7 Tdo 280/2022 — Nejvyšší soud

7 Tdo 280/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:27. 4. 2022 Spisová značka:7 Tdo 280/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:7.TDO.280.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Legalizace výnosů z trestné činnosti Spolupachatelství Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby Dotčené předpisy:§ 23 tr. zákoníku § 240 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku § 216 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:10. 7. 2022 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 1743/22 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 280/2022-4508 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 4. 2022 o dovolání obviněného M. K., nar. XY v XY, trvale bytem XY, podaném proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 5. 2021, sp. zn. 3 To 81/2020, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 T 1/2015, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. K. odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 7. 2020, č. j. 47 T 1/2015-4081, byl obviněný uznán vinným v bodu I. zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, a v bodu II. přečinem (správně zločinem) legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, za které a za sbíhající se trestnou činnost byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 3. 2014, sp. zn. 9 T 10/2013, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto také o vině a trestu obviněné M. N. a obviněná J. V. byla zproštěna obžaloby podle § 226 písm. c) tr. ř. 2. Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný M. K. odvoláním směřujícím proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně a dále státní zástupce, který své odvolání směřoval do celé zprošťující části napadeného rozsudku. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 5. 2021, č. j. 3 To 81/2020-4206, zrušil z podnětu odvolání obviněného napadený rozsudek ve vztahu k výroku o vině ad I. napadeného rozsudku a v celém výroku o uloženém trestu, a při nezměněném výroku o vině zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku ad II. napadeného rozsudku nově uznal obviněného vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, ve znění účinném od 1. 10. 2020, dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a odsoudil ho za tyto trestné činy a za sbíhající se trestný čin k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Zároveň zrušil výrok o trestu týkající se sbíhající se trestné činnosti. Současně z podnětu odvolání státního zástupce v neprospěch J. V. zrušil tento rozsudek ohledně uvedené obviněné a v rozsahu zrušení věc vrátil soudu prvního stupně k rozhodnutí. 3. Uvedených zločinů se podle zjištění soudů obviněný dopustil v podstatě tím, že společně s obviněnou M. N. I. v období od září 2010 do prosince 2011 v podaných daňových přiznáních k dani z přidané hodnoty za uvedená měsíční zdaňovací období za společnost G. E., u správce daně, tj. Finančního úřadu pro hl. m. Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 2, neoprávněně uplatnili nárok na vyplacení nadměrných odpočtů u daně z přidané hodnoty na základě nikdy neuskutečněných zdanitelných plnění s nárokem na odpočet daně z přijatých zdanitelných plnění od plátce daně společnosti S. P., údajně za nákup zboží chaton krystal, a na základě uplatnění zdanitelných plnění s místem plnění mimo tuzemsko s nárokem na odpočet daně deklarováním nikdy neuskutečněného dodání zboží chaton krystal do jiného členského státu, kde odběratelem zboží měla být společnost C., o. s., když za tím účelem obviněný M. K. založil společnost G. E., která byla dne 6. 9. 2010 zapsána v obchodním rejstříku Městského soudu v Praze, přičemž od 6. 9. 2010 do 9. 5. 2011 byla jednatelkou společnosti jeho tehdejší přítelkyně obviněná M. N., a od 9. 5. 2011 byl jednatelem P. R. [který dne 9. 1. 2016 zemřel a jehož trestní stíhání bylo z důvodu podle § 11 odst. 1 písm. e) tr. ř. pravomocně zastaveno dne 17. 5. 2016], a to za úplatu od obviněného M. K.; dále obviněný M. K. založil také společnost S. P., která byla dne 6. 9. 2010 zapsána v obchodním rejstříku Městského soudu v Praze, přičemž od 6. 9. 2010 byl jednatelem společnosti P. T. [který dne 11. 1. 2020 zemřel a jehož trestní stíhání bylo z důvodu podle § 11 odst. 1 písm. e) tr. ř. pravomocně zastaveno dne 18. 2. 2020], a to za úplatu od obviněného M. K.; obě výše uvedené společnosti při jednání se správcem daně zastupovala na základě generální plné moci účetní společnosti J. P., obviněná J. V., která v rozhodné době vedla účetnictví obou uvedených společností, a také pro tyto společnosti založila peněžní účty. Obviněný M. K. dne 6. 9. 2010, na základě plné moci od obviněné M. N., podal za společnost G. E., u Finančního úřadu pro Prahu 2 přihlášku k registraci k dani z příjmu právnických osob a k dani z přidané hodnoty a téhož dne, na základě plné moci od zemřelého P. T., podal za společnost S. P., u Finančního úřadu pro Prahu 3 přihlášku k registraci k dani z příjmu právnických osob a k dani z přidané hodnoty. Následně bylo celkem v šestnácti případech Finančnímu úřadu pro Prahu 2 podáno daňové přiznání k dani z přidané hodnoty. Tato daňová přiznání byla sestavena a podepsána J. V. podle zaslaných podkladů. Uvedené částky pak byly společnosti G. E., připsány na účet č. XY. Do těchto daňových přiznání byly zahrnuty ve skutkové větě uvedené faktury. Tímto svým jednáním obviněný, byť byl srozuměn s tím, že společnost G. E., i S. P., nikdy žádnou podnikatelskou činnost nevykonávaly a pouze se snažil předstírat existenci zdanitelného plnění za účelem neoprávněného nárokování nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty, a za výše uvedené období od září 2010 do prosince 2011 požadoval vyplacení nadměrného odpočtu ve výši celkem 6 322 040 Kč, přičemž byla způsobena škoda českému státu zastoupenému Finančním úřadem pro hl. m. Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 2, ve výši 5 946 429 Kč, což je částka, která byla fakticky vyplacena, II. dále poté, kdy obviněný M. K. založil společnost G. E., a společnost S. P., a nechal zapsat obě společnosti do obchodního rejstříku, tj. dne 6. 9. 2010, na základě plné moci od obviněné M. N., podal za společnost G. E. u Finančního úřadu pro Prahu 2 přihlášku k registraci k dani z příjmu právnických osob a k dani z přidané hodnoty, a na základě plné moci od zemřelého P. T. podal za společnost S. P., u Finančního úřadu pro Prahu 3 přihlášku k dani z příjmu právnických osob a k dani z přidané hodnoty, a následně, když byly na účet společnosti G. E., zasílány finanční prostředky od finančního úřadu jako neoprávněně nárokované nadměrné odpočty, tyto finanční prostředky byly vybírány jednak v hotovosti, jednak přeposílány na účty jiných společností, včetně společnosti S. P., odkud obvinění postupně čerpali v období od listopadu 2010 do ledna 2012 různé finanční částky z účtu společnosti G. E., způsobem podrobně popsaným ve výroku o vině rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 7. 2020, č. j. 47 T 1/2015-4081, přestože věděli, že příchozími platbami jsou pouze a výhradně platby od Finančního úřadu pro Prahu 2, kdy tyto platby jsou neoprávněně nárokované nadměrné odpočty daně z přidané hodnoty za neuskutečněná zdanitelná plnění, přičemž jednotliví obvinění vybírali z účtu různé částky v hotovosti nebo zadávali příkazy k odeslání konkrétních částek na jiné účty. Dále obvinění v období od prosince do února postupně čerpali různé finanční částky z účtu společnosti S. P., přestože věděli, že jedinými příchozími platbami jsou výhradně platby od společnosti G. E., která tyto prostředky získala na základě neoprávněně nárokovaných nadměrných odpočtů daně z přidané hodnoty za neuskutečněná zdanitelná plnění, přičemž jednotliví obvinění vybírali z účtu různé částky nebo zadávali příkazy k odeslání konkrétních částek na jiné účty, a to přímo nebo prostřednictvím jiných osob způsobem podrobně popsaným ve výroku o