve výši 1 000 000 Kč, přičemž se zavázal tuto zápůjčku splatit do 31. 8. 2020 a platit měsíční úrok ve výši 2,3 % z aktuálně dlužné výše zápůjčky. Podmínkou pro vyplacení zápůjčky bylo zajištění dluhu zástavním právem k bytové jednotce č. XY nacházející se v bytovém domě č. p. XY na ulici XY v Olomouci, která byla v podílovém spoluvlastnictví jeho matky D. P. a jejího tehdejšího manžela P. P., přičemž dne 3. 9. 2018 předal v Olomouci, na ulici XY č. XY, J. L. smlouvu o zřízení zástavního práva, na níž však padělal, nebo nechal padělat podpisy zástavců D. a P. P., jakož i ověřovací doložku s razítky České pošty, s. p., a tyto podpisy i ověřovací doložky vědomě vydával za pravé. Tím ze společnosti První olomoucká investiční, a. s., vylákal částku ve výši 1 000 000 Kč, následně zaplatil poškozené společnosti v celkem sedmi platbách celkovou částku 154 100 Kč, tudíž svým jednáním způsobil poškozené společnosti První olomoucká investiční, a. s., škodu ve výši 1 000 000 Kč a dále v důsledku provedení neoprávněného zápisu zástavního práva k předmětnému bytu do katastru nemovitostí způsobil vážnou újmu na právech spoluvlastníkům bytu D. a P. P., když bez jejich vědomí a souhlasu zatížil nemovitost v jejich spoluvlastnictví zástavním právem až do výše 1 000 000 Kč s příslušenstvím. 3. Za uvedené trestné činy soud prvního stupně obviněného odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 4 let. Společně s tím mu soud uložil povinnost, aby podle svých sil a možností uhradil škodu, kterou způsobil. Poškozená společnost (zapůjčitel) byla se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. 4. Obviněný i státní zástupce se proti prvostupňovému rozhodnutí odvolali. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 9. 9. 2022, č. j. 68 To 149/2022-414, bylo odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítnuto, naopak jmenovaný soud vyhověl návrhu státního zástupce a zpřísnil uložený trest tak, že nově odsoudil obviněného k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let a 6 měsíců, se zařazením pro jeho výkon do věznice s ostrahou. Společně s tím obviněnému uložil zaplatit poškozené (zapůjčiteli) podle § 228 odst. 1 tr. ř. škodu ve výši 1 000 000 Kč. 5. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný dovolání. II. Obsah dovolání a vyjádření k němu 6. Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. a předložil v podstatě pět dovolacích námitek: (a) námitku do obsahu skutkové věty, ve vztahu k nezohlednění § 163 tr. ř., (b) námitku do skutkového zjištění podmíněnosti zápůjčky zajištěním dluhu, (c) námitku do posouzení subjektivní stránky ve vztahu k následku (škody), (d) námitku nezohlednění zásady ultima ratio a konečně (e) námitku do posouzení škody. 7. V první námitce ad a) obviněný ve svém dovolání vytýkal soudům obsah skutkové věty, podle které způsobil vážnou újmu i na právech jeho matky, byť ta nedala souhlas s trestním stíháním podle § 163 tr. ř. Podle obviněného soudy vzhledem k absentujícímu souhlasu nemohly k takovému skutkovému zjištění dospět. 8. Obviněný dále ad b) popřel, že by zápůjčka byla podmíněna jejím zajištěním. Poukázal na znění smlouvy o zápůjčce s tím, že (jeho slovy) „pokud je odsouzenému kladeno za vinu, že měl někoho uvést v omyl a omyl má být shledán právě ve skutečnosti, že měl údajně předložit neplatnou smlouvu (na níž byly zfalšované podpisy), tak by vůbec muselo být platně sjednáno již ve smlouvě o zápůjčce, že zástavní právo bude zřízeno, tj. výše citované ustanovení čl. 7 by muselo být sjednáno platně“. Neplatnost této části smlouvy pak namítl, protože jednak označení bytové jednotky nenaplňovalo podmínky podle zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „katastrální zákon“), dále předmět zástavy byl ve vlastnictví třetích osob a tyto osoby tak měly být stranami smlouvy o zápůjčce, a konečně protože obsah citované části smlouvy byl „zmatečný“ a zavazoval k nemožnému plnění, neboť (jeho slovy) „budeme-li předpokládat, že výraz zajištění měl zjevně znamenat ´fakticky existující zástavní právo k předmětu zástavy´, ani v případě, byla-li uzavřena zástavní smlouva ve stejný okamžik jako smlouva o zápůjčce, není právně možné zajistit uskutečnění zápisu zástavního práva do katastru nemovitostí ve lhůtě 5 dnů …“. K tomu, proč namítl neplatnost právního jednání, obviněný dodal, že (jeho slovy) „nelze ani v trestním právu rezignovat na podmínky, které jsou vyžadovány civilním právem“. Podmíněnost zápůjčky jejím zajištěním obviněný vyvracel i tím, že v citované části smlouvy měla poškozená vyhrazenou pouze možnost odstoupit od smlouvy v případě, že zajištění nebude poskytnuto, nikoli povinnost. Připojil, že peníze byly vyplaceny dříve, než došlo k zápisu zástavního práva do katastru nemovitostí. Okolnosti týkající se zajištění tak neměly vliv na smluvní vztah týkající se zápůjčky. 9. Další námitka ad c) mířila proti postupu soudů při posuzování zavinění. Podle obviněného soudy opomenuly posoudit jeho úmysl dluh splácet, byť tak učinit měly. Totiž (jeho slovy) „i v hypotetickém případě, pokud by ze strany odsouzeného byly uvedeny nepravdivé údaje o zástavě, avšak tento měl v dané době v úmyslu řádně platit dluh vyplývající ze smlouvy o zápůjčce, nejedná se bez dalšího o podvodné jednání vedené podvodným úmyslem“. Podpůrně odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 4 Tdo 1310/2018. Dodal, že měl zájem zápůjčku splatit, a to již od počátku, avšak důsledkem posléze nastalé situace, kterou nemohl předpokládat, k úhradě nedošlo. V takovém případě nebylo možné dovodit závěr, že byly naplněny znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu. Odvolával se současně na komentářovou literaturu, podle které, mimo jiné, pokud vznikly překážky plnění teprve po uzavření smlouvy o zápůjčce a tyto překážky nemohl pachatel při uzavření zápůjčky ani předvídat, přičemž jinak byl tehdy schopen závazek splnit, pak nelze skutek kvalifikovat jako trestný čin podvodu. Podle obviněného se soudy otázkou zavinění v daném smyslu nijak blíže nezabývaly. 10. Na zmíněnou sjednanou možnost odstoupení od smlouvy stran poškozené navazovala ad d) námitka, podle které došlo k porušení zásady subsidiarity trestní represe. Pokud si totiž zejména poškozená sjednala právo odstoupit od smlouvy pro případ, že zajištění nebude poskytnuto, pak se věc měla řešit tímto odstoupením (v soukromoprávní rovině), nikoli prostředky trestní represe. 11. Posledně podle obviněného nešlo ad e) z neexistence zajištění dovozovat vznik škody, protože, jak namítl již shora, zajištění nemělo být podmínkou zápůjčky, čímž ne